Cementová zahrada
The Cement Garden
Der Zementgarten
Režie:
Andrew BirkinScénář:
Andrew BirkinKamera:
Stephen BlackmanHudba:
Edward ShearmurHrají:
Andrew Robertson, Charlotte Gainsbourg, Alice Coulthard, Ned Birkin, Sinéad Cusack, Hanns Zischler, Jochen Horst, William HootkinsObsahy(1)
Snímek scénáristy a režiséra Andrewa Birkina CEMENTOVÁ ZAHRADA je adaptací známé novely současného britského spisovatele Iana McEwana. Mysteriózní a místy bizarní příběh, vyprávěný z pohledu pubertálního chlapce, překvapuje svou originalitou, otevřeností a dokonalým zvládnutím látky. Zachycuje situaci čtyř sourozenců, kteří v osamělém domě po náhlé smrti otce pohřbí ve sklepě do betonu zemřelou matku, aby mohli zůstat pohromadě jako "páni" domu a neskončili v sociálním ústavu. Děj se odehrává v několika horkých letních týdnech v nevábném prostředí zanedbané periferie. Všudepřítomná atmosféra zmaru a nehybnosti obklopuje dětské postavy, které prožívají zcela všední, drobné epizody. Musejí se však vyrovnat s obrovským vnitřním tlakem, s nelehkým údělem dětství a puberty. Nejstarší sourozenci, Jack a Julie, nakonec dospívají ke incestu (krvesmilstvu), přičemž si uvědomují, že se tím uzavírá patrně nejvýznamnější etapa jejich života. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (165)
Zvrhlost, perverze, nechutnosti. Každý si pod těmito pojmy představuje něco jiného. Co teprve, když žebříčkem hodnot 4 sourozenců, dvou starších a dvou mladších (vždy kluk-holka), zahýbe, když jim v nepříliš dlouhé době umřou oba rodiče, už tak uzavírající se do sebe, žijící v betonové kostce a budující pustinnou betonovou zahradu, už tak obklopenou spoustou betonu z okolí. Audiovizuální zpracování je adekvátní formě, málo střihu, klidné prostředí, občasný černý "humor", film si spokojeně plyne a není ani příliš dlouhý. I tak se tam ale pořád něco děje a divák musí dávat pozor, neb chvilkové odhlédnutí od obrazovky by ho mohlo dohnat ke kompletnímu ztracení se v ději. Co se týče scénáře, potažmo knižní předlohy, obešel bych se bez Andrew Robertsona, Jacka, jehož herec i postava mi byly krajně nesympatické. To vše v kontrastu s mladičkou Charlotte Gainsbourg, vesele morbidním Tomem, hrajícím si na Jacka a Julie a Sue, píšící své mrtvé matce, které jsem měl rád. I Dereka, který rozuzlil příběh a dovedl ho do konce. Za zpracování a vše ostatní 4 hvězdičky, ale za herce/postavu Jacka snižuji na velice silné tři hvězdy. ()
Strejda Andrew zřejmě tušil proč má do jedné z hlavních rolí obsadit svou neteř Charlotte. Tady mi to ani nepřišlo nijak zvrácené, naopak vnímala jsem jen křehkost a něhu. Naprosto přirozená touha neztratit svůj jediný domov a zůstat spolu za každou cenu. Láska má mnoho různých podob a i tohle je jedna z nich. ()
Pokud shlédneme film a přečteme si jeho knižní předlohu, zjistíme, že film, ačkoli doslovně převypráví děj knížky, se nedokáže výsledným diváckým dopadem rovnat s rozpoložením v jakém se čtenář ocitne po dočtení předlohy... Postrádám zde jakoukoli stopu "autorského rukopisu", naturalističnost a onu bizardní směs znechucení, morbidnosti a nadsázky, která se v knize objevuje ()
Bezprostředně po shlédnutí nemám slov. Přestože jsem již o tomto snímku hodně slyšela, dokonale mě šokoval. Osudy dětí, z nichž každé si nese svou bolest a své tajemství, podivná láska bratra a sestry, mladší bratr hrající si na holku a děvče píšící dopisy své mrtvé matce. Již ze samotného námětu opravdu zamrazí. A když se k tomu připočte zvláštní zastřená atmosféra jednotlivých obrazů a tajemného hudebního doprovodu, věřte, že na tento snímek nedokážete zapomenout... ()
Snímek dokážu pobrat jen tako podivný hypnotický sen, který by se ale jistě, a často i v bdělém stavu, mohl honit hlavou nejednomu puberťákovi - nedokážu příběh vnímat s větším než jen malým množstvím příměsu reality, protože pak bych to, co z toho nakonec vyleze, musel považovat buď za čirou provokaci anebo za návrat k původním surrealistickým ideálům (což je vlastně pomalu to samé) :-D ()
Reklama