Dalziel a Pascoe

Viděl jsem snad všechny díly, které vysílala televize. některé i dvakrát. Tento seriál jenom dokazuje, že Britové jsou v tomto žánru opravdu dobří, a to jak autoři předloh, tak filmaři. Úroveň jednotlivých dílů je samozřejmě rozdílná, nekteré příběhy jsou zajímavější a napínavější, ale je potřeba to posuzovat jako celek a ten jednoznačně stojí za 5. (16.03.2012)

Pro mne jednoznačný vrchol britské - obecně nadprůměrné - televizní detektivky. Na jedné straně rozumný, vzdělaný, taktní Pascoe, na druhé zdánlivě cinický, sarkastický, ale o nic méně citlivý Dalziel se svým buldočím výrazem a nezapomenutelnými hláškami. Zápletky jsou inteligentní, patřičně gradované a většinou překvapí i rozuzlení, ale tahle série je i o něčem jiném - o přátelství mezi dvěma generačně i povahově rozdílnými muži. Jejich příběhy mne nepřestaly bavit ani po těch více než deseti letech, co se porvé objevily na našich obrazovkách. (25.06.2007)

Hercule Poirot by mohl dávat lekce slušného chování, Sherlock Holmes jde příkladem ve svém absolutním stoicismu, slečna Marplová ukazuje, jak navázat příjemné vztahy se sousedy, a Andy Dalziel dle vlastních slov "užívá sprostý výrazy a nadávky, dloube se v nose a škrábe na poklopci, pšouká hlasitěji, než je biologicky nutný - a to všecko na veřejnosti". Dalziel je absolutní monstrum, které je potřeba sledovat celou dobu, až do poslední epizody, abyste pochopili, jaký doopravdy je. Peter Pascoe je studovaný a slušně vychovaný sarkastický hoch, kterému jeho sarkasmus zamlžuje schopnost vidět věci emocionálně - čímž skvěle zobrazuje jednu z ideových poloh své generace. Seriál, který zraje jako víno a končí jedním z vrcholných momentů moderní detektivky. Hlášky typu "cokoliv řeknete bude posuzováno se značnou skepsí, obzvláště proto, že ste teplej, jako že se Dalziel menuju" by se dnes už v žádné audiovizuální produkci nemohly objevit - přesto je Dalziel chlápek se srdcem a pochopením tak stokrát větším, než mají dnešní zastánci všech možných rovnoprávností. (17.09.2012)

Samozřejmě lze seriálu, který vstoupil do druhého desetiletí svého tvůrčího života, vytýkat nevyrovnanost zápletek, rozptyl hereckých výkonů, šedivost řady prostředí, do nichž jsou vloženy příběhy případů této osobité detektivní dvojice. Samozřejmě. Co však samozřejmé není, je skutečnost, že v kontextu obecně nadprůměrné francouzské a anglické detektivky přesahuje toto obsáhlé dílo svým celkovým vyzníváním i takto postavenou pomyslnou - samozřejmě absurdně zjednodušující - laťku. Autorský pohled, který charakterizuje schopnost vidět případy v celospolečenském kontextu, výrazně propracovaná psychologie postav obou protagonistů, zčásti se v čase a prostoru i vyvíjející a měnící, je jedním zdrojem tohoto spíše výjimečného než typického úspěchu. Druhým je výběr i výkon představitelů obou rolí, v nichž se konstruktivní bručlavost a nevrlost spojená se společenskou obratností a intelektuálním nadhledem propojují do sourodého, neobvykle výkonného týmu. Skutečnost, že detektivní žánr vstoupil do třetího století své existence, spolupotvrzuje toto výjimečné dílo svého žánru beze zbytku. (11.05.2008)

Výborný britský seriál, který hlavně prvními díly nasadil laťku hodně vysoko a překvapivě dlouho ji dokázal udržet. I když samotné detektivní příběhy nejsou mnohdy nejlepší, trojice hlavních "hrdinů" Dalziel, Pascoe a Wieldy vytahuje celé dílo do nadprůměru. Především herecký um Warrena Clarka stojí za zmínku. Bohužel jak už to bývá ke konci seriál ztratil šmrnc, Wieldy se bez jediného vysvětlení ztratil, Dalziel slevil ze svých zásad, ubral bonmotů a gest, přestal kouřit, hrubě nadávat a se seriál sklouzl do slabšího průměru. Ale za ty první díly se pořád dají nasadit 3 hvězdy. (12.12.2006)