Drákula roku 72´

Dracula v groovy a divokých 70. letech je nápad přinejmenším bizarní :), ale přesto se tam za zvuků funky rocknrollu tento nejslavnější upír dostal. Zas tak dobře si ale mezi těma cool sporťákama, prohlubujícíma se výstřihama, objemnýma účesama, drogama a večírkama a barevným funky oblečením neporadil. :) Je tu i trocha suchého britského humoru a spousta groovy hudby, ale to jen prohlubuje tu propast mezi scénami, co se tváří děsně vážně a strašidelně a kde to Christopher Lee očividně děsně žere, i když by tomu slušelo víc nadhledu. Sympatický je tu ale Peter Cushing jako jeden z potomků původního Van Helsinga a docela dobrá je i ta blonďatá Ilona Csáková s velkýma prsama, která hraje jeho vnučku, ale zbytek obsazení je hrozně sedmdesátkově ujetej nebo možná spíš sjetej :). Velmi zvláštní jsou třeba i úplné detaily jako velmi sofistikovaná metoda odhalování záhad, kterou předvádí Peter Cushing při rozluštění hádanky jména Johnyho Alucarda :). To bych fakt nečekala ani od univerzitního profesora a odborníka v oboru okultních věd :). Každopádně ikdyž Dracula málo tančí s prsatýma funky kočkama, málo jede v drogách a neřídí ani jednoho Jaguara, tak film docela uteče, je v tom pár dobrých herců, pár dobrých vtipů a zas taková tragédie, jak by se to mohlo na první pohled zdát, to není když se to bere s trochou toho nadhledu, ve kterém se nese první třetina filmu :). (02.11.2011)

Film, který byl opravdu velmi jemně inspirován skutečnými událostmi, patří v Draculovské sérii k těm lepším. Hodně mě bavilo zasazení celého příběhu do sedmdesátých let. Moderní hudba tomu dodávala spíše punc nějaké dobové detektivky, než hororu, ale vůbec to nevadilo. Cushing si zopakoval svou tradiční roli Van Helsinga a posléze i jeho vnuka. Nutno podotknout, že i v 60 letech má pořád na to zničit samotného hraběte Drákulu. Psychedelická pářka na začátku byla docela zábavná, ale následující rituál vzkříšení, to bylo teprve něco. Naprosto strhující scéna a asi nejlepší scéna ve filmu. Dost mě pobavila "složitá vědecká metoda", kterou Van Helsing přišel na to, že Alucard rovná se Dracula pozpátku:-) (25.07.2008)

Hammer. Dracula A. D. 1972 aneb Dracula ve swingujícím Londýně plným otrhaných hipíků. Prazvláštní hybrid, který se mi svou úchylností dost líbil, přestože je třeba si přiznat, že kvalit dosahuje pramalých. Hudba na začátku jak z westernu a po zbytek filmu není o mnoho lepší, dobovej popík není můj cup of tea, a třebaže podobné melodie kazily i filmy s Jamesem Bondem z té doby, tam mi vadily daleko méně než tady, nějak se to k Draculovi nehodilo. Lee odehrál svůj démonický standard, ale opět byl trestuhodně málo využitej, Cushing zastínil všechny a všechno, jenže už bylo znát, že není nejmladší a omezil své výrazy na jediný - "ustaraný". Johnny Alucard (jak nápaditá přezdívka, ale jednou už tu byla - Son of Dracula, 1943) je ohavně slizký a skončí zábavně. Zato kočičky, ty tu stály za to, jedna vedle druhé, jak samotná Jessica Van Helsingová, tak hlavně Laura (Caroline Munroová), a když si odmyslím jejich bujné porosty v podpaží a tak různě, tálo by asi za to se na chvilku do té odvázané doby podívat. Scénář je samozřejmě slaboučký a děj prostinký, je to celé vlastně příjemně jednoduché, ale rychle to uteče a nudit to nestihne. A zdálo se mi to, nebo tam Coca-Cola měla zaplacenej dokonce i product placement? (09.12.2014)

Film „Drákula roku 72“ je v pořadí již celkem sedmým filmem o upírech, případně s odkazem hraběte Draculy, který byl natočen pod hlavičkou studia Hammer. Díky změně prostředí, ale ponechání klasických herců, se filmu daří zaujmout a udržet atmosféru, která je místy velmi dobrá, stále ještě s odkazem na klasické díly předchozí. Tohle rozhodně není film, za který by se studio mělo stydět. (15.01.2016)

Je to jeden ze dvou filmů s Christopherem Lee v roli starého dobrého hraběte, které u nás vyšly na DVD, a tak jsem se příliš nerozhodoval, jestli ho chci, a jen jsem doufal, že k jeho vychutnání nebude zapotřebí znát těch šest (pět?) předchozích. Nebylo. Vlastně by asi byla zbytečná i sebemenší znalost předlohy, protože Drákula roku 72 je něco tak zvláštního, že je lepší na Brama Stokera nemyslet. Začíná v roce 1872 působivou smrtí Drákuly a Van Helsinga a po pohřbu se střihem na tryskové letadlo přesune o sto let vpřed na večírek zhýralé britské mládeže, který vypadá jako něco, co se Stanleymu Kubrickovi nevešlo do Mechanického pomeranče. Později se policií rozehnaní teenageři z nudy rozhodnou vyvolávat mocnosti pekelné, vůdce party Johnny Alucard (mazaná přesmyčka, ale Van Helsing ji pomocí metody jako z první třídy základní školy odhalí) konečně přivede k životu svého ostrozubého dědečka, Christopher Lee si začne pochutnávat, Scotland Yard rozjede vyšetřování, Van Helsing v podání Petera Cushinga naleští stříbrný nůž a připraví si svěcenou vodu a jeho vnučka se postupně zbaví zbytečných kusů oblečení. Je to dobrý a zábavný film. Vlastně ani moc nevadí, že Drákula paradoxně nedostal příliš prostoru, protože pořád se děje něco zajímavého, napínavého, čas od času i vtipného (souboj Drákuly a Van Helsinga podbarvený groovy soundtrackem, to je jedna z věcí, které se vám budou buď líbit, nebo ne, jiná možnost není)... A nuda takřka neexistuje. (04.09.2015)