Cvět granata
Farba granátového jablka
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Režie:
Sergej ParadžanovScénář:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Můj druhý dnešní Paradžanov. Bohužel se naplnily mé nejčernější představy. Stále jej uznávám jako režiséra, který má své pevné místo v kinematografii takřka jisté, avšak to není důvod, abych bezhlavě adorovala jeho filmy, když s nimi, tedy hlavně s tímto, mám zásadní problém. Vidět něco podobného v divadle, budiž. Nebyla bych nadšená, ale zřejmě ani znuděná k smrti. Tady je to jiné. Co z toho, že jsou to vizuální orgie a spousta nápadů, které v době svého uvedení byly v sovětském filmu nové a zajímavé, když je to tak nudné a o ničem. I ten náboženský zpěv mi už za oněch 80 minut lezl krkem. Citáty byly zajímavé a k zamyšlení, ale hledat význam v celém filmu jsem už neměla sílu. ()
Lol ? Dopsáno po vychladnutí: LFŠ 2007 ... Jsou filmy, jejichž poetičnost mi opravdu uniká... když někdo kyne z okna džbánem plným bahna, nezažívám žádnou duševní katarzi, či co že sem to měl zažít... "Básník zemřel, ale jeho básně přežijí navždy"...howgh... A pro všechny kdo se na mě sesypou - poezii mám vážně rád, moc...ale tohle nebyla poezie ale sračka :)) ()
Nenarativní filmy to u mně mají hodně špatné, filmy se statickou kamerou ještě horší. Namlsal jsem se u Stínů zapomenutých předků, ale Kyjevské fresky (resp. patnáctiminutové torzo) z roku 1966 mě měly varovat... Přiznám se, že moje znalosti o Arménii končí u zeměpisné polohy a hlavního města, o její kultuře nevím naprosto nic. Nemůžu říct, že by mě Barva granátového jablka nějak obohatila, ale některé obrazy (ve větru se otáčející listy knih, kopání hrobu v kostele uprostřed stáda ovcí) byly hodně působivé. ()
Když nemáte rádi poetické filmy, tak se vám tohle líbit nebude. Pokud vám ale poezie něco říká, tak vás tenhle film musí nesmírně potěšit. Je to vršení obrazů za sebe, obrazů, které jsou téměř statické. Ano, díky tomu je film zdlouhavý a někomu se může jevit nudný, ale touhle formou odvyprávět životopis, to chce odvahu. A také talent, který se zde projevil. ()
Napoprvé jsem to zkusil takto: Sednout si, popadnout ženu za ruku, zklidnit svého vnitřního uhihňaného fakana, probudit oduševnělého chlapečka s velkýma udivenýma očima a nechat si do hlavy proudit živé obrazy, jako by člověk viděl první film v životě a neměl žádná očekávání stran toho, jak má taková věc vypadat. Nepokoušet se dešifrovat vrstvy židovské, řecké, arménské ani čistě soukromé autorské symboliky (i když člověku někdy připadá zřejmá a tu a tam až naivně doslovná), nehledat za každým rohem duchovní horizontály a vertikály, nelapat dějinné souvislosti, nechat obrazy, ať se spojují samy a tvoří si souvislosti vlastní. Upřímně řečeno docela dřina a vlastně prachsprosté zneužití autorského vypětí jako meditační žíněnky, ale výsledek nebyl vůbec marný. Příště se pokusím zapojit nesoustavné náznaky kulturního rozhledu. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (8)
- Ačkoli mnohé náboženské rekvizity, které ve filmu vidíme, jsou vzácné artefakty, Paradžanov, jehož jméno je ve filmu uvedeno jako „autor“, je doplnil vlastními prvky. Navrhl řadu kostýmů, včetně zelených šatů, které má na sobě Anděl v závěru filmu. (Fediak22)
- Dnes dostupná verze filmu byla poprvé promítana v roce 1992. Existuje ale i delší verze, která se nachází v arménském filmovém archivu. Jiná verze byla promítána i na filmovém festivalu v New Yorku v roce 1980. (ČSFD)
- FIlm byl v roce 1996 použitý k přípravě videoklipu skupiny Juno Reactor - píseň "God is God". Juno Reactor následně vytvořili v roce 2014 celý nový soundtrack k filmu. (AdaMM)
Reklama