105% alibi

O režiséru Vl. Čechovi jsem dosud neměl valného mínění, tímto filmem si mě však zcela získal. Asi budu za kacíře, ale kam se hrabou Hříšní lidé i s radou Vacátkem. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl českou kriminálku, která by této mohla konkurovat. Především nebývá samozřejmostí, že logika zločinu ani logika vyšetřování v žádném bodě nekulhá. 105% alibi má však ještě daleko silnější zbraně. Naprosto odzbrojující Högerův kpt. Tůma, jemuž Bek coby npr. Líbal skvěle sekunduje. Lackovič s Vinklářem brilantní. Vrah je jenom jeden, ale čisté svědomí nemá nikdo. Psychologická přesvědčivost všech možných podezřelých a hlavně výslechy patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co znám. Odhlížím ovšem od toho, že jde samozřejmě o neautentickou fikci, pokud budeme srovnávat s dobovou realitou. Nicméně ani stopa po soudružské propagandě. Rok 1959. Mezidobí. Gottwaldovský teror se už přehnal, do pražského jara daleko. Zřejmě ta správná doba, kdy mohly dostávat prostor neangažovaná psychologie, ryze soukromé problémy, ryze soukromé zločiny. Arciže na pozadí fabrik a v rámci socialisticky zestátněné společnosti. Také v této době ulice a restaurace nějak vypadají, lidé se nějak strojí. Je příjemné to vidět. Nebyla to ostatně tak zlá doba, když mohlo u výslechu v policejní kanceláři zaznít: - Smím si zakouřit? - Ano, samozřejmě. To už by dnes asi nešlo. SPOILER Ani skutečnost, že vrah je z prostředí „buržoazních přežitků“, tady nevadí. Příležitost pro kavárenský band. A jediná diverze, totiž roztomile pokleslé zápaďácké časopisy ve stole pana vedoucího – prostě nádhera. (18.08.2011)

Zvláštní kombinace kriminálky (kdy jakoby víme, kdo je vrah) a detektivky (to, když zjistíme, že vraha vůbec netušíme). S několika vtipnými dialogy mezi Högerem a Bekem, když už odezní menší napínák z úvodní části. Skvěle se povedlo film zařadit do hornického města (Kralův Dvůr dnes už bez komínů a těžebních věží, ale také část Hradce Králové) a jakoby jeho okolí (zvláště přehrada s chatou a převozníkem). Herecky velmi na výši - například Eduard Kohout na naprosto minimálním prostoru dokáže vystihnout skutečnou tragédii účetního a celého jeho života. Potěšily mne hvězdy čs. filmů 30. let - jak Eman Fiala, tak především ve větší roli František Vnouček, kterého známe nejspíše jako spravedlivého mladého učitele z Cesty do hlubin študákovy duše. Překvapilo mne, jak nádhernou dívkou je Štěpánková, které stačilo hrát velkýma, rádoby naivníma očima. A dokonce i Menšík se zde krotí a svou roli sice pojal ve světákovském stylu, ale velmi uvěřitelně. Samotné vyšetřování připomíná precizní vyšetřování jako ze současného seriálu Případů 1. oddělení, žádné unáhlené hypotézy ani intuice, ale poctivá práce a skládání střípků. Divák v každé chvíli ví přesně to, co vědí i vyšetřovatelé. Líbilo se mi i zatčení s těmi jazzovými rytmy na pozadí a bubnem. Nebo poslední Högerova hláška: "A máme po detektivce." Oba mladíci, zahraní překvapivě ne tak jistým Lackovičem a poněkud civilnějším a uvěřitelnějším Vinklářem, nakonec mají stanout před lidovým soudem, a možná je škoda, že nevíme, jak dopadl - za podobné prohřešky proti socialistickému myšlení a řádu se posílalo i do uranových dolů. (30.11.2018)

Je to malý zázrak, že režisér Vladimír Čech mohl natočit v roce 1959, tedy v ponuré dekádě 50. let, kterou umělecky odráží monolit schematické tvorby, skutečnou detektivku založenou na prosté podstatě politicky nemotivovaného kriminálního činu, byť mírná ideologická motivace by se v třídním původu pachatele přece jen našla. Přesto je s podivem, že tvůrci nemuseli do příběhu implantovat západní protistátní centrály vysílající přes hranice diverzanty a jiné protistátní živly, jelikož ostatní filmy tohoto žánru se jimi jen hemží. První ze série detektivek s kapitánem Tůmou (v podání intelektuálně vyznívajícího Karla Högera) a poručíkem Líbalem (představovaného bodrým Josefem Bekem) je zajímavá jak svým hereckým obsazením, tak i fungující linkou dějové osy, především ale se znalostí dobového kontextu coby možnost nahlédnout do filmovým pásem zakonzervované ,,reality" temné doby - je krátce po československé měnové reformě, celou společnost svírá tuhý totalitní režim, situace je opravdu neutěšená ekonomicky, sociálně i politicky...toužení po získání losu a výhře auta je velmi pochopitelná motivace... (07.04.2013)

První detektivka z třídílné série s kapitánem Tůmou (Karlem Högerem) a poručíkem Líbalem (Josef Bek). Jde o zcela tradiční a standadní kriminálku, kterých se natočilo stovky. Karel Höger není nijak oslnivý, Josef Bek hraje druhé housle, hlavní roli má hlavně Otto Lackovič v roli mladého muže, který pravdu ne a ne říct, i když by mu výrazně pomohla. Zajímavý je ještě Menšíkův vklad do filmografie, protože tak úlisného už jsem ho dlouho neviděl. Čistý průměr mezi kriminálkami - nezklame, ale ani nenadchne. Hudba: Štěpán Lucký (17.12.2011)

Na svou dobu překvapivě vydařená detektivka, která nenudí ani při repríze (možná i proto, že už jsem po letech zapomněl, kdo je vlastně vrahem). Výborná dvojka vyšetřovatelů, plný ranec podezřelých, zavádějící stopy, které udržují napětí, občasné odlehčení lehkým nenápadným humorem, několik pro mě zajímavých dobových detailů, a především skvělý Karel Höger, precizně civilní, přesto splňující všechny požadavky výrazné filmové postavy. (04.10.2013)