Síla lidskosti - Nicholas Winton

Člověk, aby pohledal potřebnější dokument. Je málo takových, které ukazují takovou míru občanské angažovanosti a prosté nezištné lidskosti. K tomu ještě není film udělaný vůbec špatně. Umně proplétá dobové ilustrační záběry s výpověďmi Wintonových "dětí" a s hranými rekonstrukcemi. Jediné, co je příšerné, je grafika vytažená z nejhlubších pekel MovieMakeru. Ale v tak silném dokumentu se to snese. (25.02.2010)

Příběh je to opravdu neobyčejně úžasný a dojemný, ale ani dokument nemůže čerpat jen ze skutečnosti, chce to trochu nápadů ve zpracování apod. Kdybych hodnotila jen obsah, dám plný počet, jenže za zpracování si dovolím hvězdičku strhnout. Ovšem pár silných či zajímavých záběrů tam také je, takže moc nízko taky jít nemůžu. Myslím, že čtyři hvězdičky si zaslouží, přestože ty hvězdičky patří spíše Wintonovi, než tvůrcům. (16.02.2007)

Úžasný dokumentární film o síle lásky, lidskosti a slušnosti. Myslím, že to co udělal pan Nicholas Winton, nebude nikdy dostatečně oceněno a krásnou odměnou pro něj byla jeho dlouhověkost. Velice dobře byla zvolena i dvojice českých herců, která pořad provází českým komentářem, pan Josef Abrhám a paní Libuše Šafránková (20.10.2016)

„Základným javom civilizácie je ľudská slušnosť.“ 1938. V Československu deti parodujú Hitlerove fúzy. Ich rodičia sa pýtajú, či ten hlupák a úbožiak je naozaj schopný urobiť Židom to, čo fanaticky sľubuje vo svojej „knihe“. Ale tiež sa smejú. 1939. V Československu sa stupňuje prenasledovanie Židov Nemcom. Mladý Brit Nicholas G. Winton, navštíviaci našu krajinu namiesto pôvodne vybranej a podstatne atraktívnejšej destinácie, vidí, že deti nemajú šancu prežiť. So sekretárkou a hŕstkou dobrovoľníkov rozposiela fotky detí do celého sveta potenciálnym rodinám, ktoré by si česko-slovenské deti mohli adoptovať. Strih. Deti sa na stanici lúčia s rodičmi. Mnohí z nich si myslia, že je to len dočasné, „kým to prehrmí.“ Neprehrmí to - deti už svojich rodičov nikdy viac neuvidia, matky s otcami končia na dlážke plynových komôr, odkiaľ sú pohádzaní do masových hrobov a zahrabaní hlinou. Strih. Na stanici v Liverpoole deti vystupujú a Winton priamo pri vlaku jednotlivé deti triedi čakajúcim anglickým rodinám. V Česko-slovensku sa medzitým nemecký valec šialenstva hýbe dopredu. Svet to nechce vidieť. Winton to ale vidí a zrýchľuje byrokratické podvody, aby do Anglicka „prepašoval“ čo najviac detí. Neskoro. Prvého septembra začína Prvá Svetová vojna. Zachránené deti, je ich 669, sa z rozhlasu dozvedia, čo sa doma deje. Winton odchádza k letectvu. Viac ako dvesto detí, chystajúcich sa tiež do Anglicka, už nedokázal vyviesť z krajiny, všetky zomreli. 1945. Winton netuší, čo sa stalo so 669. zachránenými deťmi. Žil si svoj život a oni tiež. V skutočnosti sa zachránené deti rozpŕchli do celého sveta. 80. roky 20. storočia. Wintonova manželka na povale domu nachádza fascikel s povystrihovanými novinovými útržkami, s fotkami česko-slovenských detí, ich menami, ostatnými údajmi. Pýta sa, čo to má znamenať. Winton prvýkrát po 50. rokoch niekomu hovorí, čo za vojny urobil. Preňho to vlastne vôbec nebolo dôležité. Vraj by to predsa urobil každý druhý. O tom, že on bol ten prvým, nehovorí rád. 1988. Britská televízia ho pozýva do štúdia, aby porozprával o tom, ako zachránil holé životy stovkám detí, ktoré navyše ani osobne nepoznal. Moderátorka Wintona zoznamuje s vedľa sediacou pani, z ktorej sa vykľuje jedno z "tých" detí. Moderátorka sa pýta, či je v hľadisku ešte niekto, komu zachránil život. Ak áno, nech sa postaví. Vstáva celé hľadisko. Táto scéna prekračuje hranicu „bežnej kinematografie“. (18.06.2009)

Lidskost - vlastnost, která je v nás zakořeněná, jen špatná doba či rodinná výchova ji může úplně zdeformovat. Tenhle dokument není potřeba vnímat po stránce zpracování, jako spíše po stránce obsahové a tam ukazuje svoji obrovskou sílu. Pravda - pro někoho jen slovo, pro někoho životní cíl, každopádně chcete-li vidět alespoň na moment čistou pravdu, nijak nezkreslenou, tenhle dokument je to pravé pro vás. Když se nad tím tak zamyslím, tak je mi opravdu líto lidí, kteří nadávají na dnešní dobu, že nemají na dovolenou, nemají na plazmovou televizi, že nebudou mít 13. důchod a nebo 60 000 porodné. Lidi porovnávejte a uvědomujte si, kde sme byli a kde sme teď. Buďme rádi za vodu, topení, vzdělání a spoustu všelijakých možností cestování, práce, podnikání apod. Buďme rádi, že nežijeme ve válce. Ta totiž naši lidskost zahrabává hluboko pod zem. A tenhle dokument je právě o tom, že každé pravidlo má i své výjimky. Klobouk dolů a velká poklona, pane Nicholasi! (27.06.2010)