Ultraviolet

Snažil jsem se, fakt že jo - blbé akční filmy s hezkou holkou v hlavní roli mám rád, Resident Evil byly většinou docela v pohodě, i Underworldy, i to Aeon Flux jsem přežil... Ultraviolet ale ne. To je tak úžasně špatný film ve všech ohledech, že tomu odpadu musím dát jednu hvězdičku už jen za to jak zhovadile je tady všechno tak velký průser. Jediné co zvládá dodat to v co doufáte je odhalené bříško Milly Jovovich, je v záběru často, režisér asi pochopil jaký poklad v něm má, a na něj jediné se koukat dá. Na všechno ostatní už se koukat nedá - vizuální stylizace je nekonečně hnusná, digitální triky jak ze špatné staré videohry, a když dojde na akci, byl jsem vlastně radši když se odehrávala mimo záběr a na konci byl jen střih na to jak vojáci obklopující hlavní hrdinku "nějak" naráz popadají (to se tu používá často), než když jsem se na ten choreograficky směšný a chaoticky nastříhaný bordel musel přímo dívat. Ve svém předchozím Equilibrium režisér to své šermování se zbraněmi pokoušel ještě podat jako něco jakože smysluplného, tady už je to jen bizarní kokotina, a tak pro jistotu přisadí i pár dalších hovadin navrch jako třeba tahání mečů ze schovky ve vlastním žaludku či ovládání gravitace při jízdě v autě. Dialogy tomu odpovídají, jsou jen náhodným shlukem nesouvisejících slov, a příběh je typu "Nevím, něco se tam dělo" - směska upírů, virové nákazy, hitlera, mateřských instinktů ke creepy děcku a dojde i na slzičky, patos jak víno. Jsem rád že ten člověk už nikdy nic nenatočil. (15.05.2020)

Nevěřil jsem vlastním očím. "Co to sakra je?" Říkal jsem si v duchu celou dobu (párkrát i nahlas). Zároveň jsem si uvědomil, že Wimmer je s výsledkem spokojený, protože si ULTRAVIOLET udělal přesně tak jak chtěl. Otázkou, ale asi navždy zůstane, proč? Moje mladší sestra to shrnula jedním slovem se kterým tentokrát plně souhlasím: Slátanina. I když vizuální styl je opravdu odlišný od běžných sci-fi a některé nápady nejsou úplně špatné. Ty moje dvě hvězdy jsou asi za Wimmerovu odvahu tohle vypustit do světa a za Millu, která vypadá proklatě dobře a natáčení si očividně užívala. (29.10.2006)

Ach jo. Wimmer vyšel z Equillibria, použil systém dystopie, akčních scén a neoriginální nabubřelosti. Úvod s hromadou titulních stran komiksů/mangy má svůj efekt, ale vyzní do prázdna. Milla vypadá skvěle, to jo. Ale digitální pozadí se mi rozmazává před očima a při pohybu v prostoru vůbec nepůsobí přirozeně, jako bychom byli na běžícím pásu. Akční scény, které jsou jakž takž přehledné (a říkám KTERÉ, nikoli JAKÉ), jsou samozřejmě fajn. Dialogy by trhaly uši, brát je k smrti vážně. Závěr zamotaný, dořečené to není. Ani jako druhý význam z emociálního hlediska dostatečně přesvědčivé, jelikož pod tím ”prosvítajícím” syntetickým obalem a supermanovskými deus ex machinami je těžké něčemu opravdu věřit. P.S. Souhlasím s tím, že je to jako dívat se na videohru, ale německou verzi (krve, kolik by se na nehet vešlo). “Narodila jsem se ve světě, kterému asi nebudete rozumět.” Dokážu pochopit, proč nám to koncipuješ takto, Violet. Ovšem to je tady zatracená škoda a námět (byť epidemie umělého viru není nic nového) končí v popelnici! Menší metafora našeho kapitalistického světa je vidět, ale o tom se dá napsat krátký fejeton. (06.09.2019)

Guilty pleasure jak sviň. Dementní scénář, hrozné efekty (včetně špatně naklíčovaných pozadí), neschopnost natočit akční scény přehledně, ale přesto z filmu sálá energie, kterou jsem už dlouho necítil... Líbí se mi někdy až snaha o experimentální vidění a stavbu scény, přefiltrované barvičky a neustálá snaha o udržení pozornosti diváka. Scénu kdy Milla Jovovich nechá aby se japončíci sami postříleli si pouštím pořád dokola. Je totiž dokonalá. (26.08.2008)

Ups. Tu sa niekto riadne sekol. Ultraviolet je tak cool, že nie je možné nájsť pre ňu protivníka. Stačí zmena farby vlasov a desiatka nepriateľov padne mŕtva na zem (?!). Preto pri každej akčnej scéne na ňu útočia desiatky ba až stovky nepriateľov a vy aj tak viete, že nemajú žiadnu šancu. Stačí iba myšlienka a v rukách sa jej objaví patričná zbraň – tomu hovorím pokrok. Za zmienku určite stoja dve akčné scénky. Prvá, kde UV zdrhá fízlom na motorke po stenách budov – hm, kde sme niečo také už mali, napr. naposledy Day Watch (2006). Druhá je už originálnejšia, nasnímanie boja iba pomocou odrazov v okuliaroch, to tu myslím ešte nebolo. Obe sú obstojne nasnímané a zostrihané, síce blbé, ale veď je to podľa komixu. No od polovice to stojí za starú bačkoru. Iba odkaz na klasický hologram a la Total Recall, bojové akčné scény strácajú prehľad a sú bez nápadu, dej je deraví, všetko začína nudiť a keď sa UV postaví na konci proti ďalšej desiatke bojovníkov, povedal som si, už preboha nie. A naozaj. Boj sa odohral mimo záber. Má to síce iba 88 min. no i tak to neskutočne nudí. Prečo? Lebo je to zbytočne prehnané a neuveriteľne hlúpe. Kurt Wimmer tu nestavil na silne emočný príbeh ako jeho predchádzajúce Equilibrium, ale naopak na akčné scény, a to sa veru nevypláca. (19.03.2006)