Ovoce stromů rajských jíme

Těžce uchopitelné, to jsou přesná slova. A ona docela sedí na celou Chytilovou, na většinu její tvorby. Ovoce stromů rajských jíme je podobenství, takže nehledejte žádný extra příběh, ale pátrejte po významech, asociativně si spojujte obrazy... Je tady opět dost otisknutá osoba Ester Krumbachové a celé je to hodně chytilovské. Kdo ji zná, ví, co tím myslím. Líbila se mi symbolika barev, hra s barvou šatů, objevení se typického předmětu jejích filmů - jablka. Něco jsem si z toho odnesla, a o to asi šlo. Stěžejní dilema, které tam je - ochutnat jablko a poznat, ovšem nést následky, nebo neochutnat, nepoznat, ale žít si v poklidu, jsem si nejprve asi přečetla, ale myslím, že z toho vydedukovat jde. Chytilová ráda klade otázky a pak zkoumá, co s tím člověk udělá. Tady tomu není jinak. Přese všechno mě film ne vždy bavil. (03.04.2012)

Chytilová v nejlepší formě. Krásné, hravé obrazy, psychedelická hudba, náročná symbolika a opravdu netradiční herečka v hlavní roli, jejíž protivný hlas se nedá poslouchat, ale její výraz a pohyby čerpající z éry němého filmu jsou další devizou tohoto netradičního snímku. Musím říct, že mě ona (ne)herečka dokázala i na konci slušně dojmout. (21.09.2007)

Sám se divím, že přesto, že jsem ze snímku máloco pochopil, mě téměř ani minutu nenudil. I z toho se zřejmě pozná talent - Chytilová už tehdy zkoušela, co lidé snesou a jestli je bude bavit hodnotit jednotlivé významy. Já jsem v tomto došel tak na půl cesty - alegorie a metafory mě baví, ale čeho je moc, toho je příliš, film je pak sám proti sobě a svému přijetí diváky. (22.11.2022)

"Ovoce..." jsem poprvé viděl v roce 2009 jako ani ne dvaadvacetiletý student, když snímek uvedla Česká televize, a odrovnal mě tak, že jsem mu napálil (zcela v protikladu s většinou mých přátel a většinou ostatních hodnotících) plný počet. Vracím se ke snímku po patnácti letech prostřednictvím britského DVD Second run. Čeho je to podobenství, to je mi úplně fuk, příběh je o ničem. Naopak si vychutnávám stylizované herecké výkony (podtržené přemluvením některých herců), (na české poměry) obrazové orgie, hrátky s kamerou (ručka? Různorodé formáty filmového materiálu, na které se natáčelo?), filmové citace (razítkování z Ostře sledovaných vlaků a Nosferatu) a to vše je završeno Liškovou hudbou. Maximální hodnocení nechávám... (01.06.2022)

Opět jedna experimentální hříčka (vyházející z filozofického podobenství, opery apod) v úvodu tu dokonce najdeme intro s citací knihy Genesis, bohužel celkově opět nepochopeno, dialogy přímo strašné, podobně jako u Sedmikrásek, si myslím že režisérka Cyhtilová musela bejt pod vlivem LSD:-) V hudbě tyto psychedelické experimenty můžu ale ve filmu mě naprosto nic neříkají a myslím si že se to ani nehodí. Umělecké klubové dílo, tedy jak pro koho, podle mě je to hodně o kompromisech, postojích atd. Samozřejmě že se film bude líbit všem možným avantgardistům ale těch je zas měnšina. Hodnotím tak jen vizualní stránku a Liškova vynelézavá hudbu. (02.08.2009)