Mary Poppins se vrací

V tom filmu strašá, aj jaj jaj, tam strašá... Protože režisér diváky uktrutně tejrá a nudou moří! A to stašání těch otravných pěsniček a přeplácanejch retro scén s nulovými hereckými výkony, bylo natolik k nevydržení, že sám čort rozkázal Robu Marshallovi, aby prestal už konečně točit filmy, lebo inak pojdu šicky děcká po smerti do neba (šak peklo mňaly už v kině) a ich rodičové utečú do světa šírýho a nechajú multikina napospás kulichum a netopejrum. (17.08.2019)

Hned na začátek bych rád zdůraznil, že jsem tak trošku věděl do čeho tématicky jdu a že nejsem cílovka. Ačkoliv jsem původní film neviděl (a po téhle zkušenosti ani neuvidím), postavu dobře znám z jedné epizody Simpsonů či Guardians of the Galaxy 2 (jedna velká reklama od Disneyho na tento film) a přijde mi strašně otravná. Nicméně platonicky miluji Emily Blunt a doufal jsem tedy v efekt usmíření. Což se, k radosti Američanů, pro něž je film velkým kultem jako pro nás Mrazík, nestalo a nová Mary Poppins je naprosto věrná své předloze. Celkově jsem se, stejně jako u Kryštůfka Robina, vyloženě pekelně nudil a musím říct, že má Disney v tomhle ranku co dohánět (i ten britský Paddington je o několik řádů jinde) a jestli někdy bude sequel, já to už riskovat nehodlám. Nudný film v nádherných kulisách. Krátil bych jako zběsilý. (15.05.2019)

O stupeň slabší než jednička, ale pořád velmi fajn, ačkoliv je to vlastně úplně to samé, jen místo kominíka je tady lampář (ovšem neméně výborný). Emily Blunt je naprosto skvostná, Colin Firth standartní, Meryl úplně zbytečná (ale i přesto samozřejmě naprosto skvělá) a Ben s Emily i nové děti taky fajn. Takže ačkoliv je to v zásadě opravdu podruhé to samé, tak tenhle nádherně britský film rozhodně není ztrátou času, to kouzlo je tady přítomno taky, ačkoliv původní Mary Poppins jsem si užil mnohem, ale mnohem více. 65 %. (02.01.2023)

Třetí hvězda hodně těsná a v podstatě zachráněná tím, že jsem si na Spotify našel originální soundtrack. Jednička je jednoduchá, rozjuchaná a kouzelná. Pokračování se snaží být příběhové, vážné a dramatické. A výsledek je (hlavně v první polovině) poněkud depresivní. Více v recenzi. (21.12.2018)

V původním oscarovém filmu se děti potýkaly s příliš zaneprázdněnými rodiči. Teď už dospěly, dcera se věnuje charitě, syn má vlastní potomky a topí se v dluzích i ve smutku po rodinné ztrátě. Ale jinak vše zůstalo na svém místě. Jednak špičkové muzikálové řemeslo, jednak nálada londýnské mlhy s plynovými lampami. Dobový posun do 30. let shrne text písně s nadějí, že „krize brzy ztratí dech“, děti jsou praktičtější a svým způsobem dospělejší než jejich zlomený otec či letitá hospodyně, nicméně starosvětský rámec se nemění; ani nemůže. Pouze Mary Poppins má trochu jiné zadání: vyléčit pozůstalé ze stesku a slz, jimiž se na úvod brodí. Od chvíle, kdy honba za papírovým drakem vyvrcholí jejím příletem, se snímek prozáří. Emily Bluntová v titulní roli odpovídá přesně charakteru postavy: rezervovaná, lehce kousavá, důsledná, přitom hravá. Kdykoli Mary Poppins křísí představivost svých svěřenců, plátno se mění v pohádkovou říši, ať se hrdinové přenesou z vany do oceánu mezi delfíny, nebo v nakřáplé porcelánové míse bojují v takřka strašidelné honičce s únosci. Hrané prvky s animovanými se opět propojují s naprostou samozřejmostí. Vyloženou hitparádu překladatelského umu pak předvede výstup lampářů, tvořící zároveň i choreografický vrchol – byť je to pořád více méně divadlo z jiných časů. Prakticky jedinou, ovšem podstatnou slabinu představuje scénář, jenž téměř opisuje nedávného Kryštůfka Robina: jak terapií dospělých zapomenutou dětskou fantazií, tak v postavě zlého kapitalisty a jeho spasitelského otce. Skoro to vypadá, že britskou klasiku točí umírněné křídlo labouristů pod vlajkou výchovy k finanční gramotnosti. (20.04.2020)