Blueberry

Velmi duchovní a velmi specifická vize o cestě k nejvyššímu poznání ke kterému člověk vůbec může dojít. Děj je chronologicky přehledný a i když futuristickych vizi bylo ke konci více než dosti nemohu říci že bych se v nich ztrácel. Pokud máte jen nějakou představu o věcech mezi nebem a zemí určitě si v tomto snímků své najdete. Film je řemeslně zvládnutý dobře. Komiks z něho je vidět pouze v jeho začátku. (28.06.2008)

Western s šerifem "žabožroutem", který si rád a celkem často zafetuje s indiány? No není to originální zábava? Originální ano, ale zábava už moc ne. A když člověk čeká, že to celé uondané "něco" spasí aspoň nějaké solidní finále, dočká se akorát digitálních orgií, resp. finální fet-párty... No na druhou stranu lze kladně hodnotit pěknou kameru a solidní herecké výkony v čele s Juliette Lewis. Takže se vlastně v hodnocení plně ztotožňuji se zdejším generálním průměrem. (12.07.2009)

Blueberry s ksichtem Vincenta Cassela je sympaťák, šíleně videoklipová kamera je zabavná, ale v obrazových efektech se úplně ztrácí děj. Atmsoférou se tahle psychedelická adaptace slavného francouzského komiksu snaží být western narvaný mystičnem až po okraj stetsonu, ale nedá se říct, že by to byla trefa do černého. (17.12.2011)

Celé je to takové "rádoby & jakoby". Kamera je hodně zvláštní, nervní, občas rušivá, občas zajímavá. Co se týče reálií, chvilku jsme v Mexiku, případně v Novém Mexiku, chvilku v Peru. Račte si vybrat... Meskalinové úlety a průlety jsou sice pěkné, ale nestačí. Zřejmě záměrně neucelený počin, jenž je natočen na půl plynu. Škoda, komixová předloha je vážně vydařená. Filmový Blueberry však připomíná podivného křížence mezi Arsenem Lupinem a Mrtvým mužem. A co je hlavní: Převážně nudí. (06.02.2011)

Halucinogénny western o démonoch pomsty a prekonávaní hraníc medzi vedomím a podvedomím, ľudským svetom a podsvetím, dobrom a zlom, životom a smrťou, ... Niečo také som chcel už vlastne roky vidieť a ani som o tom poriadne nevedel. Pretože je to svojím spôsobom ako tá scéna s indiánom z Natural Born Killers, natiahnutá na dve hodiny. Niekomu sa to môže páčiť, niekomu vôbec. Ale toto prirovnanie sa núka už len kvôli neustálej prítomnosti indiánov, hadov a dokonca aj Juliette Lewis. Navyše kamera spomaľuje, zrýchľuje, lieta tam a späť, zhora nadol, zobrazuje vlny piesočných dún striedavo s oblakmi, realitu s halucináciami, prítomnosť s flashbackmi, atď. a toto všetko tiež nie je tak vzdialené rukopisu Olivera Stonea! Takmer až surrealistický zážitok. Zákutia ľudského mozgu ako nekonečné diaľnice mechanických hadov v závratnom tempe krúžia pred našimi očami a do toho sa hrdinovi obťažkanému týmto pocitom prihovára indiánsky hlas. Tento film by si mal v rockovom nebi (puritánmi tiež nazývanom peklo), pustiť Jim Morrison a potom len zhasnúť svetlá, keď skončí hudba... (13.06.2014)