Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

oveľa lepšie ako "velvet goldmine" nielen preto, že rozoberaný žáner je mi tuto oveľa bližší. dokonalý casting, výborná muzika, šialene prepracovaná forma, úplne vymydlený koncept. najlepšia bola podľa mňa blanchett a hneď po nej ledger, ale všetky tváre a podoby jednej a tej istej osoby - provokatéra, revolucionára, básnika, pesničkára, tuláka, rebela, mesiáša a génia boli podané tak po stránke obsahovej aj formálnej nesmierne kvalitne. (03.07.2011)

V mnoha směrech (zvláště pak v první půlce) naprosto geniální,u mnoha scén (zejména v půli druhé :-) mi ovšem jako člověku,který Dylana rád poslouchá,ale o jeho životě toho moc neví,silně unikal jejich smysl,zvláště když bez nich by film nejen fungoval,ale byl by i míň roztahaný a vstřícnější.I tak ale fascinující generační portrét plný dojmů a skvostné filmařské práce s originálními postupy,podbarvený Dylanovými songy.Způsob,jakým dokázal Todd Haynes propojit šest individuálních osudů do jednoho portrétu nesmrtelné folkové legendy,je známkou bezmála režijní geniality.S pátou hvězdičkou čekám,až si o Dylanově osobě udělám sám ucelenější obrázek,což ale na silném zážitku nic nemění.A průpovídky Bena Wishawa jsou ultimátní! 85 % (22.01.2012)

Ako to v prípade experimentálnych filmov býva tak I'm Not There nemusí voňať každému. Mne doslova páchlo. I'm Not There nie je na prvý pohľad divácky vďačný film a po stránke rozprávania je to vďaka častému preskakovaniu z jednej etapy Dylanovho života na druhú občas vlastne tak trochu zmätočné a možno je škoda, že sa každá ľubovoľná etapa neodohrá do konca aby bola následne nahradená ďalšou. Bob Dylan patrí medzi najslávnejších hudobníkov sveta o ktorom sa dá povedať, že bolo veľmi ťažké viac-menej v rýchlosti vysvetliť jeho verejný imidž a hudobný štýl, pretože ich Dylan dodnes vystriedal niekoľko a už preto bolo jasné, že ak sa Bob Dylan dočká filmovej biografia tak bude pred tým daným filmárom veľmi zásadný oriešok. (24.10.2022)

Film pro fanoušky. Pro ty, co z hlavy ví o Dylanových prosezených hodinách u legendy Woodyho Guthriea. O profláklém vypískání elektrických kytar. O předělávání autorské básnické sbírky Tarantule. O dokumentu z britského turné, kde zesměšňuje novináře. O románku s Warholovou Eddie. O Dylanově havárii na motorce, zdravotních komplikacích a příklonu k Bohu. A samozřejmě pro ty, kdo znají postavu Aliase z Patta Garreta a Billyho Kida.________Já to z hlavy nevím... (25.01.2009)

Divácky chvílemi trochu nepřívětivé, bez pevné vypravěčské kostry, ale i tak mě to bavilo. Kdybych měl Haynesův film k něčemu připodobnit, napadají mě dvě slova – „pocitové puzzle“, jehož hlavním plusem je téměř permanentní Dylanova hudba v pozadí, resuscitace atmosféry doby beatnické generace a neskutečná Cate Blanchett, která dokonale odkoukala Dylanovy tiky, pohybové móresy i to držení cigarety :o) Naopak od absolutního hodnocení sráží tenhle film zbytečný Richard Gere (i když chápu, „co tím chtěl básník říci“) a až přehnaně dlouhá stopáž.__PS: Moc se mi líbil Ben Whishaw se svým nejistým, rozpačitým, klukovským výrazem, tak typickým pro mladého Dylana :o) (12.04.2011)