Na souši

Hwaelosův komentář připomínající známou šachovou scénu na pláži v Sedmé pečeti se mi líbí - skoro bych se vsadil, že Bergman musel tohle dílko vidět a inspirovat se jím. Maya Deren byla nejen filmařský talent, ale i nevšední krasavice. Škoda, že toho natočila tak málo. A pořád se mi tam dere srovnání s D. Lynchem, jehož filmy mi tenhle kraťas místy připomíná. (26.04.2011)

cože?? tohle je z poloviny 20. století? připadá mi to jako nějaký němý edisonovský pokus z prvopočátků filmu... nechápu zdejší vysoká hodnocení... pro mě asi nejnudnějších 15 minut od shlédnutí Posledních plavek... dobrá, snad za ten nápad dvou dějových linií, nebo za těch pár zajímavých záběrů Mayiného dekoltu dávám 10%... k vidění zde: At Land (27.03.2008)

V Hradišti pouštěli s agresivním hudebním tuc-tuc doprovodem; možná kvůli němu, možná kvůli odstavení Hackenschmieda do role „technického poradce“ to pro mě nemělo hypnotickou sílu Osidel; rafinovanostě jsem oceňoval vědomě, místo aby mě vláčely podvědomím. Přesto silný zážitek – tyhle surrealisticko-poetické hrátky jsou zkrátka můj šálek kávy. Jo, a Maya je uhrančivá baba (s pihou krásy v podobě krátkých nohou :-) ). (29.07.2014)

Nebyl to pro mě takový nášleh jako Meshes of the Afternoon, ale pořád je to úžasně funkční, a to i bez hudby. Čím to sakra je? Podobné hrátky s prostorem nejsou nic nového, samotný vizuál by se mnou tolik neudělal, o příběh evidentně nejde. Provokuje mě to, děsí mě to. A to se mi líbí. (23.03.2008)

Každý máme víc než jednu identitu, většinou si ale snažíme udržet jen tu jednu (..) Další snová halucinace pod taktovkou neuvěřitelně nadaného dua Deren/Hackenschmied. Je to zase jako kdyby se člověku něco zdálo a on vlastně nevěděl pořádně co, jen by se mu v mysli míhala spousta vizuálních vjemů, které by ho čímsi záhadným a fascinujícím vtahovaly do sebe. Škoda jen, že ve filmu není hudba, dodala by tomu ještě větší hloubku. (19.04.2013)