Yeonae soseol

Já vam nevim, jihokorejci, jako mistři těchhle bechderoucích romancí natočili podle mě lepší kousky. Kdybych se dokázal vyhnout tomu porovnávání s ostatníma citovkama, který mě vyždímaly až do morku kosti, byl bych asi nadšenej víc. Takhle je to o trochu menší concerto, než nabízí třeba muj vrchol A moment to remember. A co mi tam trochu vadilo, že chvílema jsem se v těch dějovejch liních ztrácel, tim pádem jsem se snažil najít, a tim pádem mě to odtrhávalo od vnímání. Naopak to ale nemění nic na tom, že jihokorejci jsou v tomhle žánru prostě asi nejlepší. (04.01.2010)

Netušil jsem, že mě to tak dojme, před viděním jsem byl spíše skeptický a neočekával jsem mnoho, ale čim více filmu ubýhaly minuty, tim více mi to přidávalo k náladě, tolik pocitů mi film přinesl. Jsem teď zralej maximálně na kapesníky. A konec, nic příjemnějšího i nepříjemného jsem čekat nemohl. 90% (26.02.2010)

Vitriol do očí všech cyniků, kteří nevěří v lásku na první pohled, v přátelství mezi mužem a ženou, v idylické soužití tří lidí různých zájmů. Ač Lover’s Concerto ukazuje rovněž všelijaká úskalí těchto pomyslných „mýtů“, jeho konec vyznívá do pozitivna. Brečet přesto budete. Zaručeně. Pravdou zůstává, že mě toto jihokorejské slzavé údolí nezanechalo v natolik vláčném stavu jako jiné tamější snímky. Dílem vinou zdlouhavějšího nabíhání hlavního romantického motoru, dílem lehkou zmateností, co se postav a jejich vzájemných vztahů týče. Bez ostychu si toto dovolím vyčíst režisérovi, jehož následující film, Almost Love, rovněž nevynikal sevřeností. Minimálně tři časové roviny a množství nedůležitých vedlejších postav zavání přehnanými ambicemi. Je toho příliš a jen máloco plní svou funkci, když už to napíšu takhle bezcitně. Naopak právě srdce a jeho rozechvělost během posledních minut tlačí hodnocení silně nahoru. Nenechám se ovládnout city a této veskrze průměrné romanci, nepříliš zajímavé ani zábavné, čtyři hvězdičky nedám. Jsem svině, co se dá dělat, ale když koncert zamilovaných, pak raději Lásku nebeskou. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, MartinNDL, tragos (21.10.2008)

Protože jsem pár jihokorejských filmů už viděl, řekl jsem si, že tentokrát mě nedostanou. Bohužel, film si mě získal už po půl hodině a dřív než zkončili titulky mě totálně rozsekal.. je zde tolik originálních nápadů, ostatně jako ve většině JK filmů, že se až divím, kde to pořád berou.. smutné scény které vás rozbrečí konstrastují s těmi úsměvnými, až po okamžiky kdy budete mít ústa od ucha k uchu.. nejvíc mě pobavila scéna jak ji-hwan močí do pole :) jako menší minus bych dal trochu zmatený a možná přiliš komplikovaný závěr, časové prolínání které tomu taky moc nepomůže, na konci jsem se už pomalu ztrácel kdo je vlastně kdo.. Jinak, jasná 5 //Nejdřív, jak šel čas,myslel jsem na ně stokrát za den, pak devětadevadesátkrát, osmadevadesátkrát, sedmadevadesátkrát, a pak jsem zapomněl počítat...nebyl jsem si jistý, jestli měly černé nebo hnědé vlasy...nebo jestli jsem je měl opravdu rád... nebo jestli jsme se vůbec potkali. (06.05.2008)

Pořád tu překlikávám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec nechávám těch pět. Tenhle příběh si to zaslouží. I kdyby jenom za to, že v posledních dvaceti minutách mi se mi na těle usadily zimomriavky a nechtěly ty mrchy ani za nic pryč. Tak krásný a něžný "milostný trojúhelník" jsem ještě neviděla. A i když jsem si myslela, jak to má zase předvídatelný děj, tak jsem se hrubě zmýlila. Předvídatelný byl, ale jenom do určitého okamžiku... Krátce a jednoduše - zase mě ti Korejci dostali. (15.04.2012)