Bournův mýtus

Akčnejšie, pútavejšie, vybrúsenejšie a zábavnejšie než jednotka. Takto si predstavujem akčný film. Powellova hudba je doslova a do písmena nadpozemská a umocňovala potenciál filmu, Bourne ako správny akčný hrdina pobehuje z jedného miesta na druhé, efektné kúsky milovníkov akčákov jednoznačne potešia, Joan Allen je drobným spestrením a Matt Damon ako nesmrteľný agent tiež nie je na zahodenie. Po Bourne Identity veľký krok vpred a 10* za hudbu Johna Powella. (26.08.2010)

Nejjednodušší návod, jak se vrátit v královském stylu. Zdravě překombinovaná hierarchie protivníků, ještě chladnější přístup a záplava strhující a formálně rozcuchané akce, která se stala měřítkem pro každý další akčňák, který si vypůjčil ruční kameru. Pro příběh je největším plusem určitě chladnokrevné duo Urban - Roden jako protiklad k mojí favoritce Pamele Landy. To, že srdeční tep okamžitě zařadí vyšší stupeň jen se Jason objeví na ulici, mě nikdy nepřestane udivovat. (23.05.2005)

Greengrass to pochopil lépe než Liman. Takže jediné, v čem jeho autentický Bourne ztrácí, je choreografie jedné rvačky, jinak to, co v předchozím díle vypadalo jako přešlapování mezi dynamickým a drsným thrillerem a učesanou špiónkou ala MI je nahrazeno Paulovým typickým švihem a dokumentárním maelströmem obrazů. Výsledkem je Bourne, který kromě identity nachází především integritu, chybějící charisma se objevuje tam, kde se Bourne-člověk a Bourne-voják stávají jedním tělem a jednou osobností. Damon jakoby přišel postavě plně na chuť, a tak má Bourne jak ostré lokty, tak lidské rysy, aniž by si to nějak odporovalo. Skvostné automobilové honičky, napětí i v poklidných scénách, mnohem civilnější pojetí a samozřejmě 24karátová závěrečná moskevská naháněčka. Vytkl bych jen velkolepé gesto humanity ve finále, které je trochu přehnané, a občas předvídatelnost a dírky v logice. Ale jinak mě Jason Bourne začíná získávat na svou stranu. (14.02.2008)

Bourne ví, že nic neví. Pořád. V podstatě triviální špionážní historka zabalená do dynamického obalu těkavé ruční kamery, dramatické hudby a střihu o frekvenci mávání kolibřích křídel. Bezpochyby stylové, ale klobouk smeknu spíše před těmi, kdo dodají filmu adrenalin i energii tradičními postupy staré školy. Nemohu si pomoci, ale jako mýtus se mi tak spíše jeví sám Greengrass a jeho gloriola nadčasového režiséra vytříbené formy. Čtvrtá, už docela pochroumaná hvězda, je za úsporný výkon sibiřsky chladného moloďce Urbana. Ty moskevské taxíky vydrží víc, než Kostěj Nesmrtelný.. (23.08.2012)

Ak keby v tom filme nebolo nič iné, tak kvôli najlepšej akčnej scéne všetkých čias (jasné, že hovorím o moskovskej naháňačke) dám plné hodnotenie. Celé je to komplikovanejšie, temnejšie a lepšie zrežírované než prvý diel a predovšetkým Greengrass urobil z Damona skutočného zabijaka, ktorému každý rozumný človek rýchlo uhne z cesty. O to silnejšie vyznieva nesentimentálne dojímavý záver v byte ruskej devušky, ktorý zanechá v divákovi snáď ešte lepší pocit ako predchádzajúce akčné peklo. (09.06.2007)