Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Strhujúci hudobný film s muzikálovými a dokumentárnymi prvkami z obdobia glam-rocku (hviezdna éra popu 70-tych rokov, androgynická štylizácia, ligotavé kostýmy a šokujúce pózy) o sláve a o tom, čo znamená pre samotných aktérov, ale aj tých, z ktorých žijú a ktorých životy ovplyvňujú. Hlavným hrdinom je fiktívna britská superstar toho obdobia Brian Slade (zjavne inšpirovaná Davidom Bowiem), na ktorého spomínajú ľudia, ktorí sa s hrdinom osobne stretli. Slade predstavoval pre newyorského reportéra idol v jeho teenagerskej mladosti; bol zbožňovaný, ukazoval cestu z konvenčného života, do veľkej miery pomáhal v orientácii reportéra pri hľadaní vlastnej sexuálnej identity. Slade bol osudovo posadnutý intímnym vzťahom k drsnému americkému rockerovi Curtovi Wildovi (hrá ho Ewan McGregor, známy z Trainspottingu). Atentát spáchaný na Sladea bol fingovaný, Slade žije naïalej, zomrel len ako hviezda. Otázka, čo všetko si môže hviezda dovoliť pri budovaní slávy, je znovunastolená v paralelnom príbehu ïalšej hviezdy, Curta Wilda (prológ filmu je situovaný do r. 1854, kedy sa narodil Oscar Wilde, symbol osobnej a umeleckej nespútanosti, tiež homosexuál so sklonmi k škandálom). Časť piesní vznikla zásluhou Cartera Burwalla priamo pre film, dokonca ich spievajú osobne dvaja skvele hrajúci hlavní predstavitelia, zväčša však ide o coververzie známych skladieb v podaní B. Ena, B. Ferryho, B. Butlera a T. Yorka. Jedným z producentov filmu je spevák R. E. M. Michael Stipe. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (178)

anais 

všechny recenze uživatele

Perfektní hudba, herecké výkony jako vystřižené z glamrockové éry (McGregor), herecké výkony nudné (Bale), vizuálně zajímavá stránka, špatný scénář, který ve mně nevyvolal žádné emoce...jen nudu. jedna má kamarádka všal byla unešena (ahoj Pájo:) tak věřím, že to taak zlé zas nebude... Dávám tři glamrockově třpytivé hvězdičky! ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Filmařsky velmi zručně natočené dílo, ale... Ale jakoby se režisér nemohl rozhodnout, co vlastně chce. Vyprávět příběh glam rocku, nebo příběh Davida Bowieho? Protože kdyby chtěl točit o glam rocku, proč hlavní postavy, Briana Sladea a Curta Wilda modeloval jednoznačně (a naprosto zbytečně) podle Davida Bowieho a Iggyho Popa? Ale pokud chtěl točit o Bowiem, proč vytvořil tak podivný příběh? Vždyť život Davida Bowieho je sám o sobě velmi zajímavý a vlastně mnohem zajímavější, než ten vymyšlený Briana Sladea... A nutno říct, že natočit film o Davidu Bowiem by bylo jaksi "užitečnější". (A bylo by asi 100000% úžasnoucnější slyšet ve filmu jeho písničky) Protože co divákům řekne tento film? Ze Sametové extáze jakoby vyplývalo, že David Bowie i Iggy Pop byli namyšlení hlupáci, kteří nevěděli, co chtějí a jen mudrovali o tom, čím je pro muže jejich image. Realita, jak tomu občas bývá, je v tomto případě prostě mnohem zajímavější. Mám jakousi nechuť vůči podobnému "přepisování historie". Stačí se podívat na rané Bowieho videoklipy a pak na klipy Briana Sladea, každému dojde, co mám na mysli.... _____ Todd Haynes má očividně glam rock rád, ale nějak se v tom ztratil, ve všech těch narážkách na skutečné události a osoby zapomněl na to hlavní - příběh. Větší odstup by byl zkrátka lepší. ()

Reklama

francis 

všechny recenze uživatele

Na Velvet Goldmine jsem se dlouho těšil, a o to víc mě překvapilo, jaká je to slabota. Ten film neni moc dobře vymyšlenej, je děsně natočenej, a herci v hlavních rolích hrajou fakt mizerně (s výjimkou Jonathana Rhyse Meyerse), hudba neni dost dobrá na to, aby pomohla někomu vytvořit představu o hudbě, který chce vzdávat poctu. Když Ewan McGregor zkouší řádit na pódiu po vzoru Iggy Popa, je v detailech přesnej, ale Popově divokosti se nedokáže ani přiblížit. Taky když zpívá Gimme Danger, ten propastnej rozdíl mezi ním a předlohou tluče do očí i uší. Pozitivum tohohle filmu je nakonec právě v tom, že si fanoušek glam rocku, Bowieho, Popa, T-Rex a dalších legend může užívat nejrůznější detaily, narážky na dobu, stylizovaný obaly desek po vzoru legendárních alb zmiňovanejch stars... Taky účesy, oblečení, kulisy, všechno je dost vymakaný. A účast Briana Molka a Steva Hewita z Placebo je podařená a pozoruhodná, stejně jako jména interpretů, který hrajou ty filmový songy... Škoda, že režisér a scénárista byli takoví břídilové. ()

ad 

všechny recenze uživatele

HUdba mi nevadí, Ewan McGregor je ve své "homosexuální" reminiscenci na Iggyho Popa velmi uvěřitelný, a celková stavba je natolik inspirována Občanem Kanem, že prakticky kopíruje jeho vypravěcí linku (otázka však, jedná-li se o klad) ... Klipové barvy jsou všudypřítomné, ale že by děj nějak značně utíkal se říct nedá... Poslední půlhodinky by přece měla gradovat a ne nastavovat, či se snad mýlím? Ovšem hudba je vynikající, jen co je pravda:) ()

Plangi 

všechny recenze uživatele

Že by mi nakonec byly po chuti i hudební filmy? Do nedávna nemyslitelná věc. Sametová extáze mi sice nepřivodila nic sametového, ale stav podobný extázi ze sledování (proboha po jaké době) něčeho tak výjimečně skvostného ano. I když jsem trochu pozdějšího data a glamrock přímo nevyhledávám, byla to láska na první pohled. Písně ve filmu rozvibrovávají ušní bubínky tou správnou libou frekvencí a navození sedmdesátek zvládaly bez debat. Stejně tak se Meyers a McGregor dokázali bravurně sžít se svými postavami a odzpívat většinu svých partů (potlesk). Z vedlejších postav bych možná vypíchl trochu opomenutou Toni Collette, jejíž Mandy byla správně šáhlá a posléze i správně zhrzená. Jako třešinku na dortu přináší spletitý děj pár neznámých, nad kterými si vnímavější část diváků bude jistě ráda lámat hlavu. Abych ty svoje superlativy nějak zakončil…Je to queer a gay v tom nejlepším, přeneseném i nepřeneseném slova smyslu…100% a šup do topky. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (22)

  • "Londýn 1974" - Na boku londýnského double-deckeru jsou vidět reklamy na muzikály "Les Miserables" a "Miss Saigon". Ty však ve skutečnosti měly premiéru až roku 1985 a 1989. (glitter)
  • Když je v roce 1974 Maxwell Demon zastřelen, drží baskytarista kytaru Gibson Thunderbird vyrobenou k dvoustému výročí americké nezávislosti, která se ovšem nezačala prodávat před rokem 1976. (glitter)
  • Todd Haynes chtěl původně na místo Jacka Fairyho obsadit britskou popstar Jarvise Cockera. (HellFire)

Reklama

Reklama