Ovoce stromů rajských jíme

Tenhle způsob vyprávění a vizuální poetiky strašlivě zastaral, a smím-li spekulovat, ani ve své době to podle mého názoru nijak převratný film nebyl. Milé je, že tak trochu nostalgicky vzpomíná na různá dílka nové vlny, ale to je málo. Sedmikrásky fungují mnohem lépe, mj. i proto, že jednoduchá, ulítlá a možná i trochu prázdná fabule si přímo říká o různočtení a celou škálu intepretací. Ale nevylučuji, že Ovoce bylo inspirativní pro celou řadu dalších filmařů, a možná nejen našich. Napadá mě třeba Antonioni a jeho Zabriskie Point -- aspoň v dílčích, alegoricko-snových obrazech. Ale možná jsem úplně vedle. (21.09.2007)

Věra Chytilová otevřela nejspodnější (dost možná až sutérenní) šuplík, ze kterého vyházela špinavý prádlo. A nám nařídila, že tyhle hala bala hadry jsou naše rozervané myšlenky a měli bychom si je utřídit. Každý si vzal svoje, každý neměl sílu na smejčení. Já pokorně naslouchal, obdivoval. Ty kontrastní barvy, kostými, hlas Jitky Novákový, hudba. Úžasný. A pak se na konci Věra otočila na diváka a naposledy kývla, jako že super a jako, že dík. Řekla: "Ovoce stromů rajských jíme" a šla dál.... (05.08.2009)

Sám se divím, že přesto, že jsem ze snímku máloco pochopil, mě téměř ani minutu nenudil. I z toho se zřejmě pozná talent - Chytilová už tehdy zkoušela, co lidé snesou a jestli je bude bavit hodnotit jednotlivé významy. Já jsem v tomto došel tak na půl cesty - alegorie a metafory mě baví, ale čeho je moc, toho je příliš, film je pak sám proti sobě a svému přijetí diváky. (22.11.2022)

Chytilová a Krumbachová ulétly a Liška pochopil. Filmové vyprávění bez hranic a přece s omezenými možnostmi. Absurdní příběh, absurdní scény na motivy absurdních příběhů z absurdní knihy. Všichni konzumujeme servírované ovoce, rajské a šťavnaté, ale od hadů, kteří svou tvář přizpůsobují době. Nejen herci z Ypsilonky se zde jistě skvěle vyřádili. (05.04.2012)

Patrně divácky nejnáročnější film Věry Chytilové, což nejspíš zaručeně odradí ty, kteří mají problém i s jejími přístupnějšími kusy. Podobenství o ženské vášnivé touze, v němž Chytilová s Ester Krumbachovou variují biblické motivy zakázného ovoce, může být pro někoho skutečně méně čitelné (byť se v něm dá orientovat mnohem líp než v podobné Havettově Slávnosťi v botanickej záhrade ze stejného roku), ale rozhodně je vizuálně ohromující. Hra s kompozicí, střihem, barvami a detaily, která místy dá vzpomenout i na díla Jana Švankmajera, určitě je jedním z výtvarně nejpozorohudnějších děl domácí kinematografie a je ještě působivější na velkém plátně. A nestihne ani nudit (v některých momentech spíš napíná), snad až na závěrečné pasáže, ve kterých měly scénáristky směřovat k pointě rychleji. Nicméně stylizované herectví herců z Ypsilonky, nebojících se překročit hranici grotesky, přesně zapadá stejně jako hudební doprovod Zdeňka Lišky, který zde slučuje ty nejlepší prvky svých děl. "ŘEKNI MI PRAVDU." [KVIFF 2022] (07.07.2022)