Pytel blech

Cinema vérité sice nabízí velmi bohaté možnosti zkoumání reality a dané problematiky, ale pokud sebeschopnější režisér(ka) vypustí kameru do slepičího kurníku, kde navíc i estetická stránka zkoumaných objektů za moc nestojí, omezuje se rázem výpovědní hodnota pouze na bláznivé vychrtlé formalisty v upnuté košili nebo na feministky vzpomínající na zlaté komunistické časy internátů a trvalé. Ať se na to dívám, jak chci, nic pro mne... (25.01.2017)

Vec, ktorá ide úplne mimo mňa. Iritujúce, nezaujímavé, plné uškriekaných báb, ktoré by bolo treba poriadne pretiahnuť. Jasný dôkaz hlúposti socializmu pri vzdelávaní mládeže. Možno, že keď sa ktokoľvek iný na príbeh pozrie uvidí pripomenutie doby, alebo sa pousmeje nad niektorými praktikami, ale ja som si celých 40 minút želal aby tam niekto prišiel a všetkých zabil. Aspoň že tá hlavná delikventka bola kočka. Ale čo sa týka hodnoty, alebo môjho záujmu nula bodov. (20.05.2012)

Před odvysíláním snímku na ČT běžel díl seriálu Zlatá šedesátá věnovaný Věře Chytilové a já si znovu připomněl, čím vším je mi ta žena protivná. Její vyhraněný feminismus a povahová dominance si prostě s mým hodnotovým žebříčkem a povahou nějak nesedly. Mimo jiné vyslovila zajímavou větu, že příběh je vábnička pro blbce, kterou používala, když nebylo zbytí, protože příběh je to poslední, co by ji zajímalo. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsme si tak nesedli, a s výjimkou Faunova velmi pozdního odpoledne a Šaška a královny jsme se míjeli. Pytel blech představuje svým způsobem protipól Formanových snímků, které mě naopak fascinovaly. Obojí spadá pod škatulku české nové vlny a přece je výsledek tak dramaticky rozdílný. Její první filmy mi víc než co jiného připomínají režijní cvičení na FAMU a mapování možností filmového média. Snímek o dívkách v internátě je plný banalit a připomíná kupu kvočen na malém dvorečku. Celkový dojem: 35 %. (29.03.2016)

Hraný dokument, hmmm. A jak by vypadal ten nehraný? To by mně fakt zajímalo.Bylo by to asi moc pékné tóčo. To by ten pytel blech taky paní režisérka nemusela vůbec pochytat. Když je někde víc holek pohromadě, tak je to vždycky mazec. Kamera a objektiv foťáku snese všechno. Pobavila jsem se a zavzpomínala na svoje školní léta, ale na intru jsem nebyla. (01.02.2017)

Nevím, jestli by Chytilové v tehdejším Studiu populárně vědeckých filmů prošel dokument z téhož prostředí. Zřejmě by se musela zřeknout neadoračního vykreslení autorit, k nimž je kamera mnohem méně empatická než k dívkám (při domluvě soudruhů a soudružek chvíli hledí kamsi do stropu). Zvolenou formu hraného dokumentu považuji za ideální. Autentické jsou děvčice svým „kurnikšopováním“ i svým jednáním (neoblíbené prominentce klidně vybílí balík s proviantem). Kamera tupě nekouká z kouta, chová se jako jedna z postav, ke které se ostatní hrdinky otáčejí a vtahují nás tak do svého spikleneckého kroužku. Vychovatelé jako kdyby na druhou stranu kameru, tedy Evu, ani neviděli, a nemohli tudíž ovlivňovat svůj výsledný obraz, čímž režisérka poměrně jasně prozrazuje, na čí straně stojí. Film ale zároveň znejasňuje, jestli je více dokumentem, či tragikomedií. Znaky toho prvního nese mimoobrazový komentář, pronášený ale šepotem, takže může jít o dodatečně namluvené věty (tzn. o prvek dokumentaristický) stejně dobře jako o Evinu aktuální vnitřní řeč (tzn. o prvek filmu hraného). Nelze vyčítat formální neukotvenost filmu, jenž si s ní takhle vtipně hraje. 80% (06.06.2018)