Nechoď klepat na dveře

Aj keď od Wendersa som nevidel ani zďaleka všetko, pred pár rokmi som sa mal možnosť pokochať výborným Nebom nad Berlínom, a to mi úplne stačí na to, aby som dokázal uznať režisérove kvality. Nechoď klopať na dvere ja vlastne úplne jednoduchý, a dalo by sa povedať, že aj oddychový film zo života a o živote. Prostý príbeh obyčajného (aj keď to nie je až taká pravda) jedinca v rokoch, ktorý sa rozhodne trochu zrekapitulovať svoj doterajší život a snáď dať všetko aj do poriadku. Žiadne preháňanie, reálne ľudské hodnoty (sto rokov nevidená mama, pokus o nadviazanie kontaktu s nikdy nevideným synom atď.) a veľmi príjemné prevedenie. Sam Shepard si nielenže samotný príbeh napísal, ale naviac ešte aj veľmi trefne svojou osobou zaopatril hlavného hrdinu. A výkon to je naozaj moc dobrý, hlavne prirodzený a obohatený o hercovu nepopierateľnú charizmu. Výborne sa však pozerá aj na zvyšné osadenstvo na čele s mimoriadne nadanou Sarah Polleyovou, ktorá ma po prvýkrát očarila ešte v minulom storočí v Limanovom Go a odvtedy s obdivom sledujem každú jej rolu. Na záver teda len moje odporúčanie. Určite nie film pre všetkých, ale pre milovníkov takýchto malých - veľkých príbehov určite. (16.04.2008)

It was shot right around here, wasn't it? / Right here. Yep. / Must have been really exciting. / For about five minutes. And then "real life" came back and took its place. / I think I like the movies better. / Than what? / Than real life. SPOILERY Nechoď klepat na dveře šlo do kin ve stejném roce jako Jarmuschovy Zlomené květiny. Zatímco postarší vyšeptaný IT odborník Billa Murraye pátrá po jediném potomkovi u většího počtu potenciálních matek, vyšeptaný filmový kovboj Sam Shepard objevuje na cestě za jedinou ženou překvapivě více potomků. K tomu náladu podobného vlastní i cizí znechucení maskulinitou, jíž donedávna všichni oslavovali mimo jiné v jeho westernech. Zapletení se v zapadákově jménem Butte (aby to bylo naprosto jasné, kdybyste si neráčili všimnout) připomíná i Doktora Hollywooda, pixarovská Auta (včetně úctyhodných veteránů, čoudících 12 gpm), jakož i další filmy oslavujících prostřednictvím hrdinů 'většího' světa kouzlo toho, co se ve Státech považuje za venkov (sídla okolo 50 000 obyvatel). Hlavní přidanou hodnotou je ovšemže Wenders, laskající zamilovaným evropským okem nejprovařenější emerické motivy tak panicky nestoudně, jak by si to žádný domorodý tvůrce nedovolil. Nevtíravě snivá toulavá kamera Wima Wenderse svléká pro ostřejší konfuzi starého a nového Západu koní, kasin a neonů vše, i tu děravou berlínskou punčochu - a ta místa zčistajasna vypadají opravdověji než tomu bývá v amerických filmech. Kam se poděla úžasná Sarah Polley? Germany loves new Jessie James. (22.01.2022)

Sice dost jednoduchej, ale příjemnej, hezky barevnej film. Vadilo mi jen, že v některých situacích se postavy chovaly debilně. To, že hlavnímu hrdinovi jebne a rozhodne se prchnout uprostřed natáčení svýho novýho filmu napravovat průsery, který dokázal vyprodukovat během svýho nespoutanýho řádění v minulosti, by ještě šlo. To, že cestou ničí svoje kreditky a zahazuje mobily už mě trochu vytáčí a vrcholem bylo setkání s jeho synem, kterej chytne amok a začne lítat po městě jako magor, z okna svýho bytu vyhází veškerej jeho obsah včetně gauče, na kterým pak střídavě přímo na silnici vegetujou skoro všechny hlavní postavy filmu a ještě na tatínka startuje se zaťatejma pěstičkama... no úlet. Já s tím teda nemám zkušenost, ale kdybych ve dvaceti jako poloviční sirotek zjistil, že můj fotřík žije (což se mu matka vlastně snažila v minulosti říct, ale nějak jí moc neposlouchal) a vyhledal mě, choval bych se trochu jinak, aspoň teda myslím. (22.09.2010)

Film kazí předvídatelný scénář, občas malinko šroubované dialogy, nezvládnuté scény velkých emocí a nepřesvědčivý výkon Gabriela Manna. Škoda, protože režijní styl Wima Wenderse mám moc rád (jen ty vypjaté scény mu tedy moc nejdou) a Sam Shepard, Jessica Lange a především Sarah Polley hrají famózně. Perlou je scéna z natáčeného westernu. (25.01.2010)

" Je samotár, čo stratil lásku svoju. Teraz spomienky mu krvou kolujú. Aj keď sa pred ním schováva, na dosah ju má. Samotár prišiel o lásku svoju, že samotár je si zavinil sám. Láska nie je ani vojna ani hra. Má tiene na duši, ako ich zaplašiť netuší. Že tak skončil, zavinil si sám ". Prvé sekundy príbehu ubehli a hneď som vedel, že pozerám na Wimove dielo. Kamera, hudba a muž utekajúci pustatinou pred...a hľadajúci....( pustatina je podľa mňa paralela na Ježišových 40 dní v púšti, kde opovrhol lákadlám tohoto sveta a vybral si " iné " hodnoty ). Príbeh o mužovi, čo napravil to, čo napraviť mal. " Stále som na teba myslela, pozerala staré fotky... jazdila som ti prstom po tvári, skúmala tvoje ruky pod lupou, hľadala žily, kĺby. Nejaké vodítko. Pozerala na seba do zrkadla, premýšľala. Hľadala aspoň zášklb oka, vrásku okolo pier. Čokoľvek, aby som to nechala. Na nič som neprišla. Vždy to zostalo na pol ukryté. A teraz si tu priamo pred mnou...Jeden z mojich naj filmových zážitkov. ALE KLOBÚK VÁM NEDÁM. MÁM HO UŽ TRIDSAŤ ROKOV. (28.01.2010)