Královna prokletých

Mám ho ráda, jé ta moc ráda. Na tenhle film mám ty nejkrásnější vzpomínky spojené s tou nejúžasnější ženskou -Maminkou :)) Když venku prší, jdou na vás chmury, nálada se houpe na bodu mrazu, stačí jen vyndat z přihrádky Queen of the Damned a hned je nám hej ! .. (Můžu s klidem mluvit i za mamku) Tenhle film prostě milujeme! Úžasná hudba, úžasný Stuart. Uááá Upíííři. :) . (21.06.2009)

Ze samých temnot nelidské existence vyplouvá na vlně moderního „hororu“ velmi ošizená kopie zavedených postupů a krom myšlenky, že být upírem je celkem cool nepřináší na zřetel hororoživců nic převratného, či jinak alespoň zajímavého. Když vyšel na spalující světlo upírský projekt Interview s upírem (1994), spojoval v sobě jistou gotickou temnotu, silné charisma hlavních postav a jisté znepokojivé napětí, jenž se s vyprávěním pojilo. Královna prokletých nemá ani jeden z těhle prvků a krom snahy vymanit se cucání z krku teenage produkci, můžu vyzdvihnout jediný prvek: Hudbu! Moderní alternativní metal současných velmožů tohoto řemesla jako jsou Disturbed, Marilyn Manson nebo Papa Roach, chytře napsané Jonathanovi texty s návazností na příběh, temný sound a když už i to nevinné přitakávání původně asi dobře myšlenou kamerou zařízli jak rosoloidního pašíka na zabíjačce, patří Jonathanu Davisovi hlavní dík, že jsem vydržel až do konce. Lestat, jakožto kříženec Erica Dravena z Vrány a kupy pokusů vyrovnat se lepším představitelům česneko-nemilovného řemesla, působí spíš tragikomicky a kdyby Stuart Townsend vysával dívčí krčky Megacucem 6000, alespoň by byl něčím originální. Stejný problém jsem měl u všech postav, které nebýt té slušné kostýmní základny, nijak nezaujali, nedoplnili snahu scenáristů (byla-li nějaká). Michael Rymer tak natočil mizerný horor, slušný koncertní miniklip, televizně se tvářící spletenec slepený žvýkačkama v podobě několika podobných filmů, ale rozhodně nenatočil napínavou podívanou, která by stála za nějakou investici času a těžce vydřených měďáků. 3/10 (29.05.2005)

Výborná hudba, krásní mladí lidi v sexy hadrech, skvělá choreografie koncertů X tupost děje, hrozní mužští představitelé hlavních rolí, výsměch předloze a v neposlední řadě ostuda nesahající ani po kotníky Interwiev s upírem. Vzhledem k tumu že se jedná o film a nikoliv o koncertní DVD, tak hodnotím takto. (06.05.2007)

Jeden z mých osudových filmů. Vlastně definuje mé rané dospívání. Od té doby se toho mnoho změnilo, ale Queen of the Damned vždy ve mně vždy probudí nostalgii a připomene mi, kdo jsem a kdo jsem bývala. Tento film výrazně ovlivnil to, jakým směrem jsem ve světě filmu začala ubírat a bez něj bych jeho kouzlu možná nikdy nepropadla. Kdyby se mé první setkání s ním uskutečnilo v posledních letech, těžko uvěřím, že bych bych si jej tolik zamilovala. Není totiž dokonalý, vlastně už mě ani nebaví se na něj dívat a obzvláště poté, co jsem si přečetla výborné knižní předlohy od Anne Rice, vidím, co z filmu mohlo vzniknout, neboť si jen v podstatě vypůjčili jména a nedivím se, že samotná Anne Rice toto zpracování ráda nemá. Nic z toho však nemůže ohrozit to, co pro mě Queen of the Damned znamená. (18.07.2007)

Co to mé oči zase jednou pozřely!!!??. Jestli tohle měl být horor, tak jsem jednooký, chlupatý, silně zapáchající a průměrně inteligentní politik, který zasedá v našem bezva parlamentě. Polonahá sexbomba v podání černé dívenky Akashy, která v průběhu filmu nedělá nic jiného, nežli vrtí svým přepychovým zadkem a předvádí stejné kousky, jako Nero (vypalovačka) na svých poddaných. Hlavní postava přitepleného metalického vampajra, byla dosti nestravitelná, až se mi chtělo brečet. To i slizák Patizón má větší sexappeal! Lidská kočka, která ve skrytu duše touží po tomto "muži", taky neměla co nabídnout, Celý tento film bych ohodnotila 1*, protože mě neviděsil, nepobavil, ale spíše mi navodil záchvaty smíchu z toho, že se najde nějaký kokot, který tohle natočí :)) (15.05.2012)