O myrtové panně

Zase z řady poeticky depresivních pohádek, která je sice zasazena do exteriérů a skutečných reálií, ale příběh je zase melancholicky smutný podmalovaný totálně psychózní hudbou. Navíc zlo je tu hodně silné a v okamžiku úmrtí víly opravdu nepříjemné. Přesně typická pohádka Svatavy Simonové, jejíž pohádky pro děti rozhodně nejsou a dospělému moc veselosti nedopřejí. Hudba: Ladislav Simon (07.01.2018)

Tak schválně, jestli jsem to pochopil správně: Mentálně narušený princ chce všechno udělat z porcelánu, domy, školy, lidi stromy, psy. A proto potřebuje víc hlíny. Opouští tedy léčebný ústav, v jehož zahradě se promenují pacientky léčené z nymfománie, a spolu se svým ošetřovatelem se vydává na strastiplnou pětiminutovou cestu. Do domku nedalekého chudého venkovana, jehož žena chce dítě, ale namísto toho, aby svýmu starýmu dala, celý dny a noci se modlí. Bůh se na to už nemůže dívat a sešle jí větev, aby si řádně za svou blbost našlehala. Pomatená venkovanka však ratolest začne opečovávat jako své dítě. Do toho přijíždí florofilní princ a osud si s ním pěkně zahrává. Hledá hlínu, přijde sem a najde křoví. Prohlédl si ho dobře a nic mu na něm nevadí. Naopak. Ani květináč mu nevadí, ten se mu na ní právě nejvíc líbí. Taková věc u kytky může být znakem jisté vášnivosti. Prostě na první pohled, lejtka úplně spálený. Celý dny se s košťálem mazlí a když ho dokonce zkusí kouřit, začne mít docela divný halušky o ošklivý ženský. Tady už to začíná bejt ujetý. Princ chce mít s rostlinou děti, ale není mi jasný, kterej z nich dá semeno. Každopádně pro potomky potřebujou velkej květináč ve tvaru kolíbky a proto se pro něj vydává do OBI. Toho využijí sexuchtivé spolupacientky, vniknou do princova pokoje a navzájem se ošustí větvema. Trošku bizzare, ale viděl sem i divnější porno. Bohužel však k rostlině přičichnou, zjistí, že je to konopí a netrvá dlouho a celou jí zhulí. Když se pak princ v absťáku vrátí a těší se na pořádný brko, je rozezlen, že nic nezbylo. Musí tedy začít od začátku. Od překupnice sežene novej klon, zasadí ho, zalévá a ošetřuje. A na konci sezóny má opět větve obalený palicema, pryskyřicí až přetékajícími. Dávaly tak moc, že dokonce i ženský vypadají jako bodláčí. A tak princ žil šťastně se svou Bílou vdovou a jestli mu nehráblo, hulí dodnes. Jo, v porcelánovým království by chtěl žít každý. Kromě mě tedy! (07.01.2018)

Rostlina může po zalévání slanou vodou, kterou slzy přeci jen pořád jsou, vyrůst jen v pohádce. S takovou rostlinou, potažmo s dryádou takového keře, se mohl toužit oženit pouze řácky praštěný princ, který ve své ložnici měl kde co, jen ne postel a spal na hadru nataženém pod květináčem. V zahradě mu pobíhalo devět vdavek chtivých panen, které zůstaly celé roky stejně vdavek chtivé i panenské. Myrtová panna sama byla takové trochu smutně opelichané strašidlo a vedle krásné Marietty by o ni příčetnej chlap, což princ nebyl, ani koutkem oka nezavadil. (18.05.2013)

Československá televizní pohádka o princi z Porcelánového království se zasněným výrazem a s naivními a nereálnými představami o lidech, jehož city dokáže potěšit jedině myrtový keř, v jehož přítomnosti se mu zdají sny o líbezné krasavici G. Filippi. Příběh je vyprávěn v nepříliš povzbudivé náladě bez náznaku humoru s podivně rozostřenou kamerou, přesně jak jsme tomu u většiny pohádek od S. Simonové zvyklí. Zápornou složku a překážku v princově štěstí v tomto snímku představuje devatero vdavek chtivých panen, jež se cítí princovým zájmem o tajemný keř uraženy a pomocí lsti se jim podaří rostlinu zničit. Zamyšlený bezkrevný princ M. Dlouhý nalezne své štěstí bez jakéhokoli hrdinského činu pouhým zasazením zbytku kořenů zpět do vázy a péčí o ně. Devět zhrzených a závistivých panen v čele s nejprůbojnější B. Kodetovou nalezne svůj trest také bez jeho přičinění. V pochmurné a depresivní pohádce se ve vedlejších rolích objevil P. Trávníček jako princův důvěrník a přítel Dominik, jeho milá V. Křížová a dále venkovský manželský pár V. Postránecký a J. Paulová, o nichž by se dalo hovořit jako o rodičích Myrtové panny. Poměrně významnou roli zde hraje hlas vypravěče v podání mistra E. Cupáka. Z mého pohledu se jedná o pohádku, reprezentující typický snový a zádumčivý styl paní Simonové počátku 90.let, z hereckého hlediska vnímám pohádku jako nevýraznou a průměrnou, dějově dokonce podprůměrnou. (07.01.2018)

Tak ono to zatím fakt vypadá jako podivnost. Devět vdavekchtivýh panen připomíná jezinky, zamilovaný blázen Dominik je o 22 let starší než dvacetiletá Mariettka, princ je nudný a poněkud mimo s tím porcelánem a Myrtová panna...No, nevím, už se na to příště koukat nebudu. Takové pohádky jsem neměla ráda jako dítě a evidentně se nic nezměnilo ani teď, kdy už dítě dávno nejsem. (30.09.2018)