Měli jste v dětství či stále máte rádi příběhy o indiánech? Romantická dobrodružství v knihách Karla Maye, nebo filmy podle nich natočené, staré americké westerny s indiánskými padouchy, případně spirituálně oslavné vyobrazení indiánů v novějších amerických filmech? Tak bych vám radil podívat se na tento film, aby jste pochopili, jak skutečně fyzicky vypadají severoameričtí indiáni a jaká je jejich duše. Nemusíte se bát, že by váš romantický obdiv indiánské kultury byl roztříštěn na kousky a odplaven studenou sprchou reality. Bude jen očištěn od sterotypních nánosů bílých spisovatelů a filmařů. Indiánská kultura má skutečně svou hloubku, ale ta je trochu jiná, než jak ji předkládají tvůrci, vidící ji zvnějšku. Jedna indiánská komunita vám zahraje dokudrama podle skutečné události, jak se jejich vesnice dostala z epidemie alkoholismu. Jedná se o vesnici Alkali Lake, kterou obývají členové lidu Secwépemc (v angličtině Shuswap) a nachází se v Britské Kolumbii (jihozápadní Kanada). Musíte být shovívaví k jejich hereckému projevu, nejsou to profesionální herci. Co jim ovšem chybí na herecké technice, dohánějí upřímnou pravdivostí. Hrají sami sebe před patnácti lety, kdy v jejich komunitě začal velký zlom. A jako všechno opravdu velké, abych citoval Gandalfa, začal malým skutkem lásky. Před Druhou světovou válkou indiáni z Alkali Lake neznali alkoholismus. Kdysi jsem slyšel, že severoamerickým indiánům chybí, nebo přebývá nějaký gen a stačí jim velmi málo, aby se staly na alkoholu závislými. Běloši k nim začali dovážet alkohol po roce 1940 a často jim místo peněz platili za kožešiny flaškou. Už v roce 1972 bylo téměř sto procent členů komunity alkoholiků a tím myslím muže, ženy i děti. V tomto roce se stala ta malá událost, která znamenala změnu. (Pozor následují spoilery na příběh filmu!) Sedmiletá dcerka Ivy řekla jednou rodičům, že už s nimi nechce žít a odmítla jít domů, protože byli zase opilí. Matku to tak zasáhlo, že se z lásky kvůli ní rozhodla přestat pít a přesvědčila i svého muže. V tomto těžkém zápase jim pomáhal Ed Lynch katolický řeholní bratr z kongregace oblátů z 60 kilometrů vzdálené vesnice Williams Lake jako poradce ze společenství Anonymních alkoholiků. Krok za krokem pozitivně „nakazili“ i většinu ostatních a do patnácti let byla komunita z 95% trvale abstinující. A nejen to, znovu obnovili zapomenuté indiánské tradice, dýmku míru a „potní chýši“, které jim pomohli se stmelením komunity a k vytrvání v abstinenci. Film natočil jeden s prvních indiánských režisérů Phil Lucas, který sám byl v mládí alkoholik a díky víře v Boha do konce života abstinoval. V první části snímku vidíme hranou část a v druhé setkání celé vesnice, jak si po prvním promítání filmu symbolicky předávají „Oskary“ za herecké výkony. Následné děkovačky jsou velmi emocionální. Zvlášť jeden indián, který dlouho odmítal přestat pít a až když v opilosti málem zabil svého otce, přidal se ke společenství abstinujících. Chlap jak hora měl po filmu intimní řeč, u které brečel jak malý a já brečel s ním. Přidám ještě můj osobní postřeh. Duše indiánů z kanadské vesnice je v některých aspektech celkem podobná duši tradiční vesnici na Slovácku, kde jsem vyrostl. Možná je to tím, že naši předkové byli Srbové z Chorvatska, kteří se v 16. století přestěhovali na Moravu a do konce 19. století si uchovávali své tradice a jazyk, než převzali slovácké zvyky. Žili tak trochu oddělení podobně jako ti indiáni v rezervacích. Dnes už to není tak markantní, ale za mého dětství to ještě bylo znát. - Stareček mojého starečka eště mluvíl chorvatsky a starenkám, keré aj ve všední deň nosily kroj sa rýkalo „krobótky“ (Chorvatky). Dneskaj už chodí do kostela na mšu eném jedna krobótka, ostatní už umrely. - Kolem filmu vznikl celý ozdravný projekt, který spolu rozběhli indiánská komunita Alkali Lake a Four Worlds Development Project. Uspořádali mezinárodní konferenci s cílem odstraňovat závislost na alkoholu a drogách z domorodých společenství. Existuje 2DVD délky 125 minut, které kromě tohoto filmu obsahuje i osobní rozhovory s bývalými alkoholiky a narkomany ukazující, jak se komunitě vyplatila snaha vyléčit se z rozšířeného alkoholismu a zneužívání drog, "Sdílení inovací, které fungují" a poslední část je videozáznamem s konference. Nejbližší místo, kde se dá toto 2DVD vypůjčit je knihovna Trent University. Jak píše „strýček internet“, ta je od mého moravského kmenu z lokalizací Brno, Czechia, vzdálená 6755 kilometrů. Asi mi bude muset stačit 56. minutová verze, kterou jsem našel na na Vimeo.com.
()
(méně)(více)
Měli jste v dětství či stále máte rádi příběhy o indiánech? Romantická dobrodružství v knihách Karla Maye, nebo filmy podle nich natočené, staré americké westerny s indiánskými padouchy, případně spirituálně oslavné vyobrazení indiánů v novějších amerických filmech? Tak bych vám radil podívat se na tento film, aby jste pochopili, jak skutečně fyzicky vypadají severoameričtí indiáni a jaká je jejich duše. Nemusíte se bát, že by váš romantický obdiv indiánské kultury byl roztříštěn na kousky a odplaven studenou sprchou reality. Bude jen očištěn od sterotypních nánosů bílých spisovatelů a filmařů. Indiánská kultura má skutečně svou hloubku, ale ta je trochu jiná, než jak ji předkládají tvůrci, vidící ji zvnějšku. Jedna indiánská komunita vám zahraje dokudrama podle skutečné události, jak se jejich vesnice dostala z epidemie alkoholismu. Jedná se o vesnici Alkali Lake, kterou obývají členové lidu Secwépemc (v angličtině Shuswap) a nachází se v Britské Kolumbii (jihozápadní Kanada). Musíte být shovívaví k jejich hereckému projevu, nejsou to profesionální herci. Co jim ovšem chybí na herecké technice, dohánějí upřímnou pravdivostí. Hrají sami sebe před patnácti lety, kdy v jejich komunitě začal velký zlom. A jako všechno opravdu velké, abych citoval Gandalfa, začal malým skutkem lásky. Před Druhou světovou válkou indiáni z Alkali Lake neznali alkoholismus. Kdysi jsem slyšel, že severoamerickým indiánům chybí, nebo přebývá nějaký gen a stačí jim velmi málo, aby se staly na alkoholu závislými. Běloši k nim začali dovážet alkohol po roce 1940 a často jim místo peněz platili za kožešiny flaškou. Už v roce 1972 bylo téměř sto procent členů komunity alkoholiků a tím myslím muže, ženy i děti. V tomto roce se stala ta malá událost, která znamenala změnu. (Pozor následují spoilery na příběh filmu!) Sedmiletá dcerka Ivy řekla jednou rodičům, že už s nimi nechce žít a odmítla jít domů, protože byli zase opilí. Matku to tak zasáhlo, že se z lásky kvůli ní rozhodla přestat pít a přesvědčila i svého muže. V tomto těžkém zápase jim pomáhal Ed Lynch katolický řeholní bratr z kongregace oblátů z 60 kilometrů vzdálené vesnice Williams Lake jako poradce ze společenství Anonymních alkoholiků. Krok za krokem pozitivně „nakazili“ i většinu ostatních a do patnácti let byla komunita z 95% trvale abstinující. A nejen to, znovu obnovili zapomenuté indiánské tradice, dýmku míru a „potní chýši“, které jim pomohli se stmelením komunity a k vytrvání v abstinenci. Film natočil jeden s prvních indiánských režisérů Phil Lucas, který sám byl v mládí alkoholik a díky víře v Boha do konce života abstinoval. V první části snímku vidíme hranou část a v druhé setkání celé vesnice, jak si po prvním promítání filmu symbolicky předávají „Oskary“ za herecké výkony. Následné děkovačky jsou velmi emocionální. Zvlášť jeden indián, který dlouho odmítal přestat pít a až když v opilosti málem zabil svého otce, přidal se ke společenství abstinujících. Chlap jak hora měl po filmu intimní řeč, u které brečel jak malý a já brečel s ním. Přidám ještě můj osobní postřeh. Duše indiánů z kanadské vesnice je v některých aspektech celkem podobná duši tradiční vesnici na Slovácku, kde jsem vyrostl. Možná je to tím, že naši předkové byli Srbové z Chorvatska, kteří se v 16. století přestěhovali na Moravu a do konce 19. století si uchovávali své tradice a jazyk, než převzali slovácké zvyky. Žili tak trochu oddělení podobně jako ti indiáni v rezervacích. Dnes už to není tak markantní, ale za mého dětství to ještě bylo znát. - Stareček mojého starečka eště mluvíl chorvatsky a starenkám, keré aj ve všední deň nosily kroj sa rýkalo „krobótky“ (Chorvatky). Dneskaj už chodí do kostela na mšu eném jedna krobótka, ostatní už umrely. - Kolem filmu vznikl celý ozdravný projekt, který spolu rozběhli indiánská komunita Alkali Lake a Four Worlds Development Project. Uspořádali mezinárodní konferenci s cílem odstraňovat závislost na alkoholu a drogách z domorodých společenství. Existuje 2DVD délky 125 minut, které kromě tohoto filmu obsahuje i osobní rozhovory s bývalými alkoholiky a narkomany ukazující, jak se komunitě vyplatila snaha vyléčit se z rozšířeného alkoholismu a zneužívání drog, "Sdílení inovací, které fungují" a poslední část je videozáznamem s konference. Nejbližší místo, kde se dá toto 2DVD vypůjčit je knihovna Trent University. Jak píše „strýček internet“, ta je od mého moravského kmenu z lokalizací Brno, Czechia, vzdálená 6755 kilometrů. Asi mi bude muset stačit 56. minutová verze, kterou jsem našel na na Vimeo.com. () (méně) (více)