Režie:
Alexander PayneKamera:
James GlennonHudba:
Rolfe KentHrají:
Jack Nicholson, Hope Davis, Dermot Mulroney, Kathy Bates, June Squibb, Howard Hesseman, Harry Groener, Len Cariou, Angela Lansbury, Matt Winston, Connie Ray (více)Obsahy(2)
Warren Schmidt (Jack Nicholson) má za sebou hned několik životních kolizí. Byl propuštěn do důchodu, zemřela mu manželka a jeho jediná dcera Jeannie (Hope Davis) se právě chystá vzít si hlupáka. Bez práce, bez manželky a bez rodiny Warren nenachází důvod pro co dále žít. Nejlepším řešením se mu jeví cesta za nalezením vlastních kořenů. Nasedne do obytného automobilu a vydá se na cestu napříč Amerikou do Denveru, kde chce pomoci dceři s přípravou svatby. Jenže její nastávající Randall (Dermot Mulroney) i jeho matka Roberta (Kathy Bates) mu lezou na nervy natolik, že se rozhodne svatbu překazit. Jenže cesta Spojenými státy přinese nejedno překvapení a teprve po několika stovkách kilometrů si Warren začíná uvědomovat, že svůj život má pořád ještě docela rád... (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (207)
Film o stáří, ke kterému mám zatím hodně daleko. Ale není špatné se podívat na toto drama s prvky komedie a road-movie. Jednoznačně zde exceluje Jack Nicholson, který tenhle film zachraňuje a dokonce ho vyzdvihuje z průměru. A z mého pohledu byl zaslouženě Jack Nicholson nominován na Oscara, ale tehdy prostě neměl na bezkonkurenční výkon Adriena Brody, který zazářil v dramatu Pianista, a Jack Nicholson si připsal další neproměněnou nominaci. Ale mě se ten film dost líbil a nebyl jsem rozhodně zklamán. Navíc si myslím, že scénář je určitě dobrý a velmi chytře udělaný, když se pan Schmidt svěřuje se svými pocity a dojmy pomocí dopisů adresovaných svému svěřenci, kterého na dálku adoptoval. Tohle je působivý film a já to oceňuji čtyřmi hvězdičkami. ()
Film o tom, jak se může zhroutit život. Ovšem natočený nudně, v pomalém tempu, s castingem jakoby schválně naprosto "nijakých" herců (až na čestné výjimky), jenom chvílemi ta muzika a Jack. To je v krátkosti tenhle film. Dvě hodiny na NĚCO čekáte a ono NIC. Tohle nemohl zachránit ani jinak výborný Jack Nicholson. ()
Silně nedoceněné komorní drama o běsech stárnutí, prázdnotě důchodu a tíze samoty... Alexander Payne vsadil na poetiku všednosti a tenhle pocit každodenního života byl divácky doslova konsternující. Pomale plynoucí příběh o člověku, který se dostává přes onen velký životní zlom, jakým je ukončení produktivního věku a odchod do důchodu, a neví si se svým životem náhle rady... Když se k tomu ještě přidá nenadále dostavivší se samota, čerstvý důchodce Schmidt se postupně propadá s ubývajícími denními rituály až někam na samé lidské dno. Dá se to přijmout, nebo se tomu můžete postavit - a to, trochu po vzoru Americké krásy (ve vydání pro seniory), udělá i Warren Schmidt - vydá se na nesmyslnou cestu přes Spojené státy za svou dcerou. Tahle cesta nemá tentýž vnitřní náboj a pozitivní rozměr jako třeba Lynchův Příběh Alvina Straighta, důchodce Schmidt je zlomený a osamělý, mrzutý starý muž, který se cestou snaží zaplnit náhle vzniklé prázdno ve svém životě, neboť jediné, k čemu se dá upnout, je na dálku adoptované malé černošské dítě kdesi v daleké Africe. Tenhle institut suplujícího psychoanalytika je skutečně silný okamžik filmu a závěrečný očistný pláč byl jedním z nejdepresivnějších momentů, co jsem kdy na plátně spatřil. To, že je Jack Nicholson skvělý herec a že většina filmu stojí na něm, netřeba asi rozebírat. Nicholson propůjčuje svému Schmidtovi úžasný vjem bezradnosti, bezvýchodnosti, je tak autenticky ztracen v běžném životě (dokonalá scéna rezignace při telefonování v budce, pouhé užívání mimiky při návštěvě rodiny budoucího zetě...), je plný skepse a rozrůstající se deprese, šedne a mění se i fyzicky... Zajímavá byla kamera - ta přemíra statických záběrů, perfektně kompozičně promyšlených (kupř. nádherný záběr Schmidta sedícího v místě zlatého řezu u rozsvícené lampy, přičemž většina záběru zůstala utopena ve tmě...), vytvářela dojem jakéhosi pomalého plynutí času, jakéhosi bezčasí typického pro postproduktivní část lidského života. Většina záběrů byla také podobné velikosti (celku), což zesilovalo dojem ztracenosti člověka (v prostoru i v životě). Mizanscéna byla strohá, městsky chladná, proti čemuž ostře kontrastovaly interiéry pokoje rodičů Schmidtova zetě... Silný, empatický film, který dává vzpomenout na mnohé lidi žijící třeba hned vedle v sousedství... Osamělost a stáří jsou strašné... ()
Celé je to postavené na Jacku Nicholsonovi, o tom není pochyb. Nevím jestli to je naší (my = společnost) rozmlsaností, ale musím se taky přiznat, že jsem pořád NĚCO čekal - třeba od chlapíka, který si přišel prohlédnou karavan... Také se nabízí drobná paralela se "Straight story" (ale to možná jen mě, protože mám ten film moc rád), ale Warren na mě až tak nezapůsobil. Každopádně konec - odmyslím-li si dojímavé pozlátko - nutí k zamyšlení. To oceňuju. ()
Taký skôr smutnejší film s občasnými humornými situáciami, ktorý do nadpriemeru ťahá hlavne Jack Nicholson v škatuľke v akej sa ocitol v posledných rokoch svojej kariéry. Len sa tu už nesnaží toľko vtipkovať a je to viac na vážno. Má to zbytočne prehnanú stopáž a ku koncu to je už trochu naťahované, ale za jedno pozretie to určite stojí. 6/10. ()
Galerie (51)
Photo © 2002 New Line Cinema
Zajímavosti (6)
- Režisér Alexander Payne spolu s Jimom Taylorom voľne adaptovali román Louisa Begleyho. (Svadbos)
- Pojišťovací společnost Woodmen skutečně existuje. Natáčelo se v jejích prostorách. Jack Nicholson během natáčení obdržel čestné členství. (HellFire)
- Do role Randalla se původně počítalo s Thomasem Haden Churchem. (HellFire)
Reklama