Úplně vyřízený chlap

Ne vždy je na škodu, když věci s ohledem na politické poměry nesmíte pojmenovat naplno. 1) Ladislav Bublík, mj. brigádník v Kunčicích v létech 1951 - 1952, napsal autobiografický román Páteř v roce 1963 jako 39letý. 2) Symbolické obsazení Oldřicha Nového do role "starých dobrých časů" vyjadřuje víc, než možná cenzoři tehdy chtěli. Časová shoda tryzny za Stalina s Béďovým pohřbem je rovněž velmi výmluvná. Dělnický primitiv v podání 36letého Vladimíra Menšíka je další lahůdkou. 3) Děsuplná je postava s. Kafkové (výborná 40letá Eva Kubešová). Nejhroznější není ona sama, ale společenské poměry, které takovým zrůdám dávají možnost realizace. 4) Nicméně nedělejme si o politických názorech režiséra snímku Vladimíra Čecha žádné iluze. Jeho poznámka v literárním scénáři filmu je dostatečně výstižná: Úplně vyřízený chlap…musí být filmem positivním, neboť jak jinak než s obdivem je třeba hledět na velké dílo, které se rodilo právě v podmínkách složitých a tragických. (23.03.2014)

Na svou dobu (1965) velmi odvážná výpověď.Karel Kratochvíl (J.Vízner) je podrazem přesunut z kádrové práce k dělnické.Zahořkl na svět i na lidi. Na dobu svého vzniku, to jest v roce 1965 nesmírně pravdivej film. O špíně kterou komančové rozlili.O likvidaci nepohodlných lidí.O darmožroutských funkcích které pro sebe vytvořili. Zatímco Menzlovo Skřivánci na niti jsou k této době laskavé (Typický Hrabal ,který nikdy nesoudil ale jen pojmenoval) tak tento film jde daleko víc na dřeň. Hlavní roli hraje bratr známějšího Oldřich Víznera - Jaroslav--Ve své době před emigrací, hojně obsazovaný herec. Dávám 75 % (08.03.2009)

Je jasné, že nastala doba ( 1965 ), aby sa vytvoril takýto film. Film, ktorý ukazuje dobu , budovania, dobu preverovania a dobu ničenia ľudských životov. Režisér V. Čech vytvoril film, ktorý dnes vyznieva ako dokument tej doby. Z hercov ma zaujal hlavne výkon Františka Peterku. Opäť ukázal, že je výborný herec.... Film hodnotím 80%. (05.04.2015)

Tak depresivní začátek, když oko černobílé kamery klouže po potemnělé fádní až ošklivé industriální krajině. Pak zeď s nápisem Ať žije Stalin! proražená bránou s heslem Vítáme budovatele NHKG! nad níž mátožně pleskají prapory. To je podkresleno tak naléhavou, dramatickou a osudovou hudbou, že by jeden čekal, že nad tou branou stojí Arbeit macht frei či Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí! V popředí záběru pak otlučený tlampač (s dobře viditelným inventárním číslem) z něj že posléze line skandované provolávání, potlesk a hrůzně optimistické budovatelské písně. A v těchto až apokalypticky působících kulisách prochází branou malá postavička hrdiny, deklasovaného příslušníka pracující inteligence, jak se posléze dovídáme. Tedy zde hovoří obraz více než jakákoliv slovní proklamace. --- Nabízí se srovnání se Skřivánky na niti, kteří popisují podobné prostředí, podobné vyděděnce. Oproti nim je tento film ještě syrovější. Ve Skřiváncích i ta skupina vyděděnců působí jako útočiště, to zde není. Taková postava usměvavého občasného hajzlíka (skvělý V. Menšík), který má ovšem trefné poznámky, je u Hrabala nepředstavitelná. Zrovna tak fanatická kádrovačka Růžena. I hospodské scény jsou drsnější, nepoetizované. Hospoda jako místo chvilkového úniku z nevábné současnosti, alkohol jako anestetikum i mazadlo chodu společnosti. A to, jak je ve filmu traktována postava Cikána Fera, to by si dnes koledovalo o žalobu aspoň tuctu nevládních organizací. Pozoruhodný je i výkon Peterkův, který nehraje svého obvyklého burana. Škoda jen toho utnutého a nepravděpodobného závěru. --- Inu ta zlatá šedesátá, kdy i tak prorežimní režisér natočil tak kvalitní a vlastně protirežimní film. (05.02.2015)

I tak prorežimní autor jakým byl V.Čech si v 60.letech dovolil trochu vystrčit kritické zoubky. Pojďme ale odhlédnout od ideologie, jelikož prorežimní neznamená vždy netalentovaný (viz Vávra). V tomto případě však dílo V.Čecha skutečně zaostává za talenty nové vlny. V roce 65 přichází s podobným tématem Máša, Juráček i Schorm. Čech se však drží standardní dramatické stavby, na víc nemá. Taktéž filmový jazyk je zcela konveční, tak jak ho známe z filmů 40 a 50.let. To by samo ještě nemuselo být na škodu, hlavní problém tkví v tom, že Čech sice upozorňuje na hříchy 50.let, ale dělá to opět z pozice angažovaného nyní už dělníka (dříve ředitele), který je doslova svatým komunistou. Také konec je velmi kýčovitě předvídatelný (Spoiler je již v samotném obsahu filmu, tak si ho dovolím zopakovat): tragická smrt těsně před očištěním z falešných obvinění. Filmu však nelze upřít působivou atmosféru dělnického prostředí. Dělníci jsou sprostí, chlatají, prostředí vyznívá velmi realisticky a většina herců hraje velmi dobře. Celkově se jedná o zdařilý film, který ve své době odvážně kritizoval komunistický režim, škoda že ho režisér vykoupil mnoha prorežimními díly. (01.05.2012)