Arrested Development

To bych doporučil všem těm milovníkům vyumělkovaných rádoby vtipných sitcomů o zamilovaných gayích, aby se podívali pravdě do očí. Seriál o jedné povedené rodině, kde každý je hajzl, tak jak to známe z reálu a to navíc vše natočeno jistým dokumentárním stylem, je rozhodně něco, co lze bez skrupulí postavit na piedestal top komediálních rodinných seriálů. Portia de Rossi je prostě sexy a navíc mrcha s idiotským manželem, zdrojem jejího komplexu a pro nás závdavkem pro kadenci vtipů bez zábran a omezení. Ano skutečně její manžel GAY (zatím nepotvrzeno) je prostě jednou z nejlepších postav seriálu. Takový charakter (postava) se jen tak nevidí. Rodina plná nemakačenků má ovšem dalšího favorita na postavu roku a tím je Will Arnet, amatérský iluzionista. A otec, defraudant ve vězení, s manželkou jako solidní krávou také. Oscarová rodinka, kterou drží pohromadě jediný pracující syn Jason Bateman, na jehož hlavu padají niterné problémy všech zúčastněných v tomto exklusivně vtipném seriálu, je prostě něco, co rád zkouknu znovu a znovu. (29.11.2011)

Arrested Developement je dost možná ten nejoriginálnější nový americký sitcom. Postavy a vtipy, jakkoli povedené, sice nijak nepřekvapí, celkově jsou spíš výběrem těch nejlepších archetypů, které se v žánru vyskytují odnepaměti, avšak teprve samotným pojetím vyprávění a jeho výsledným podáním si těžko hledá konkurenci. Už první epizoda se s vyprávěním nepáře: bez doprovodného smíchu představí celou rodinu Bluthových prakticky najednou, což jednoduchosti vůbec nepomáhá. Zbytek prvních tří původních sérií se sice poměrně umravní, ale autorský rukopis na nich jde pořád znát. Nelineární vyprávění je přesně v takové podobě asi ideální, kvanta flashbacků pomáhají prokreslovat postavy, a zároveň nijak nebrzdí samostatné epizody. Po náhlém ukončení produkce FOXem a následném návratu rodinky o několik let později pod křídly mnohem odvážnějšího Netflixu se však vypravěčské peklo rozjede na plné obrátky. Nové epizody jsou stejně jako ty předchozí promyšlené do posledního puntíku, jenže kvůli tomu, že se každý díl zaměřuje na jednotlivé postavy, přičemž se jejich akce prolínají, ať už v záběru nebo mimo něj, už AD není ani zdaleka tak odpočinkové jako bývávalo v televizi. Co je ale nejdůležitější, vtipu ani samotným postavám to neškodí, naopak. Pouze děti rodiny, tedy George Michael a Maeby, ztrácí na zajímavosti. Jak rád jsem jim věřil ty podivné pubertální výrostky, tak jsou jako odrostlí často až nesnesitelní (ano, Michael Cera byl před nějakými desíti lety dokonce i sympaťák!). Ostatní jedou naplno od začátku do konce. A to především mí oblíbenci GOB a Pop-Pop/Oscar. První, nejstarší syn rodiny, největší životní tragéd bez přátel a opravdového života, nejlepší jezdec na Segway, ale hlavně věčně mizející "velkolepý" mág a iluzionista. Druhý, otec rodiny, milovník žen, ale hlavně lhář a podvodník, který je vždy na útěku/jeho vždy zkouřené identické dvojče. Jejich epizody jsou v poslední řadě tím nejlepším, co se v celém seriálu vyskytne, ale i to jen těsně. Tato těžce nepovedená rodina si mě svým vyhnáním trapnosti sitcomového vtipu do absurdity a využíváním právě té trapnosti získala a s čistým svědomím můžu říct, že o ní nevznikla jediná špatná epizoda. Už aby byl film. (15.11.2013)

1. – 3. série – 85% - Uhozené téměř přes čáru, při větší divákově nepozornosti pravděpodobně nepochopitelné a díky gradujícím zápletkám a tvůrčí odvaze čím dál originálnější. Někdo si stejně jako já zamiluje rádoby důmyslného iluzionistu Goba, někdo chladný krk rodiny Lucille a někdo třeba věčně rozpačitého George Michaela. Tak jako tak je ale radost sledovat rodinu, kde ryze obyčejného člena aby pohledal. Některé scénáristické finty jsou u Bluthových pravými diamanty (průběžné vtipy v čele s chicken dance) a jediné, co mi kazí radost, jsou opletačky s uvězněním George staršího či Oscara a s tím související řešení nejrůznějších rodinných podvodů. Jinak jsou ale tyhle tři zbytečně krátké sezónky pravým pokladem pro všechny, kteří v sitcomech hledají něco dosud nepoznaného. 4. série – 70% - Vymodlený návrat, který určitě není pro každého. Koncept propletenosti je doveden na hranici divácké snesitelnosti, některé hlavní postavy působí spíše jako vedlejší (což v pozdějších epizodách nejvíc ubližuje mojí favoritce Lindsay) a Mitchell Hurwitz si pro jistotu rozehrává několik stop pro budoucí počiny. Nové sezóně tak proto chybí ucelenost starších dílů, ale neznamená to, že by s Bluth family nebyla legrace. Jen je zkrátka jiná a velmi, velmi specifická - a s fenomenální Islou Fisher jako novým, téměř již neoddělitelným novým charakterem. 5. série - 60% - Labutí píseň, u níž bylo nejvtipnější čekání na ni a neustálé ujišťování, že se co nevidět začne točit. Tedy to samé ujišťování, které nakonec trvalo několik let. Způsob jejího naservírování ve dvou částech se nakonec ukázal poněkud macešským rozhodnutím, ale to je ta nejmenší starost. Navazování na původní poetiku je totiž plné křeče, za kterou může jak spousta problémů v zákulisí z posledních let, které ani při největší snaze nejdou zcela odfiltrovat (chování Jeffreyho Tambora vůči Jessice Walter, rasista Cross, alkoholem očividně čím dál zničenější Will Arnett). Dlouhodobé linky jsou buď natažené příliš (Fakeblock, zeď, Lucille Austero) nebo zoufale nudné a mám chuť je přetáčet (bohužel víceméně cokoli s Tobiasem). Naštěstí ani tohle smutné trápení nedokáže zabít potenciál vděčných running joků (The Final Countdown je dokonalá, i kdyby byla použitá stokrát) nebo chemii hlavního ansámblu. O to víc mě mrzí násilně roubované flashbacky nebo nepřítomnost Lindsay a s tím související do očí bijící green screen. Arrested se tak loučí po svém rozhodně nejslabším období, které ale nedokáže zničit vzpomínky na původní koncept - a stejně tak nutí diváka posmutněle přemítat, kam až mohl seriál růst, kdyby při svých začátcích dostal takovou šanci, jakou dostat měl. (23.03.2014)

Arrested Development je vychvalovaný americký sitcom, který se mi dlouhou dobu vyhýbal a stejně jako mnoho dalších si ho musím rozdělit na tři části.    Tou první je původní seriál, který se skládal ze tří sérií. Chvíli sice trvalo než jsem se do toho dostal (styl natáčení a vypravěč byly hlavní problémy), ale množství hravých narážek a opakovaných vtipů prostě fungovalo. I když některé věci byly otravné, tak musím uznat, že seriál postupně gradoval a třetí série byla velkou zábavou. Určitě si nedovedu představit, že bych seriál sledoval bez znalosti angličtiny, protože velké množství vtipu je právě na tom založeno. Nicméně promlouvání tvůrců k divákům, aby jim pomohli odvrátit zrušení, je nezapomenutelnou třešničkou a po třech řadách jsem byl spokojený.   Po letech od zrušení přišel vymodlený návrat seriálu, který však fanouškům pořádně zhořknul, protože se jednoduše nepodařilo navázat na předchozí úspěch. Snaha o nový koncept bohužel nefungovala (a později si to uvědomili i tvůrci, protože celou sérii přestřihali a vydali v jiné podobě), a zdlouhavá mozaika příběhů je často se opakující a díky tomu až otravná. Dokoukával jsem víceméně už jen ze zvědavosti, abych zjistil, jak to celé skončí.   A ze stejného důvodu jsem se pustil i do závěrečné, páté série, která přichází pět let po konci předchozí řady. Ani druhý návrat však není lepší, ba naopak je snad ještě těžší na strávení než předchozí řada. Dlouhodobé linky jsou přetažené tak, že už nejsou ani vtipné a samostatně už epizody nefungují vůbec. Bohužel to nejslabší přišlo nakonec a určitě zanechalo nepříjemnou pachuť.    První tři řady stojí za podívání, zbytek kazí dojem a spokojenost se postupně vytratila, škoda, protože i tak mělo Arrested Development něco do sebe. (12.09.2021)

První 3 série představují kultovní seriál s dost specifickým humorem, na který je potřeba si zvyknout a určitě není pro každého, ovšem když na něj přistoupíte, čeká vás neskutečná jízda, která je s každým znovu-shlédnutím vtipnější a vtipnější. Největšími přednostmi jsou určitě originalita, žádný laugh track, ale hlavně a především geniální postavy a herci. Za mě rozhodně vede Gob, ale také jsem si hodně oblíbila i obě Lucille a Lindsay. |||||| 4. série mění celý koncept a sleduje v každém díle vždy jen jednu postavu, což samo o sobě ještě není tragédie, protože jednotlivé příběhy se postupně začnou proplétat dohromady a právě v těchto momentech to bývá nejzábavnější. Ne, největším záporem je celkový ústup humoru, který se objevuje jen místy a už to prostě není ta nenáročná pohoda (upřímně některé díly jsou celkem dost depresivní). I tak nemůžu říct, že by se mi tato řada vyloženě nelíbila, ale jednou nejspíš stačilo. (30.06.2018)