Hellsing

Říkali, ať to zkusím. Říkali, že tohle anime vezme i lidi, kteří anime jinak nemusí. Říkali, že se budu bavit. Lhali. Jedna stylová postava s úžasnou bouchačkou mi dokonalý zážitek nepřipravý. Už od prvního dílu jsem další pouštěl jen s tím, že se nemá odsuzovat hned a třeba si k Hellsingovi najdu cestu. Bohužel. Anime je stále země zapovězená. (09.01.2010)

Strhující anime i pro ty, kteří se této umělecké odnoži jinak všemi silami vyhýbají. Není nad to přistihnout se, jak fandíte jednomu nesmrtelnému netvorovi v souboji proti jinému, nebo v duchu domlouváte hlavní hrdince, aby se už té krve konečně napila. Hranice mezi (téměř až politicky mířenou) filozofií a ladnou akcí je v tomto případě téměř neznatelná. (27.07.2008)

stylově krvavé a temné anime plné upírů a jejich podřadných ghúlských posluhovačů, které ve jménu organizace Hellsing vyvražďuje mocný nadvampír Alucard. Hned po dokoukání seriálu jsem si musel stáhnout soundtrack, protože (hlavně úvodní) melodie ze seriálu vám budou v hlavě znít ještě dlouho po shlédnutí poslední epizody. (18.02.2008)

Plytký děj, neuvěřitelně pomalé tempo, kdy se v díle v podstatě nic důležitého (a ani zajímavého) neděje, a nejčastější součást dialogů: "Muhahahaha!" (rozumějte dábělský smích) nebo "Master..." (proneseno polohlasně s povzdechem hraničícím s psychickým zhroucením) - to je Hellsing. Alespoň to tak platí až do posledních dvou dílů, které jsou akcí nadupané a vcelku i zajímavé. Jediná věc, která je na seriálu hodna zmínění je hudba. Celkově to potom bylo veliké zklamání, mít možnost vrátit těch několik hodin zpátky, bez váhání bych to učinil. Vzhledem k pozitivním hodnocením bych čekal něco na zcela jiné úrovni, uživatelé ČSFD mě opět nepříjemně překvapili. Jen pro informaci, nejsem hater anime, Naruto a Naruto Shippuden mám moc rád, k ostatním věcem se snažím dostat, ale toto bylo vážně špatné. I Pokémoni Hellsinga přejíždějí. Za hudbu a finále dávám 2*. (17.08.2012)

„Ty a tobě podobní upírci jsou jako švábi. Kdybychom vás nechali, zamořili by jste svět. Týpky jako ty nesnáším. Nemáte kousek upíří důstojnosti. Nevíte, kdo jste!“ aneb Proč jsem si tenhle seriál ihned zamilovala v kostce. Mohla bych oslavovat propracovanost postav, rudý vizuál a hudbu tak divnou, až je skvělá, ale to všechno zaujalo až při dalším shlédnutí. Tím prvním byli upíři. "Moji" upíři, tvorové tak blízcí mé vlastní představě, že jsem neodolala a všech třináct dílů si hned po dokoukání pustila znovu od začátku jen abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Moc, důstojnost, skrytá bestialita, kapka šílenství, osobní kouzlo a jistý nadhled daný dlouhověkostí... V té záplavě brakových hrůz, akčňáren, později i slaďáren a jejich plochých/tupých/... zubatců jsou slečna Helena a, samozřejmě, Alucard důkazem, že slovo "upír" nemusí být považováno takřka za nadávku. (19.10.2013)