Ratatouille

S velkým očekáváním největší animákové bomby posledních let jsem usedl do sedačky v kinosále.... Naštěstí musím říct, že nejsem vůbec zklamán (jak se to při podobných očekáváních stává). Dočkal jsem se výborného příběhu s animací posunutou (jak je u Pixaru zvykem) k dokonalosti. V dnešní době už nikoho nepřekvapí 3D animace na současné úrovni. Pixar to ale dotáhnul na animaci, která se natolik blíží realitě, že ji chvílemi přestáváte vnímat. Ocitáte se v Pažíži na ulici nebo na střeše a chce se vám obdivovat jaká je ta Paříž krásná (a ne krásně animovaná !). Když projíždí kamera kuchyní, vidíte v každém koutku plátna nějaký pohyb, všude se něco děje .... V dokonalosti detailů je tenhle film velkým skokem a konkurence bude mít hodně práce (jestli vůbec bude mít odvahu) tuhle laťku přeskočit ... Musím říct, že mě tenhle filmík nadchnul a pokud by akademie zařadila novou kategorii - Nejlepší herec v animovaném filmu - pak je "výkon" Remyho jasným kandidátem na zlatou sošku :) (26.09.2007)

S Ratatouille mám podobný problém jako s hledáním srandovní ryby - naprosto ÚŽASNÁ animace obklopuje naprosto nepřekvapivé všechno uvnitř, a není to ani moc velká legrace. Jsou tu sice i světlé momenty, vysoko si cením třeba aplikace Cimrmanovy metody oživlého dřeva a originální a skvěle ztvárněný nápad je třeba znázornění chuťového požitku, ale já jsem spíš typ pro Toy Story, Shreka a Auta než pro tyhlety primárně vztahové příběhy o tom jak k sobě dva "kdosi" hledají cestu. Moc mi nesedlo to skloubení těžce pohádkového nápadu o mistrovském krysím šéfkuchaři s realistickými rysy jako smrt Gusteaua a hygienické nároky na zázemí pětihvězdičkové restaurace. Z Ratatouille mi zkrátka v hlavě nezůstalo nic kromě myšlenky, že bych si dal něco sakra dobrého, sakra luxusního a sakra, sakra drahého. Nemovi jsem dal 60% a už ho nechci vidět. Ratatouille za nějaký čas zkusím znovu a teď a tady dám procent sedmdesát. (21.04.2008)

Spojenie vysokého s nízkym (francúzska inovatívno aranžujúca kuchyňa nouvelle cuisine v réžii potkanov z kanála) a kulinárska filmová chuťovka, okorenená zopár adrenalínovými naháňačkami je na svete. Roztomilé zvieratká, v ktorých správaní i pohľadoch bolo niečo z pokľudného nostalgického šarmu pixarovského krátkeho filmu Geriho hra. Umelecký tvorivý vplyv režiséra tohto Oscarom ovenčeného kraťasu, Jana Pinkavu (mimochodom syna geniálneho českého spisovateľa Jana Křesadla), bol zmiešaný s producentskými požiadavkami na väčšiu akciu, ktorú obstaral dokončujúci režisér Brad Bird. Osobne mi jedlá, kde na taniere hranatých tvarov veľkosti polovice stola prinesú svižne pripravenú krpatú jednohubku zloženú z mäsa ibisa japonského, okorenenú šafranom a zaliatou jemnou omáčkou z hľuzoviek neveľmi sedia, v danom prípade som si, vďaka nezvyčajnej, no prepečlivej príprave celého filmu, pochutil. (10.09.2007)

Kulinářská vášeň sice potrápí vaše reflexně reagující chuťové buňky, ale Pixar začíná být příliš dětinský, resp. spíše samotný Brad Bird jako by ve světě chutí a vůní pozapomněl na osobitou invečnost, kterou dokázal bavit i dospělého diváka (rudá hrozba Železného obra, či komiksová vášeň Úžasňákových). Tam kde by divák očekával chytrou narážku, narazí na prostinký vtípek, který pobaví, ale u srdce nezahřeje. I když tady si myslím ukuchtil největší zradu český distributor s dabingem. Strčte si ho někam! Po shlédnutí originální verze budu ochotný jít s hodnocením i na absolut. (18.10.2007)

To, čím zaujmú pixarovky na prvý pohľad je vždy veľmi vkusne, lákavo, zaujímavo, inovatívne a prefíkane vybrané prostredie. Pomocou neho sa dá z filmu urobiť vychytenú záležitosť, ktorá je však vo svojej podstate len niečo, čo je stokrát omieľané dokola. Pokiaľ si to ale divák počas sledovania neuvedomí, príbeh mu dokáže vyčariť úsmev i donúti sa zamyslieť, je to všetko v poriadku. To platí aj tu. Škoda však, že tých úsmevov nebolo viac. Ale na dokonalé prevedenie myšiakovej postavičky by sa dalo dívať stále. Pochyboval o tom niekto? Možno o slovenskom dabingu. Ale tí mi to tiež natreli! 80%. (09.10.2007)