Důkaz

S Auburnovým Důkazem jsem se nejprve seznámila v Městských divadlech pražských, kde na scéně Rokoka zářila Veronika Kubařová a Oldřich Vízner. Hra se hrála pět let (2011 - 2016), nicméně film je samozřejmě výraznější trvalkou, ke které se můžeme vracet kdykoli. Je okouzlující sledovat dramatickou stavbu textu, jak si s ní poradil Madden a Paltrow, kteří se již přesvědčili o vzájemné kompatibilitě při Zamilovaném Shakespearu. Téma je nosné samo o sobě, dialogy mají nápad a tempo. Z divadelních textů, které zpracoval i Hollywood, patří Důkaz mezi ty lepší. Stojí určitě za pozornost. (29.10.2016)

Gwyneth Paltrow v roli nejisté a zmatené geniální dcery duševně nemocného geniálního matematika je výborná. Nejistá a zmatená režie Johna Maddena ji trochu připomínala, ovšem ke škodě filmu. Protože - přes silný scénář - jsem si byl díky ní nejistý i já, o čem že film vypráví a jaké poselství nese. Trailer je i na csfd: http://www.csfd.cz/film/136156-dukaz/videa/?type=1 (22.06.2010)

Další z "povinných" filmů o schizofrenii. Svět matematiky je mi však naprosto vzdálen, takže hlavní jádro filmu, o co šlo, mi bylo lhostejné. Jde poznat, že jde o adaptaci divadelni hry, neboť je film postaven především na dialozích, které jsou mistrné. Gwyneth Paltrow i Anthony Hopkins si střihli pozoruhodné role, ve kterých oba zazářili. Látka je to inspirující, bohužel co se týká matic, důkazů a derivací, se nachází mimo moje schopnosti chápání a vnímání. (20.09.2009)

Tenhle snímek mě nijak zásadně nenadchnul. Herecké výkony jsou dobré, ale celá zápletka je taková nijaká. Ano, jsou tam momenty, které jsou dobré, ale celkově mi to nesedlo. Jake rozhodně nebyl využit tak, jak by si zasluhoval a celé to stojí na Gwyneth, která mě až tak neuchvátila. Hlavně mi ale nesedl scénář. (16.12.2014)

Matematika a zase ta matematika. Jako bych jí neměl dost, když ve škole jí mám až po krk. Ale k věci. Jakmile jsem se dočetl, že film bude o vědě v matematice, tušil jsem, že to nebude nějaký „lehčí“ film, který mě provede svým dějem, ani nebudu vědět jak. Také jsem si ihned vzpomněl na Čistou duši, jenž je pro mě v tomto oboru filmem číslo jedna. Ale kupodivu mě tento film vůbec nezklamal. Naopak. Překvapilo mě, že i když je život matematika velice fádní, vesměs přímočarý a nasměrovaný jen k jednomu cíli, tak to samé nemusí platit i o filmu.. (15.01.2006)