Happy Feet

Priznám sa, že Happy Feet som videl v autobuse, na vzdialenom, malom a nie príliš kvalitnom monitore, navyše s českým dabingom, ale aj tak (alebo práve kvôli tomu?) som bol príjemne prekvapený. Nenáročná zábavka, ktorá ma jednak potešila nenápadne sa tváriacou kritikou nábožensky založenej spoločnosti, no na druhej strane ma trochu znechutila do extrému zahnanou propagandou ochrany životného prostredia. Celkovo som sa ale bavil, scéna šmýkania sa po ľade mi pripomenula vynikajúcu scénu podobného rázu z Doby ľadovej a „Španieli“ ma veľmi bavili dokonca aj s dabingom, takže pod štyri hviezdičky nepôjdem. Ten Oscar je ale aj tak ale aj tak nevkusným pľuvancom do tváre už na prvý pohľad kvalitnejším konkurentom – ako Autám, tak i Monster Housu. [71%] (09.06.2009)

Vybrat nejlepší scény (tedy především vynechat zpívánky) a vměstnat to do třetinové stopáže, mohl z toho být milý, lehce nadprůměrný animák. Takhle je to nejen chladně sterilní, ale ještě navíc roztahané, nudné, rádobydojemné, moralizující, prostě otravné jak návštěva tchýně kombinovaná s kriglem fridexu. Za animaci, za roztomilého tučňáčka (charakter na ránu harpunou, ale vizuálně ťuťu-ňuňu), za sem tam zábavnější moment a za sympatie k těmto divným, legračním ptákům - 30%, víc ze sebe prostě nevymačkám: "Happy Feet" mě neučinil v nejmenším happy. (04.11.2010)

No tak ja teda nevim, za co tahle prasarna dostala oskara. Na druhou stranu, videl jsem i horsi animace. Film je nejdriv asi pul hodky vcelku nudnej, nastesti pak na scenu vlitnou maly machrujici tucnaci, ktery film ozivi a pak uz je to aspon trosku vtipny. Navic to je asi prvni film, co je pojatej jako muzikal, ale jen zhruba 60 minut. Pak je to spis takovy dobrodruznejsi, kdy jdou za "vetrelcema", coz sou jedny z nejlepsich scen, jako treba prijezd lodi a podobne. Ono celkove se animace docela povedla, akorat misty ze zacatku to bylo jeste naky odflakly. No a na zaver tam tvurci narvali zivy herce a najednou meli tucnaky vsichni radi, to uz bylo krapet moc. Taky ma film pekne prestrelenou stopaz. Celej film v podstate zachranuje ta vtipna particka malejch tucnaku a hlavne hudebni cisla, protoze vetsina pisnicek je chytlava. Ale jinak to je kravina. (05.10.2007)

Nejsem proti tučňákům nijak zaujatý, ale jakmile jim někdo přisoudí muzikálnost a oni začnou zpívat a stepovat a zachraňovat přirozený řád věcí... měl by si za to někdo odsekat všechny přečnívající údy. Na druhé straně zase nemůžu být tak nepřející a přiznávám Happy Feetu jedno velké plus! Narozdíl od ostatních animáčů (to se samosebou netýká pixarovek) má jednu velkou výhodu v tom, že díky epickému pojetí a famózní animaci se je pořád na co koukat (kosatky, tobogány, záběry na ledovcové pláně). Miller-kreativec měl ještě k tomu tolik odvahy, že přihodil i nějaké to tajemno - výsledek ale bohužel doklopýtal k čemusi, co nebezpečně připomíná Blízká setkání tučňáčího druhu a tragédii biblických rozměrů. Příště více příběhu, méně zpívánek a nesnažit se za každou cenu vystupovat z řady nějakým uhozeným nápadem... P.S. Prý je to ekologicky nezávadné. :) (05.06.2008)

Po zhlédnutí tohoto filmu vám zpívající tučňáci budou připadat jako ta nejnormálnější věc pod sluncem. Jedním slovem je to „úlet“. Začátek je přitom docela nevinný – davové muzikálové číslo jako z nějaké Disneyovky. Pěkně nazpívané, obstojně naanimované. První trhliny se objeví v okamžiky, kdy se začne klubat něco jako děj. Tučňáci jsou od sebe vizuálně dost těžko odlišitelní, nepohybuji se ani vtipně ani realisticky, tudíž není snadné vytvořit si k nim jakýkoliv citový vztah. Přičemž dvouhodinové sledování nesympatických, přesněji pro vás nezajímavých, herců se jeví jako činnost marnotratná již po třiceti minutách a teď si zkuste místo herců představit tučňáky. Série horkou jehlou sešitých příhod rádoby vtipných zvířat je náplní celé první poloviny filmu. Capartům možná stačí, když se něco barevného (pravda, zde spíše černobílého) neustále hýbe slušnou rychlostí, také dospělým však doporučuji vyčkat do konce, teprve pak přichází ten nejremkovější žvejk (viz. Burgesův Mechanický pomeranč). V závěru se pojetí příběhu nečekaně radikálním způsobem mění. V jednu chvíli to připomíná existenciální psychologické drama o bytí a nebytí na tomto světě, pak Vesmírnou odyseu a kdyby skutečně došlo na naznačované apokalyptické finále, nejspíš by mě to vůbec nepřekvapilo. Snaha Happy Feet komentovat globální problémy světa není na zbytek filmu naroubována tak násilně jako v Za plotem (kde šlo vyloženě o to, aby to celé nevyznělo úplně do prázdna). Dalo by se říci, že snaha něco nám sdělit je vlastní celému filmu, ten se však zpočátku tváří jako infantilnost natolik přiblblá, že jistým nepatrným náznakům bude sotva někdo věnovat pozornost. Ať to je a mělo být jakkoli, Happy Feet pro mě zůstane zážitkem neuchopitelným, nepochopitelným a pokud jsem po jeho skončení zůstal několik minut sedět v němém úžasu, sám nedokážu říct, zda-li to bylo nadšením či posttraumatickým šokem. Jak jsem napsal - je to úlet, jen těžko říct, pro koho vlastně. 60% Zajímavé komentáře: klerik, Silence, Jordan (26.04.2007)