Svatba bez prstýnku

Film je zasadený do Prahy v dobe protektorátu a pojednáva o generácii obetovaného ročníka 1924. V tejto dobe neistoty a ich totálneho nasadenia prežívajú prvé lásky a hľadajú si miesto v živote a formujú si svoje názory. Ich snaha o nejakú zmyselnú činnosť vyústi do založenia ilegálnej organizácii, ktorá však nie je významná ani nejako účinná. A keďže ide o predposledný vojnový rok, do popredia sa dostávajú otázky ako prežiť vojnu čo budú robiť až vojna skončí. (23.12.2015)

Hrdinný proletář vs. zbabělá buržoasie za protektorátu. 1) Slušně řemeslně zpracovaný snímek se slušným scénářem a dobrými hereckými výkony. Film má atmosféru a dá se na něj koukat. 2) Divákovi výrazně pomůže, pokud akceptuje ideologické klišé, že zatímco buržoasie se starala pouze o své majetky a sobecké zájmy, jediným, kdo něco proti nacistům podnikal, byli proletáři. Viděno tímto prizmatem je film velmi dobře a příjemně zpracovaná výpověď o době a mravech. Jinak je to sračka. (04.02.2009)

Film odsuzující text distributora, zakončený tentokrát i vykřičníkem, přesně popisuje děj docela zajímavého dramatického kousku s velmi pestrým a kvalitním hereckým obsazením. Přechod z šedesátkové herecké i scenáristické uvolněnosti (kterou zde, trochu toporně, reprezentuje i odbojář Neckář s kytárou) do šedé povrchnosti normalizace zde není tak propastný a film stále nabízí např. velmi povedené dialogy, na jedné straně cynický přístup rozmařilé buržoazie, i když mladičká Jana Preissová je výjimka a na té druhé dělnická odbojová skupina, v čele se skvělým Kryzánkem. I prostředí protektorátu je povedené a nabízí třeba velmi zajímavou roli pro Josefa Chvalinu. (10.06.2018)

Myslim, ze se velmi dobre podarilo zachytit atmosferu v dobe okupace. Scenar me zaujal, hlavne fingovany snatek. Vzhledem k roku vzniku je zajimave, ze se tvurci obesli bez vyraznejsi propagandy. Herecke obsazeni a herecke vykony jsou reprezentativni, mozna Pavlata nevyrazny. Kacirkova s Preissovou skutecne vypadaly jako matka a dcera. Sice zapomenuty, presto dobry film. (18.10.2014)

"Já vím, že po dešti je plno louží, snad jenom proto aby skřivan měl kde být. Já vím, že den se ze dne na den plouží, tak jako cesta po níž musím jít..."  On "dobrý kluk a obyčejný dělník", ona cynik a "rozmazlený fracek, který by potřeboval dostat na holou". Člověk by možná neveřil, že "mezi prvním patrém a suterénem je taková vzdálenost," ovšem ty světy Michala Pavlaty a Jany Preissové jsou vskutku naprosto nekompatibilní. Škoda toho ideologického nádechu (dělník versus panská slečinka), jinak by člověk rozhodně nemohl tento film hodnotit jako "operetu" či dokonce "šaškárnu". Zvláště když do toho všeho Václav Neckář tak krásně melancholicky zpívá: "Já vím, že den se ze dne na den krátí, přesto že slunce chodí pořád pozdě spát. Já vím, že hvězdy na nebe se vrátí a budou znovu tam kde hvězdy mají stát. (08.10.2021)