La vergine di Norimberga

Taková trochu úlet gotika, která v žádném případě není bez chyb, ale když se člověk smíří s nulovou originalitou, tak dákáže na kratíčké stopáži slušně pobavit. Pro žánrové nasycence to asi nebude to pravé ořechové, ale já jsem vejlet do staré barabizny s tajemstvím uvítal. Sic se mi párkrát protočily oči jako Spejblovi, ale díky slušnému zakončení se nebojím Pannu z Norimberka označit jako nadprůměr. 70% (24.01.2014)

Celkem dobrý film který sem tam zaškobrtne a je i zbytečně ukecaný, ale celkově na svou dobu rozhodně palec nahoru protože atmosféra a i celkově odvaha tohohle filmu je velká. Když se objevil vrah tak jsem se dokonce i lekl. Konec je hodně povedenej a má parádní grády. Jen škoda toho prostředku. Masky jsou též povedené od Leea až po vraha. Překvapení. (03.12.2013)

Horrorový veterán a zdatný řemeslník Antonio Margheriti začal svojí žánrovou kariéru právě zdejším filmem The Virgin of Nuremberg. Jde o klasický gotický horror, který jen tři roky nazpět úspěšně resuscitoval sám Mário Bava a těšil tak v polovině 60. let velké přízni. Zajímavé je rozhodně zasezení do tehdejší současnosti, které nebývá pro tento typ snímku vůbec obvyklé. Ostátní ingredience, ale zůstávají zachovné. Máme zde tak starý ponurý zámek, nezbýtný déšť a bouřky a tajemnou legendu. Ta vypráví o Katovi, který smilné ženy zavíral do "Norimberské panny", která obětem vypichovala oči. Po více než 300 letech jeho řádění opět začíná s příjezdem mladého manželského páru Mary a Maxeho. Tajemný kat začíná "lovit" smilné ženy a dostává také zálusk na Mary. Ta je rozhodnuta záhadu rozlousknout, ale pravda začíná být čím dál tím krutější....Já musím tvůrce velice pochválit, protože se jim povedlo velice zdatně inovovat gotický žánr. Marghariti se totiž dle mého názoru nechal inspirovat tehdejšími Wallacovkami a velice krásně je propojil s gotickým hororem. Pochvalu si také zaslouží poslední třetina filmu, kdy tvůrci přijdou se zajímavým zvratem. Prostě pro milovníky italského horroru povinnost a malý zapomenutý klenot, který rozhodně neodpovídá zdejšímu hodnocení(48%!!). Pěkné a zasloužené 4*. (27.03.2012)

Margheritiho premiéra v gotickém horroru dopadla skvěle. Tady jsem si opravdu chrochtal. Rozlehlé sídlo, muzeum smrti, spletité katakomby plné lebek a pavučin, a několik mrtvých žen s propíchanými bulvami. Samozřejmě nechybí záhadná postava vraha či ducha, zvědavá hrdinka, a hrstka dalších postav, z nichž každá ukrývá své tajemství. Režisér opět potvrdil svůj cit pro budování atmosféry skrz zapadající hudbu a krásnou kamerovou kompozici, ten chlap prostě uměl. Hezky se na to kouká, i přes to klasické přehrávání většiny osazenstva (výjimkou je pouze krásně minimalistický Lee) a těžce haprující logiku s blížícím se závěrem. Ale s tím se u Italů už tak nějak počítá. (30.05.2014)

Brakový příběh je sice zasazen do 20. století, ale znaky gotického hororu jsou tak silné, že si ani neuvědomujeme, že nejsme v 19. století: starobylý zámek, krypta, bouřka, mihotání světel a stínů, historizující kostýmy a zvláště dobrá hudba Ortolaniho v precizním souladu s dějem. První dvě třetiny filmu jsou velmi dobré, závěr (s průhledem do 2. světové války) se mi již tolik nelíbil. Ale celkově z tohoto málo známého italského krimi-hororu vycházejí víceméně zasloužené čtyři hvězdičky. Rovněž bych jej zařadil mezi ty lepší z žánru gotického hororu; dle mého názoru předčí řadu soudobých hammerovek. Škoda, že mladou ženu v osidlech teroru nehrála nějaká zajímavější a hezčí herečka. (01.10.2012)