Sametová extáze

Výstredné indivíduá zabudnutého obdobia sú dominantou príbehu Zamatovej extázy. Ohromná porcia feelingu za zvukov skvelej hudby doslova nabudí diváka zradikalizovať, respektíve zvýrazniť svoj štýl, vyraziť do ulíc a s pózerským výrazom mať ťažko na háku. Tie pocity sú za päť hviezd! Avšak v druhej polovici filmu dochádza dych a väčší priestor nevhodne obsadenému Baleovi tomu tiež nepomáha, azda preto nejdem s hodnotením o stupienok vyššie. (07.04.2015)

Den, kdy jsem poprvé viděla Sametovou extázi, si pamatuju přesně. Na setkání s životní láskou se totiž nezapomíná. Nevěděla jsem, čím na mě film tak zapůsobil, možná to byla ta úžasná muzika, možná mě oslnily ty třpytivé kostýmy a nadpozemská krása Jonathanova (on se pro tuhle roli prostě narodil), snad to byla ta nevázanost glam rock éry či nekonvenčnost jejího zpracování. A možná všechno dohromady. Ale věděla jsem, že jsem spatřila něco neobyčejného a že to chci vidět znovu. A znovu. A znovu. (14.01.2006)

Pocta hudebnímu stylu, který mě neoslovuje. Výborná kamera a příběh, který lehce ironizuje životopisné snímky o muzikantech od jejich vzestupu přes excesy s drogami a sexem až po téměř nezbytný pád. V tomhle případě to sice neznamená konec kariéry, ale takové popření mladických přání a postojů, až zamrazí. Anebo nakopak odhalí, kolik v té mladistvé póze bylo ve skutečnosti konformity? ____ Příběh mě nezaujal, zbytečně se tříštil na několik hlavních hrdinů, přičemž třeba Christian Bale sloužil jen jako průvodce divákovi. Jeho vlastní osudy ani charater nejsou důležité nebo zajímavé. J. Rhys Meyers a vlastně ani ostatní neodhalili nic ze svého osobního života, jen klouzali po povrchu, snímek se soustředí jen na jejich vnější pózy_____ Ewan McGregor už na to bohužel nemá věk, ale měl hrát v nějakém životopisném filmu o Curtovi Cobainovi. Je mu přímo neuvěřitelně podobný! /4. 11. 13./ (04.11.2013)

Velvet Goldmine mohl byt vazne dobry film, s velmi vitanym konceptem mapujicim jednu zasadni hudebni eru, to by to ale musel natocit nekdo schopny a ne gaylord Todd Haynes, ktery z toho udelal maskarni ples pro buziky. Vubec se nedivim Davidu Bowie, ze produkcnimu stabu hrozil soudem, protoze je jasne, ze tahle filmova hruza je v podstate jen priteplene znesveceni dane ery a vsech predstavitelu. Jonathan Rhys Meyers je v Bowiem inspirovane inkarnaci naprosto tragicky a vylozene me prudi, protoze narozdil od Bowieho postrada jakykoliv sarm, charisma a pusobi jako strasne nesympaticka buznicka. Ewan McGregor si sice roli wannabe Iggy Popa dava k obedu, coz ale jeste neznamena, ze mam naladu se divat na jeho pero (a ze to neni prvni film, kde to vytahne). Jediny kdo z cele te parodie odesel s lehce stylovym stitem je Brian Eno, jehoz inkarnace zde vystupuje jako sice opet vic nez je zdravo priteplena, ale presto docela stylova androgyn inkarnace zvana Jack Fairy. Jinak me ten film ale neskutecne vytocil. 2/10 (19.07.2012)

Celou dobu, co jsem film sledoval, mi bylo jasné, že jde o dobrý film. Ale něco přece mne dovedlo k nízkému hodnocení. Nějak to nedrží pohromadě. Je to videoklip, který se pořád snaží nám něco sdělit, ale zůstává jen ta písnička. A písničky, co se mi ve filmu líbily, byly asi tři, tak tedy nic moc. Toni Colette i všichni teplí boys hráli dobře, my kdož jsme to neprožili to nemůžeme tak dobře uchopit. Ale vzpomínka na mládí je vždycky taková sladkokyselá, tak jako i Velvet goldmine...65% (27.08.2012)