Listopadová romance

Možná je mé srdce už zatvrdlé. Anebo možná je tohleto ten nejbanálnější příběh pod sluncem. Akorát jen střelivo pro lidi, pohrdající hollywoodem k obhájeních svých inteligentních evropských mlčecích dramat. Protože, jak se dá obhájit existence tohoto 100X a častokrát i lépe natočeného příběhu... Jedna hvězda za Isaacse v zeleném tu-tu. (29.06.2008)

Spoilery! Pokud jste doposud patřičně nepřivítali listopad, tak jste možná právě narazili na vhodný prostředek. Moc nechápu, proč se tento skvost spolusledovatelce nezamlouval, když verzi tohoto filmu z roku 1968 dala hned čtyři hvězdičky. Každopádně jsem ji takhle rozhořčenou doposud nezažil. I když na její obranu nutno podotknout, že se dnes sešla opravdu hromada věcí, které navodily ke zhlédnutí filmu jedinečnou atmosféru. Tak nějak se dá odhadnout, že když hlavní hrdinka praktikuje výlučně měsíční známosti, že je buď dementní a nebo nemocná. V druhém případě je však demence rovněž součástí balíčku, neboť racionálně smýšlející člověk by před odchodem na věčnost rozhodně nezavěsil jako kámen na náhodného člověka a nestáhl by jej s sebou do pekelného trápení. To bylo od hlavní hrdinky krajně sobecké. I když se Charlize Theron chovala celý snímek jako totální kráva a Keanu Reeves činil jedno nepravděpodobné rozhodnutí za druhým, tak herecký talent doposud úplně neztratila a navíc se na ni celkem pěkně kouká. Ze začátku se ovšem na film jako takový prakticky nedalo koukat. Tuctová slaďárna, všude samé klišé a nesmysl vedle nesmyslu. Od okamžiku, kdy nám Charlize dovolila nahlédnout do své domácí lékárny, která by byla zlatým rájem pro nejednoho amatérského výrobce drog, mě film alespoň nepatrně začal zajímat. Je to trošku paradox, neboť v tomto okamžiku spolusledovatelku zajímat přestal. Od tohoto okamžiku už jsem poslouchal jen hořekování a nadávky, takže jsem si ten intenzivní a nekonečně romantický závěr nemohl vychutnat plnými doušky. Malinko možná přeháním. Závěr nebyl romantický a vlastně ani závratně intenzivní. Spíše jsem jej shledal tak nějak sebeparodizujícím a krajně nepravděpodobným, leč zajímavým a do tohoto okamžiku se o zajímavosti ve spojení s tímto filmem naprosto nedalo hovořit, takže jsem byl mile překvapen. Na závěr bych si k nepravděpodobnosti a nesmyslnému jednání hlavní postavičky, dovolil snad jen kratičkou vsuvečku. Kde jinde se dají lépe bořit logické bariéry a konfrontovat se s nepravděpodobným než právě ve světě filmu?! Tento svět byl k tomuto účelu stvořen. Slabší dvě. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka Asia_Power. (06.11.2016)

Film, který mě po dlouhé době donutil bulet jak malá holka. Ne, nestává se mi to často. Ale tohle je vážně tak krásné a zároveň tak smutné, že mě to dostalo. Možná za to můžou herci v hlavních rolích, možná hudba..nevím, ale je to jeden z mála romantických filmů co nepůsobí lacině nebo prvoplánově, i když takový asi vlastně je. (06.11.2013)

Ano, " I muži mají své dny ".. :o) Žádná přeslazená romantika gigantických rozměrů, ale " pouze " citlivě převyprávěný příběh. Základem úspěchu je charismatická ústřední dvojice K. Reeves a především potom Charlize Theron, pro kterou jsem já měl vždy slabost. Ta pověstná chemie mezi oběma funguje spolehlivě a co si budeme povídat, to je tím nejdůležitějším u takovýchto typů snímků. Alespoň na mě ( i přestože momentálně máme říjen ) to zafungovalo spolehlivě, což se o 90% snímků tohoto ražení rozhodně říct nedá ( pokud se k tomuto vůbec odvážím nebo jsem okolonostmi " donucen " :o) Hodně potěšil i "neamerický " závěr, takže světe div se, ale výsledkem je v mém případě překvapivě vysoké hodnocení. Přiznávám, hodnotím v rámci žánru, jinak bych šel o * níže. p.s. Je to pouze můj pocit nebo se skutečně valná většina z vás ( vzhledem ke komentářům ) stydí dát o * víc :o) (25.10.2010)

Moje první největší filmová láska. Viděla jsem poprvé asi ve třinácti letech... Srdeční záležitost... Film můžu vidět kdykoliv znovu a nikdy mě neomrzí... ♥ Miluji jednotlivé scény sladěné s nádhernou hudbou, která se vždy hodí k dané scéně. „Ale já chci jen Tebe“. „Vždyť mě máš, navždy...A teď mě nech jít..“ (13.10.2016)