Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Antonín Vaňha, Lukáš Bech, Eva Kačírková, Jiří Kodet, Alena Rýcová, Michal Nesvadba, Oldřich Navrátil, Miluše Šplechtová, Bronislav Poloczek (více)Obsahy(1)
Barvitá mozaika příběhů z šedivých lidských králíkáren. Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti… (Česká televize)
(více)Recenze (267)
Asi nejdepresivnější film, jaký jsem viděla. Opravdu mi z toho nebylo dobře. Bohužel přemrštěné charakteristiky některých postav ve své podstatě mezi lidmi stále přetrvávají. Především nevšímavost, omezenost a hloupost. Paneláková atmosféra. Způsob snímání občas působí mírné závratě. Záměrné přehrávání je vlastně zoufalý výkřik nad zoufalou dobou. ()
Již jsem konečně pochopila, v čem je zakopaný pes. V případě Věry Chytilové je pes zakopaný v jejím naturelu, čili laicky řečeno povaze. A ta povaha je jednoduše chaotická, cholerická a impulsivní, navíc s přáním odlišit se a šokovat, které je skoro až samoúčelné. Obrázek - blik, hudba - vrz, kamera - vžik, myšlenka - frr. Shadwell má pravdu - přes studium a činnost na FAMU Chytilová zůstala ryzí diletantkou - hlavně v režisérské sebedisciplíně, to jest zřejmě je důležitější natočit scénu "neotřele", než se té scéně náležitě věnovat. Výsledkem je pokaždé něco, co vypadá jako hra těch největších ochotníků-amatérů a to platí i pro uznávané profesionální herce. Chytilová i z nich dokáže udělat školní besídku. A to vše se vydává za „moderní naraci“, "autorský rukopis" a "sociální satiru". I Trier je zdánlivě podobný, přesto to jsou nebe a dudy. ___ Závěr pro mne - dobrých filmů a režisérů je hodně a času zas není tolik, abych ho ztrácela koukáním na to, co se mi ani vyprávěčsky, ani esteticky nelíbí. ()
Krutě nedoceněný film. Snad nikde jinde na vás silněji nedýchne dusná atmosféra socialistického sídliště. Drobné lidské příběhy odvyprávěné takřka neorealistickým přístupem. Stísněný překotně budovaný anonymní svět Husákovy panelové džungle. A tam kdesi uvnitř bloudí fragmenty lidských duší. V tomto prostředí u nás vyrůstalo přes 3 miliony lidí. 81% ()
Začiatky panelákových kazajok, v ktorých sme doteraz uväznení, k tomu bezradnosť zo socialistického systému, v ktorom muselo všetko fungovať za každú cenu, i keď len naoko. Životy ľudí však v týchto polo-rozostavaných sídliskách fungovali naplno a nie jeden sa tak stal ich obeťou. Postupné odcudzovanie sa zachytené už v jeho zárodkoch, krásna a realistická mozaika obyčajných, tragických situácií (v podstate ale úplne o ničom), ktoré dnes našťastie už nezažívame a ani by sme zažiť nechceli. 75%. ()
Výborná satira, ve které se kromě obrazu bahnité komunity a normalizačního marasmu prosazují i typicky "chytilovské" prvky, zejména pak přízemnost vztahů opačných pohlaví. Trochu nevyváženě působí autentické prvky v kombinaci s výrazně stylizovanou parodií (Kodetův Kodeš), jakoby Chytilová občas nepokládala panelovou realitu za dost vypovídající a cítila nutnost ji zvýraznit komediálními prvky. Z hlediska výkladu rodící se normalizace však naprosto klíčové dílo. ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (16)
- Režisérka Věra Chytilová potíže s povolením filmu vyřešila to po svém: vyčíhla si stranického kulturního ideologa Müllera po nedělním obědě, jak u sebe doma umýval nádobí, přelezla plot, vlezla k němu do kuchyně, vzala utěrku a začala utírat talíře a přitom do něho tak dlouho hustila, až jí film povolil. (raininface)
- Starou paní v bytě si zahrála matka Věry Chytilové Štěpánka, starý bezzubý pán bloudící po sídlišti byl režisérčin soused z Tróje Antonín Vaňha. Dagmar Slivinskou, představitelku paní, která svede malíře pokojů, potkala režisérka v obchodním domě Kotva na eskalátoru. (BoredSeal)
- Snímek zakázali týden po premiéře v lednu 1979, veškerá propagace byla zastavena a směl se pak promítat pouze mimo Prahu a jen v některých lokalitách (např v Kladně nebo ve Východočeském a Severomoravském kraji, naopak funkcionáři v Českých Budějovicích film odmítali). Protože režisérka tušila, že by Filmexport a ústřední barrandovský dramaturg Ludvík Toman film neposlali na zahraniční festivaly, film tedy odvezla v krabici na festival v San Remu, kde se podělil o hlavní cenu s uzbeckým snímkem. Když dorazil rozzlobený dramaturg Toman na festival, všichni mu gratulovali, on jen mávl rukou a odsekl, že takových filmů má Barrandov desítky. (BoredSeal)
Reklama