Přepadení 2: Temné území

Tenhle film už začíná trpět syndromem pozdějších Segalových snímků. (Příklad: detail na jeho obličej-pak projde ve velkém celku po střeše vlaku-další detail na obličej-další popocházení...) Akce je pořád stejná, triky (i na rok 1995) odfláknuté, nuda... Chápu, že tehdy to mohlo někoho bavit, ale teď... Jako jediný klad bych viděl dobrý humor, který tohle všechno částečně zachraňoval. BUDU ŠOKOVAT CELÝ SVĚT TÍM, ŽE TO TAM VŠECHNO ZASERU. Skoro se stalo, člověče. Když ne teď, tak později ;-) (10.10.2006)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Efekty 9/10/// +výborná akce, dobré souboje, hlášky, Katherine Heigl, různé Seagalovi vychytáky -ke konci trošku trapné/// V pořadí sedmá seagalovka, která volně navazuje na Přepadení v pacifiku. Nejvýraznějším plusem tohoto filmu je postava Casey Ryback. Hlášky záporáků na jeho adresu patří k těm nejlepším. A je pro to taky důvod. Steven se tu mladí, střílí, šermuje, nastražuje různé pasti a vůbec o zábavu je díky němu postaráno. Opět trošku váznou scény v americkém velení, ale něco podobného patří k jakémukoliv filmu. Akce a efekty jsou i na dnešní dobu dost slušné, hudba v pohodě doplní výslednou atmosféru. Radost se dívat. Zde je Seagal v té nejlepší formě./// Celkem 87%/// (17.03.2008)

Přepadnout vlak se Stevenem Seagalem může jen člověk se sklony k sebevraždě. ExSEAL kuchař má tedy na práci další záchranu světa před šílenými teroristy. Jestil by po mě šel nějaký zabiják, tak bych si určitě nevybral Seagala. Důvod je jediný, jeho vyžívání v likvidaci záporáků je až škodolibá. Ze začátku si s nimi jen hraje, mlátí je, pak proti nim začne používat to co mají v ruce a zakončí to pomalým udušením nebo rychlejším zlomením vazu. Každopádně na to, že se příběh odehrává jen ve vlaku, se pořád něco děje a člověk se nenudí, i záporáci jsou zajímaví. / Steven vybere obsah baru / - "What am I doing? Oh, I'm making a bomb." (30.12.2007)

Návrat do doby, kdy Steven Seagal ještě nepřipomínal pacienta obezitologa a adepta na odtučňovací kůru. Akci se mu dá v téhle životní fázi ještě docela věřit, scénář je ale i v rámci toho, v čem se po celý život pohyboval a na co jsou diváci akčních filmů zvyklí, poněkud plochý a především extrémně nelogický. Pravda, inteligenci, originalitu a uvěřitelnost v akčních spektáklech fanoušci obvykle nehledají, ale i tak je to zřetelný podprůměr. Přepadení v Pacifiku nebyla oslnivá filmařina, ale přece jen se výrazných logických nedodělků a přemětů dokázala vyvarovat. Za mě 20 % celkového dojmu, příznivci akčních filmů si můžou přihodit hvězdičku a Seagalovi fanoušci ještě druhou. (06.04.2019)

Tak na tomhle jsem ovšem vyrůstal! Ke Stevenu Seagalovi jsem se sice dostal až mnohem později než k Chucku Norrisovi, Sylvestru Stallonovi, Arnoldu Schwarzeneggerovi, Van Dammovi, Michaelu Dudikoffovi či Dolphu Lundgrenovi, avšak to nic nemění na tom, že si mě tento chlapík rychle získal. Zejména v roli kuchaře Rybacka. Osobně mám radši tento druhý díl než Přepadení v Pacifiku. Je to dáno asi tím, že jsem jej viděl jako první a jedničku jsem zhlédl až o několik let později. Luxusní vlak jedoucí temným územím, kuchař s neteří a plno cestujících jako rukojmí. K tomu celá řada vynikajících hlášek a povedených akčních scén. Co to bylo? - Říká se tomu...orgasmus... /// Tomuhle říkáš zranění? To není zranění! /// Mám to cédéčko! Mám to cédéčko! /// Pepřovej sprej.. jenom pro civily. Když si na něj zvykneš, jen ti zbystří zrak. /// Nikdy jsem se nikoho nebál, ale ten tvůj strejda mě přímo děsí! :) :) (25.05.2017)