Paměť stromů

Patnáctidílný český seriál Paměť stromů jsem si jako milovník přírody a cestování nemohl nechat ujít. Navíc jsem si byl jistý určitou kvalitou pořadu, protože se jednalo již o třetí podobný seriál, který moderoval Luděk Munzar. Ten nás zasvětil do hledání pramenů českých řek, pak jsme s ním stoupali na rozhledny a mně se oba seriály více či méně líbily. V době vzniku seriálu tedy v roce 2002 byl takový nápad zcela ojedinělý a jej velice rád chválím, protože nic takového tady ještě nebylo. Tvůrce seriálu Bedřich Ludvík by měl za tento nápad dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou a diplom ručně podepsaný. Dokonce šikula Béďa natočil i ústřední a potažmo jedinou píseň, která byla bohužel tak často omílaná jako v pramenech a tak se mi postupně úplně zhnusila. I tady platí ono příslovečné - čeho je moc toho je příliš. Vůbec jsem ale nečekal, že by se mi nejvíce ze všech tří seriálů líbil zrovna tento o stromech. Pravděpodobně za to mohou ty krásné slova, která průvodce celým seriálem Luděk Munzar povídal u některých stromů, jednalo se o pěkné a zasvěcené vyprávění, jenž mne bralo u srdce a já za to skvělé povídání tleskám. Měl jsem pocit, že ty romantické věty vyslovuje od srdce a nejedná se o naučený text. Jako když básník zamyšleně píše na papír věty, která cítí u srdce, sedíc třeba zrovna pod stromem v krajině, kteroužto pozorujíce tvoří nové poetické dílo. Ano, často smutné, jen ojediněle veselé vyprávění o událostech, kterýchžto byl strom kdysi svědkem, mne opravdu nadchly. Přál bych si, aby takových vlastivědných a poučných pořadů vzniklo co nejvíce, aby zaslepení uviděli, aby hluší uslyšeli, aby nevěřící uvěřili, jakou máme u nás v České republice krásnou zemi. Za nádherný český seriál proto uděluji čtyři stromové hvězdy ****, a nebýt často se opakující písně bych dal i pět. (30.08.2018)

Na tenhle seriál jsem narazila ještě na střední škole naprosto náhodou a strašně se mi líbilo, jak to pan Munzar vypráví ...Tady jsem ho začala mít ráda, tehdy vlastně jeho hlas (dnes vím, že nejen pro něj, je hoden obdivu) .. Navíc miluju přírodu a úvodní písnička se mi zdá skvělá ...Myslím, že lidi buď tenhle cyklus milují nebo nenávidí ...protože buď mu dáte 4 nebo 1 hvězdu (většinou) ...Když mám občas splín ...tak si ho pouštím ...Pro klid duše .-) (12.11.2015)

Na začátku nebylo slovo, ale strom. Sebejistě se rozkročil v prázdné krajině. Tak ho objevil člověk. Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem, zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu, počal nový život, ano, i umíral. A strom trval. Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem - živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Postůjme pod ním s vážností a respektem, zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší. Nejprve jsem sledoval Zpět k pramenům, poté Stromy a na závěr mám Rozhledny. Postupuji tedy přesně obráceně, než v jakém pořadí byly tyto dokumenty točeny. Paměť stromů je opět zdařilým počinem, jehož největší sílou je vedle samotné přírody průvodní slovo a provádění Luďka Munzara za tónů chytlavé melodie Bedřicha Ludvíka. Za největší vadu na kráse považuji extrémně rušivé prostřihy na letící vrtulník. Člověk se vždy pomalu lekne a nadskočí v křesle. Nechápu tento tvůrčí záměr. Pointou mělo být, že se štáb přemísťuje na jiné místo, ale takto hrozným způsobem? V porovnání s Prameny je tento cyklus o vlásek slabší, ale stále na vynikající úrovni. A nezapomeňte. Stromy se na nás dívají. Tam v korunách se člověku dech zatají. Tam v korunách se člověk a strom potkají. Tam v korunách má člověk nebe na dosah Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach! (02.12.2019)

K tomuto cyklu mám zcela stejný komentář jako k ostatním, takže vlastně pouze kopíruju ze Zpět k pramenům: Dodatečně a s odstupem let odebírám hvězdičku za ten dementní a příšerně zpívaný hit, který cyklus provází. To je ostatně tragedie u všech páně Munzarových a spol. chvályhodných počinů tohoto typu. Munzar svým způsobem navazuje na Čáslavského, který ovšem díky své orientaci na pamětníky zákonitě nemohl zaujmout širší spektrum diváků. Na Munzara pak zase navazuje Cílek se svým novátorským pohledem na krajiny kulturní. Už si jenom dovolím malou poznámku k těm, kteří tento a ostatní tyhle pořady poslali do horoucích pekel: Každý, kdo nechápe význam vychovávání národa ke vztahu k přírodě a pamětihodnostem je NAPROSTÝ křupan a v zájmu civilizace by se raději neměl množit... (04.10.2011)

Od rozhleden uplynuly 4 roky a Munzar-Ludvík se opet pustili do toulek po vlasti aby nam tentokrat predstavily jake skvostné stromy se nachazejí na nasem uzemí a pridali nepostradatelné príbehy a povestí o stromech které nam predstaví.A pan ludvík pridal další skvelou totulní písen "Být jako on,nemyslet na dejiny......" (20.02.2008)