Meshes of the Afternoon
Scénář:
Maya DerenKamera:
Alexander HackenschmiedObsahy(1)
Snímek Odpolední osidla natočila jako svůj debut Maya Deren spolu s českým dokumentaristou a fotografem Alexandrem Hammidem. Derenová zde zužitkovala své pohybové zkušenosti a cit pro výraz, zatímco Hammid přidal filmařskou zkušenost a neuvěřitelný obrazový talent.
Děj snímku je spíše sensuální halucinací, která se odehrává na malém prostoru domu ústřední dvojice a v jeho nejbližším okolí. Využívá zručně multiplikace postav a předmětů, takže hlavní hrdinka se potkává sama se sebou nebo se pozoruje v situacích, které se už staly a v prožívané současnosti je doprovazejí mírné obměny v provádění úkonů (např. otevírání dveří). Neustále vracející se motiv květiny, klíče a nože znejisťuje diváka, aniž by mu na závěr poskytl uspokojivou odpověď, proč se předměty v příběhu objevily. Některá zpodobnění Mayi mají místo obličeje zrcadla, která jen posilují dojem existenciální úzkosti. Surrealistický film končí v tragické pointě, která jediná poskytuje jakési vodítko k uchopení děje.
(Hwaelos)
Recenze (66)
Hezky se tam dámy postupně kumulují... Že Lynch? Ale ten si přece hraje jinak... Ani nebylo nutné dávat tomu tak uzavírající konec. A Maya, stojící u okna, s rukama lehce položenýma na sklo (znala jsem ten záběr jako fotografii), je krásná. Škoda, že se na film nedá dívat taky očima současníků... Rekkkyho výklad obsahu je velice žertovný, zatímco rozhodnout se pro Freuda (Psice) mi přijde velmi omezující. Hudba je podle wikipedie o 16 let mladší než film. ()
Nejoriginálnější experimentální snímek 40. let. Abychom našli styčné body, představivost, prolínání snem a realitou potřebujeme k němu správný klíč / nůž. Perfektní práce se stíny, kamerou, herci a originálního děje. Určitě velká inspirace a práce, která ovlivnila Davida Lynche, stejně jako to byl malíř Francis Bacon. ()
Že bych z toho byl nějak dvakrát odvázaný, to ne. Nechápu, jak ve 40. letech někdo mohl točit ještě němé filmy, ale dejme tomu. Téma opakování, možností, variant, zmítání vnitřními pocity, sebevražednými myšlenkami, depresivní sny, no prosím, prosím, každému dle jeho libosti. Ale přece jen mi to zavání až příliš určitým egoismem, kde sice některé záběry jsou zajímavé (vše v uličce), ale dění v domě fakt nic moc. ()
Zajímavá surrealistická hříčka z let černobílého němého filmu ve které se prolínají vize ženské protagonistky a kontrastují s děním v obraze. Na kraťas ze 40. let jsem vůbec nic takového nečekal a jsem si jistý, že musel ovlivnit i další surrealistické tvůrce z nadcházejícího období až dosud. K vidění ZDE. ()
Výborná vec. Formalistický surrealizmus v čírej podobe - forma prevláda nad obsahom, obsah sa zvíja a pretvára, a v závere nadobúda významovo odlišné kontúry príbehu ako na začiatku. Orientálna východná hudba, pripomínajúca staré japonské animované kraťasy, ale s prvkami indoarabských melódií, perfektná čiernobiela kamera a striedanie uhlov, diagonál, množenie postáv a k tomu obrazové symboly. Maya Deren tu dokonca v jednej časti usporiadala čosi ako "strihové hry" (pasáž vystupovania a zostupovania po schodoch). Vyvrcholenie je veľmi, veľmi zaujímavé. Jednoduché, čisté a pôsobivé. 90% Video tu. ()
Zajímavosti (4)
- Výroba tohoto snímku přišla manžele Mayu Deren a Alexandera Hammida na pouhých 275 amerických dolarů. (Magyar)
- Maya Deren a Alexander Hackenschmied boli v dobe natáčania snímku manželia. (Raccoon.city)
- Alexander Hackenschmied v roku 1943 kúpil z druhej ruky 16mm kameru Bolex, s ktorou bol film natočený. (Raccoon.city)
Reklama