Faunovo velmi pozdní odpoledne

Mám rád filmy Věry Chytilové a tenhle je opět její jasnej rukopis. Jak dialogama, tak kamerou, která je neustále v pohybu, tak ve výběru herců. Zde bravurně zahrál Leoš Suchařípa a taky Jiří Hálek. A hlavně ty krásný záběry pražských zahrad, zákoutí a starých domů dělá z tohoto filmu snad až umělecký dokument. EDIT - po několikanásobném dalším shlédnutím musím vypálit plnej počet za ultimátní hereckej koncert Leoše Suchařípy, to je opravdu maso!!! :D. 25.12.2021. (10.02.2013)

S filmy Věry Chytilové mám dlouhodobý problém - buď mi přijdou jako rádoby intelektuální hříčky nebo jako jednoduché morality pro nejširší masy a celkově mi přijde filmová tvorba režisérky taková afektovaná a jednoduše "chytilovská". Pouze dva filmy z její filmografie mě opravdu oslovily, a to je právě Faunovo velmi pozdní odpoledne a Šašek a královna. V tomhle snímku se zřetelně projevuje feminismus Chytilové, když si nepokrytě střílí z typicky mužského hrdiny - stárnoucího sukničkáře, hypochondra a slabocha. Jakkoli Chytilová nadsazuje, její pohled na opačné pohlaví nepostrádá půvab a sarkastický humor. Leoš Suchařípa se do hlavní role jednak typově hodí, jednak pochopil, že jde o jeho životní šanci, a tak ji beze zbytku využil. Celkový dojem: 80 %. (16.04.2009)

Film plný rozjímaní nad mužskou vášní, kterou jsou ženy. Rozhodně to není komedie, ale drama o muži, který cítí, že jeho dny se krátí. Režisérka V.Ch., se nechala slyšet, ale až později, že prý to těm mužům jako žena nandala a i ostatní ženy ve štábu se prý pyšnily jak se jim to podařilo. Takové nízkosti mě v době, kdy jsem film vydržel sledovat ani nenapadly. (25.07.2010)

Vera Chytilova mala pred tymto filmom na konte uz Kalamitu a Panelstory, takze reziserske skusenosti bolo kde nazbierat. Hlavna dejova linia je sice priemerna, ale to mi vobec nevadi, lebo na herecke vykony Libuse Pospisilovej a Chylkovej sa dobre pozeralo a ako hovorim, Chytilovu ja osobne mozem a jej filmy detto /ale iba jej tvorbu do Chytilovej 70 -ky/. 75 % (05.03.2013)

Mužství pod ženským, byť lehce umanutým pohledem pravidelně nevzbuzuje v samozvaných pánech tvorstva nadměrné nadšení. Tím spíš, dotýká-li se tato diskrétní nediskrétnost věku tzv. vrcholu nikdy nestárnoucích mužů. Režisérčina nezastíraná jízlivost vůči věčnému amatérovi života v jedinečném Suchařípově podání jakoby na druhé straně v sobě skrývala hodně dobře skryté uznání určitých kvalit toho prvního-druhého pohlaví. Kdybychom měli hledat stopy tohoto náznaku Chytilové, nemůžeme je nenalézt v úředníkově nadřízené ztvárněněné v tomto případě velmi výstižně známou normalizační rekvizitou někdejších televizních matesů Libuší Pospíšilovou. I hořké může chutnat sladce, víme-li, co chceme a můžeme čekat. (26.08.2007)