Harakiri

Skvěle strukturovaný dramatický příběh o cti, pomstě a morálních hodnotách, který divákovi přesně dávkuje informace tak, aby do sebe dějová skládačka ve finále skvěle zapadla. Od počátku je nám jasné, že hlavní postava by nevkročila do jámy lvové bez předem promyšleného plánu, a jak se později ukazuje, vše jde jako po drátkách a divák je přitom i tak velmi překvapen. Velmi působivá podívaná s několika ikonickými samurajskými souboji. (03.01.2020)

Ostrá kritika autoritářského systému, která jak je tomu u samurajských filmů 50. - 60. let zvykem pochopitelně z feudalismu přesahuje i do tehdejší současnosti. Harakiri mohl snadno být tím nejlepším příspěvkem této početné vlny. Harakiri je však trochu zbytečně rozvleklejší než by bylo potřeba a podkopává tak vynikající údernost, které má naštěstí i tak dostatek. O trochu zásadnějším problémem je, že snaha zoufalého ronina v podobě Ishihamy vyžebrat z klanu nějaký ten peníz je tak vydírající, že je obtížné s ní sympatizovat. Táto záminka na které je postavený celý děj trochu podlamuje snahu ilustrovat feudální struktury v negativním světle. Filmu se to sice přesto náramně daří, ale podtrženo a sečteno postava Ishihamy si do jisté míry svůj osud zasloužila. Tak jako tak Harakiri je mistrovsky natočeným dramatem. Akce není příliš, ale o to je působivěji zpracována. I konverzační scény jsou díky náhlé dynamice v jinak celkem statické kameře jsou velmi působivé. Duel postav Nakadaie a Tamby je vyloženě umělecký a to v tom nelepším slova smyslu. (21.10.2014)

Podobně jako Imai-ovo Bušido se Kobayashiho Seppuku (česky známe jako Harakiri) vyrovnává se samurajskou morálkou. Je to příběh samuraje, který opustí nejen svou práci, ale posléze i její etiku poslušnosti za všech okolností, a jako mstitel se vydá na dvůr velmože pomstít smrt svého zetě, v jejímž přímém důsledku zemřela i jeho dcera. Třebaže je to film vlastně samurajsko kritický, jeho kouzlo zvláště pro Evropana nepochybně spočívá v tom, že má v sobě nádech právě samurajského filmu. (08.02.2004)

Styl vyprávění toho snímku bych přirovnal k větrné bouři: začíná klidně a netušeně (bývalý samuraj žádá, aby mu bylo v paláci mocného pána Doi dovoleno spáchat sebevraždu), začíná o sobě dávat vědět (pan Doi vypráví o svém znepokojení nad podvodníky s podobnými žádostmi), vítr přidává na síle (vychází najevo, že pan Doi výrazně ovlivnil samurajův osud) a vrcholí důsledky své ničivosti. Právě závěrečný souboj osamoceného samuraje proti mnohonásobné přesile je působivým zakončením strastiplného osudu, který samuraj panu Doi vylíčil. Příběh samotný však není pouhou chronologickou prezentací neurčitých událostí, ale naopak komplikovaným řetězem flashbacků, množstvím postav a vztahů mezi nimi a přítomností. (14.01.2006)

Výlet do dávné japonské historie, kdy padalo mnoho pánů a jejich bývalí samurajové se toulali zemí o hladu a bez prostředků. Toto je příběh jednoho takovéhoto ronina. Zatímco všichni čekají na jeho sekundanta (toho, kdo mu po provedeném harakiri usekne hlavu), vypráví ronin svůj životní příběh. A na harakiri samozřejmě dojde taky. (13.07.2020)