Frida

Když přemýšlím o filmu Frida napadne mě, že životopisné filmy mě zaujímají, pouze pokud se jedná o hrdinské příběhy nebo sportovní osobnosti. A když se ohlédnu za tímto snímkem, tak první co mě napadne je, že jsem si to užil. Film je výborně obsazen. Salma Hayek a Alfred Molina jsou pro ty role vybráni opravdu skvěle. Navíc se tu i mihne Antonio Banderas a Edward Norton. Příběh bych nezařadil do dramatu, ale spíše do čistě životopisného žánru. Jistě se tu objevují dramatické prvky, ale i úsměvné momenty. Navíc příběh Fridy je úžasný a díky nádherné hudbě a prostředí se z filmu stává opravdu inspirující pocta této malířce. Takže vážně se mi líbí jen sportovní a hrdinné příběhy? A odpověď zní ano, ale i toto je příběh o hrdince. (75 %) (08.09.2014)

Podmanivý životopisný snímek mapující pohnuté osudy mexické umělkyně, politické aktivistky, silné osobnosti a nezávisle smýšlející ženy, jež byla nucena strávit většinu svého života v obručí bolestivých následků zranění, které utrpěla během tragické dopravní nehody - což v konečném důsledku do značné míry ovlivnilo (společně se stravujícím a bouřlivým manželstvím se slavným mexickým malířem Diegem Riverou) tvář její pozdější umělecké dráhy. Film zaujme svým výrazně barevným laděním, jež odpovídá duchu obrazů sužované malířky, které byly odrazem jejího zvláštního vidění světa kolem sebe. Line se jím hřejivá a místy vášnivá latinskoamerická hudba, která dá přirozeně pocítit revoluční atmosféru Mexika 30 let a bohémského života umělecké elity v něm. Už kvůli řadě známých herců vystupujících i v epizodních rolích stojí "Frida" rozhodně za vidění. (15.05.2005)

Salma Hayek so zrasteným obočím, jej lesbické hrátky, sem tam nejaká zlomenina a hnusne obtlstlý muž. Takýto je dej a asi život známej maliarky. Skrátka a dobre – nie tak zaujímavé, ako by som si želal. Paradoxne jej život ma tak neaujímal ako chvíľa, keď sa tam objavil komunista Lev Trockij a propagoval svoju víziu socializmu, až si ho našla dlhá ruka Stalina. Bez toho je to dejovo nejak prázdne. (28.03.2018)

Aby som pravdu povedal, pre mňa životopisné filmy poslednú dobu strácajú nejaký zmysel, pretože pri spätnom pohľade mi prídu všetci umelci na jedno kopyto a aj keď vďaka nepriazni osudu sa dokázali zapísať do duší mnohých ľudí, ich filmové osudy väčšinou balancujú medzi nechcenou emotívnosťou a plytkosťou. Podobne je to aj u tohoto filmu. Nominácia Salmy Hayek opodstatnená už len preto, že je to jedna z mála jej úloh kde dostáva toľko priestoru aby ukázala aká je skvelá herečka a rovnako aj Alfred Molina, ktorý v niektorých scénach doslova prekrýval Hayekovej výkon a svojej postave skvelo rozumel a aj ju skvelo zahral. Vedľajšie postavy majú dušu, rytmus, správny šmrnc, prednášajú skvelé repliky a všetko to pôsobí krásne celistvo a hlavne prirodzene. Miestami vtipné, miestami smutné a po čertoch ľahko natočené, ale aj napriek tomuto všetkému sa jedná o životopisný film, ktorý zachraňuje viac menej prostredie a bujné poprsie hlavnej predstaviteľky ale aby sme naozaj mohli precítiť čo nám chcela Frida Kahlo svojimi dielami povedať, alebo aké to mala naozaj ťažké , je to predsa len prvoplánová záležitosť, ktorá nám načrtne charaktery a nedovolí nám nazrieť za pomyselnú hranicu skutočnosti. Tam kde Chaplin exceloval svojou hravosťou a úprimnosťou a tam kde Walk the Line stroskotával na príliš veľkej arogancií a určitého sebaparodovania sa Frida drží niekde medzi tým. A vzhľadom na to že meno režisérky rozhodne nepredstavuje meno, kvôli ktorému by sa davy ľudí hnali do kina, je to myslím celkom úspech. Ale že by som sa k tomu filmu mal chuť vrátiť nemôžem povedať, rozhodne ale nebol zlý. (15.03.2009)

Nadstandartní film, v mnoha ohledech vybočující ze zaběhaných šablon. Zároveň životní projekt herecké hvězdy Salmy Hayek, která o zachycení životních osudů Fridy Kahlo řadu let usilovala a mnoho vzniku tohoto snímku obětovala (nejen z finančního hlediska). Frida Kahlo byla mimořádnou osobností mexické kultury a společenského života své doby, takový průnik naší Toyen a Egona Bondyho. Frida není jen snímek o úspěších a zklamáních, láskách a vnitřních běsech jedné malířky, ale i o stavu myšlení kulturních elit 1. poloviny 20. století, o feminismu a postavení žen ve společnosti. Citlivá režie, vynikající herecké výkony Molinou a Hayek počínaje a drobnými štěky (nezapomenutelný výstup Nortona coby finančního magnáta) konče. Zajímavé je i zachycení španělské koloniální architektury a barevných dobových kostýmů. Problémem pro přijetí tohoto snímku u širšího publika může být určitá výlučnost námětu - Kahlo přece jen nebyla sportovní hvězdou ani princeznou Dianou...Celkový dojem 80 %. (01.09.2007)