Režie:
René ClairScénář:
René ClairKamera:
Georges RauletHrají:
Annabella, René Lefèvre, Raymond Cordy, André Michaud, Vanda Gréville, Constantin Siroesco, Jane Pierson, Paul Ollivier, Armand Bernard, Édouard Francomme (více)Obsahy(1)
Chudý malíř Michel (René Lefèvre) dluží všem ve svém okolí. Je zasnouben se svou sousedkou Béatrice (Annabella), ale zajímá se i o jinou dívku, krásnou Vandu. Béatrice daruje jeho sako kriminálníkovi jménem Děda Tulipán, který se v jejím bytě ukrývá před policií. Michel ale zjistí, že měl v kapse saka los, který v loterii vyhrál hlavní výhru a umožnil by mu splatit všechny dluhy a začít nový život. Začíná tak honička, která Michelovi i Béatrice obrátí život naruby. (ČSFD)
(více)Recenze (16)
Když chcete točit muzikály, ale nemáte žádné písničky. Hudebně a „tanečně“ je film úplně stejný jako Ať žije svoboda. Zápletka jednoduchá a neuvěřitelně nepříjemná na sledování. Tedy aspoň mne osobně, bohužel, rozčilovala naprostá předvídatelnost všeho, co se ve filmu událo. Plusové body přičítám za první záběr na město a za scénu v opeře, kde se konečně aspoň trochu zpívá a kde je možné vysledovat jisté náznaky invence. ()
Jej... Nějak mi ten Clair vůbec nevyhovuje.. Až tady jsem si uvědomil jak nemám rád muzikály a hlavně muzikály, znásilněné groteskou. Tanec, radost, ztřeštěné honičky, klasické komediální twisty a to vše jako pozadí k téměř archetypálnímu příběhu o výherním loterijním tiketu, který spíš otráví než zaujme. Nicméně mnohé zde stojí za vyzdvihnutí. Práce se zvukem - zvuk je na svou dobu na profesionální úrovni a zároveň je zde použit aktivně k rozvíjení gagů a příběhu.. Co mě ovšem zaujalo nejvíc, byla místy podmanivá téměř surrealistická mizanscéna... ()
Jeden z prvních muzikálů ještě experimentuje s formou a narativní stránkou, ale celkem se mu daří vytvořit z toho ten správný koukatelný guláš (myšleno pozitivně). Směs grotesky, dialogové komedie s hudebním filmem tedy funguje přibližně 2/3 stopáže... poslední kousek už je lehce slabší, ale pořád má co nabídnout. ()
Buď tento film za 80 let od svého vzniku silně zastaral a nebo hlášky typu ,,Dluží mi dva měsíce!" - ,,Mně zase nájem!" vzbuzovaly spíš rozpaky než úsměv už tenkrát... Závěrečná pasáž v opeře je sice slušná zábava (i když taková Noc v opeře, natočená jen pár let po Milionu, je mnohem větší síla), ale jinak film nenabízí nic moc navíc než jednu z nejohranějších zápletek, naivitu, předvídatelnost a dost podivná muzikálová čísla. ()
René Clair vzal to nejlepší z němých filmů, přidal k tomu zvuk (který je opravdu inteligentně využit a není tak pouze jednou z atrakcí filmu) a zaobalil to do jedné naivní, nicméně veselé historky o tom, kterak jeden věčně zadlužený nájemník vyhraje milion... A musím říct, že doost dlouho jsem se tak u filmu nepobavil. ()
Galerie (12)
Photo © Films Sonores Tobis
Zajímavosti (1)
- Tento film spolu s Ať žije svoboda (1931) od stejného režiséra, ovlivnily hollywoodské muzikály používáním navzájem propojeného děje a písní. (Pavlínka9)
Reklama