Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Hned na začátku bych chtěl říct, že tohle není film pro každého. Ocení ho hlavně příznivci Boba Dylana (díkybohu, že jsem jeden z nich). Je to rozhodně originálně natočené, často jsem se však v ději (jestli se tak dá nazvat) ztrácel, možná mělo být nějak jednodušeji podané vystupování těch 5-6 herců, kteří měli hrát Dylana v různých životních obdobích. Rozhodně to však není špatný film, jen to chce se do něj ponořit, přemýšlet nad ním, nad charakterem všech postav...Některé ze situací však byly geniální - viz.povídání s Ginsbergem z jedoucího auta:) U mě by to bylo za 3*, hudba film však staví o stupínek výše. P.S. Osobně dám ale vždy radši přednost No Direction Home od Scorseseho...;) (16.01.2008)

Dekonstrukce. Demaskace. Pitva. - Překvapení. Narace. Fabulace. Konstrukce. - Vytržení. "Everybody knows I'm not folk singer." Šest transformací jedné osobnsti, 6 životních epoch. Hodně lidového moudra, přemýšlivého filosofování, plácání do a proti větru. Hodně alkoholu, amfetaminu, poezie. Nežánrový patvar zmítající se mezi: životopisný, hudební, dokumentární, fantastický... který pohltí svou perfektně vystavěnou sítí faktů a reálií. A je jedno, že to všechno se schovává za vymyšlená jména. Aj, toť lepivě lákavé lízátko. Ano, je to i magnet pro brutálně šťourající nihilisty. Hledám chyby, ale tak nějak mi to podvědomí zatrhlo. 90%. (17.01.2008)

Autoři vymysleli rafinovaný způsob, jak obejít základní kámen úrazu životopisných filmů, který tkví v zjednodušení, či zploštění dané osobnosti. Prostě a jednoduše Dylana hraje hned šest různých lidí (šesti různých "profesí", v šesti (ne vždy tak různých) časových obdobích). Avšak počítejte s tím, že film zdaleka není jen strohým životopisem, ale funguje i v rovině umělecké (lépe řečeno, i kdyby jste si odmysleli Dylana, pořád je to intenzivní zážitek). Nu a co říct na závěr? Cate Blanchett je naprosto boží (ostatně, kdy ona taky není, že:). (24.03.2016)

Muzikál môže mať veľmi pútavý dej, ale musí byť sakramentsky dobrý, aby ma zaujal aj po hudobnej stránke (naposledy Burtonov holič skončil niekde na polceste). Pri hudobnom (a hlavne životopisne ladenom) filme sa naopak zvyknem baviť výborne. To by však nesmel byť za kamerou Todd Haynes. Kvitujem mu snahu o experiment a netradičné pojatie života legendy, no výsledná forma jeho nesúrodej "grcanice" nestojí ani za prd. Príbehová skladačka do seba veľmi nezapadá, striedanie období sa mení ako na bežiacom páse a v žiadnej z rovín neprichádza k niečomu, čo by stálo za pozornosť. Jedna hviezda je za skvelé Dylanove songy, vďaka ním sa dá totiž tých predlhých 135 minút ako tak ustáť. Druhá je za Cate Blanchett, ktorá sa v pohode pretvorila do mužskej postavy, a ako jediná prakticky dokázala svojím šarmom ako tak zaujať. Všetko ostatné nestojí za reč. Snáď ešte párminútová rola Heatha Ledgera, ktorému akoby scenár napísal posledné dni jeho skutočného života. R.I.P. tak Ledgerovi, ako aj celému filmu. (02.02.2008)

Jsem přesvědčen, že stačil kousek, aby mě to nadchlo. Fascinují mě nejednoznačné příběhy a tady je interpretační pole široké, dlouhé a bystrozraké jako poušť Gobi. Parta výborných herců se může přetrhnout, aby předvedla, co umí v příběhu, který možná ani sami nechápou. I na mě byly ty paralelismy místy trochu moc. Přesto I'm not there všem doporučuju. Je za tím vidět pečlivá práce a dobré vedení příběhu. Minimálně režisér věděl přesně, co točí. Otázkou je, jestli je dobře nebo špatně, že to ví málokterý divák. (29.12.2009)