Kočka na rozpálené plechové střeše

Malé prostory jsou pro výborná dramata jako stvořená...Kočka na rozpálené plechové střeše je toho dobrým příkladem. V prostředí jednoho domu se odehrává excelentní přehlídka charakterů postav, z nichž nejzajímavější jsou ty ústřední - Newman, Taylorová a Burl Ives. Tento snímek těží nejen z vynikající předlohy, ale zejména z jedinečných hereckých výkonů a dokonalých dialogů, které mají často syrový a psychopatologický nádech, avšak mnohdy se vyznačují patřičnou hloubkou. Kočka na rozpálené plechové střeše rozhodně patří mezi filmové klenoty, které stojí za víc než jedno zhlédnutí. (29.12.2011)

Keď sa u Pollittovcov kričalo, tak sa kričalo a prekrikovalo poriadne a ja som z toho všetkého mala nervy nadranc, možno ešte viac ako big dedy. A tá pani v tých infantilných ružových šatičkách ma vytáčala do nepríčetnosti. Keď sa rodina ukľudnila, tie dialógy boli fantastické. To sa netýka pani v ružovom, tá tam nepovedala jedinú kľudnú vetu. Začiatok bol trochu pomalší, ale v 50 minúte sa to zlomilo a už sa to len rútilo do úžasného záveru. Napísané a natočené to bolo výborne, Elizabeth, Paul a Burl hrali skvelo ... a Paul? ... ach jáj, ten bol v tomto filme dokonalý. (10.09.2015)

Jeden z nejlepších filmů světové kinematografie a to v důsledku geniálně napsaného a zrežírovaného scénáře podle divadelní hry Tennessee Williamse. Skvělý Burl Ives v roli hlavy rodu a velkého šéfa, který netuší, že umírá. Úpřímný, ale litující se syn alkoholik v podání Paula Newmana, Taylorová v roli jeho nemilované ženy. K tomu kupa zpívajících dětiček - "bezkrkých zrůdiček" staršího šéfova syna a licoměrný zbytek rodiny. Pochopil jsem, proč o pár let později obsadili Taylorovou do "Kdo se bojí Virginie Woolfové?"... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=TWsG_Qj1wUo&feature=player_embedded (25.10.2009)

Americká obdoba českého kritického realismu se vydařila nad všechno očekávání. Pro mladé a hvězdné, kteří později budou zralí a ještě hvězdnější (Newman, Taylorová) vynikající příležitost. Na tak silný zážitek se nezapomíná stejně tak jako na poznání, že všude, bez ohledu na kulisy a další dílčí průvodnosti, se jí chleba o dvou kůrkách. V amerických poměrech jde přitom o film-mezník; psychologie postav, způsob vedení herců atd. kolísají mezi klasikou čtyřicátých a novými přístupy šedesátých let. Tedy o film na zážitky a finesy víc než vydatný. (28.03.2008)

Není pochyb o tom, že se jedná o kvalitní film s kvalitními dialogy, hereckými výkony, i s inteligentním obsahem. Svízel takto zpracovaných námětů do filmové podoby však spočívá v tom, že mají svou statičností tendenci dříve nebo později nudit. Byť třeba jen chvilkově. Přesně toto u mě při sledování Kočky proběhlo. Do toku děje jsem byl vtáhnut až v momentě střetu Burla Ivese a Paula Newmana v dešti před domem, což je na můj vkus až příliš pozdě. Mít však možnost vidět tento kousek zpracovaný na divadelních prknech, bylo by mé hodnocení zajisté o třídu jinde. (12.02.2011)