Requiem za sen

Přímočaré – průhledné – zničující. Ačkoli se člověk zaříká, že Aronofsky pracuje se svojí triádou osudů tak okatě, že nelze diváka nachytat s kalhotama na půl žerdi, stane se to. Díky famóznímu střihu, fantastické hudbě a labužnickému tempu i atmosféře záběrů graduje Requiem do nesnesitelně skřípavých tónů zmaru a ponížení. Mansellova ústřední melodie už sama o sobě navozuje mrazení, ale ta vizuální báseň, kterou k tomu Darren zkomponoval, ta rve kůži. Jakkoli typicky pro něj nemá film nijak zvlášť hluboké nitro, jeho povrch je natolik dokonalý a natolik dobře zacílený, že se mu nelze ubránit. (24.11.2008)

Režijná invencia Darrena Aronofskeho je neuveriteľná. Dokáže vôbec niekto iný tak brilantne reflektovať ľudské pocity iba pomocou kamery, strihu a hudby? Takisto herecké výkony sú vynikajúce - kreácia Ellen Burstyn patrí k tomu najlepšiemu, čo som kedy videl. Ale ani to mi nestačí. Requiem for a Dream je totiž devastujúcou mozajkou trápenia tak trochu samoúčelne. Nie je hlbokou, existenciálnou a nadčasovou filozofickou úvahou, ktorou mohl byť. Čo je pri jeho mimoriadnych formálnych kvalitách škoda. (03.04.2003)

Nikoli dokonalé, ale velmi silné. Expozice je pomalejší a celkově děj není nijak zvlášť výjimečný. Nicméně práce s emocemi prostřednictvím obrazových hrátek je podmanivá a osudy postav zdrcující. Je to film, který začíná pozvolna, aby postupně nabíral na síle a na svém konci udeřil silou všech karet, které si postupem hry uložil pod ruku. Na konci jsem nebyl schopen slova, nedýchal jsem, za to ta, i přes nepopiratelnou dějovou banalitu, pátá hvězdička... (29.07.2006)

Drogy jsou špatné, áno? Ale navzdory všemu, co se povídá, není Requiem film o drogách. Je to film o závislostech a o tom, jak závislosti ničí život. Je jedno, jestli jde o heroin, televizi, sex, čokoládu nebo lásku, pro každou závislost existuje ten moment, kdy přebere kontrolu nad vaším životem, kdy už to nejste vy, kdo kontroluje závislost, ale kdy vaše závislost kontroluje vás. Mění vás a všechno ve vašem životě se podřizuje jí. Requiem tohle krásně ukazuje. Svým vyprávěním o čtyřech životech začíná nevinně, skoro komediálně. Hezky jemně a pomalu všichni hlavní hrdinové překročí tu nepostřehnutelnou hranici, vkročí do té nezastavitelné spirály a divákovi nezbývá než si jejich bolestivý pád na samé dno prožít s nimi. Pěkně vás to vcucne, pořádně semele a vyflusne na druhé straně. A když budete mít trochu štěstí, třeba vám to i otevře oči. (30.12.2010)

Asi bylo pro mě štěstí, že jsem se na Requiem za sen podíval, aniž bych o něm prakticky cokoliv věděl. Věděl jsem jenom, že to bude něco o drogách a že v tom hraje Marlon Wayans, takže jsem si dokonce myslel, že to možná bude nějaká černá komedie. Tim pádem jsem byl dost překvapenej, protože poměrně brzy jsem zjistil, že tohle žádná legrace opravdu neni a musim říct, že takhle pesimistickej a depresivní film jsem už hodně dlouho neviděl. Na muj vkus to sice chvílema bylo až moc ujetý a šílený, občas i trochu nedomyšlený, ale film mě dokázal naprosto vcucnout do děje a pustil mě až ve chvíli, kdy padly závěrečný titulky. A právě takovejm filmům dávám maximální hodnocení. Jinak práce s kamerou a s hudbou patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl, a překvapil mě i zmiňovanej Marlon Wayans, kterýho jsem doposud znal jenom jako šaška. (25.08.2008)