Arrested Development

První 3 série představují kultovní seriál s dost specifickým humorem, na který je potřeba si zvyknout a určitě není pro každého, ovšem když na něj přistoupíte, čeká vás neskutečná jízda, která je s každým znovu-shlédnutím vtipnější a vtipnější. Největšími přednostmi jsou určitě originalita, žádný laugh track, ale hlavně a především geniální postavy a herci. Za mě rozhodně vede Gob, ale také jsem si hodně oblíbila i obě Lucille a Lindsay. |||||| 4. série mění celý koncept a sleduje v každém díle vždy jen jednu postavu, což samo o sobě ještě není tragédie, protože jednotlivé příběhy se postupně začnou proplétat dohromady a právě v těchto momentech to bývá nejzábavnější. Ne, největším záporem je celkový ústup humoru, který se objevuje jen místy a už to prostě není ta nenáročná pohoda (upřímně některé díly jsou celkem dost depresivní). I tak nemůžu říct, že by se mi tato řada vyloženě nelíbila, ale jednou nejspíš stačilo. (30.06.2018)

[Po třech sériích] Víte co Arrested Development připomíná nejvíce? Britskou klasiku Haló, Haló, nezaleží na tom, kde se zrovna nachází obraz Padlé Madony s velkými balónky od von Klompa, či v tomto případě kde se zrovna skrývá tatík Jeffrey Tambor. Vždy se všechny propriety po pár dílech promíchají a důležitou konstantou zůstávají hlavně postavy. Oba tyto seriály mají jedny z nejvtipněji napsaných charakterů. Americký seriál se navíc dopuje za pomoci nezakázaných cameo látek, vidět Julii Louis-Dreyfus, Bena Stillera či Alana Tudyka v jejich ulítlích rolích rozesměje zaručeně každého. Mluvit o Willu Arnettovi či Davidu Crossovi nemá smysl, jejich kariéra odstartovala s Arrested Development. Těžko říct, zda kultovní status je výsledkem nefér zaříznutí seriálu v roce 2006 na vrcholu slávy (zmiňované Haló, haló by mohlo vyprávět o nedodržení expirační doby)... Každopádně já jsem na návrat obnovené čtvrté sezóny za pár týdnů přípraven, a co vy? Po třech sezónách 85 % [Čtvrtá série od Netflixu] Bylo to utrpení. Nikdy bych nevěřil, že se 15 třicetiminutových epizod bude takhle táhnout a zombie verze jednoho z nejlepších seriálů 2000s dokázala, že v hrobu měla vyhnít. Byl to mediálně slavný návrat, kdy produkující gigant Netflix silnou hereckou skupinku ještě posílil o pár slavných jmen, ale příběhově již rodina Bluthových nemá co nabídnout. Nevtipnou tragédií epických rozměrů bylo sledování přestárlých herců snažících se o comeback jejich nejslavnějších seriálových rolí. Mých pět hvězd platí pro originální série, kvůli té nové hodnocení měnit nehodlám, i když bych objektivně měl. Čtvrtá sezóna 20 % (02.04.2013)

Arrested Developement je dost možná ten nejoriginálnější nový americký sitcom. Postavy a vtipy, jakkoli povedené, sice nijak nepřekvapí, celkově jsou spíš výběrem těch nejlepších archetypů, které se v žánru vyskytují odnepaměti, avšak teprve samotným pojetím vyprávění a jeho výsledným podáním si těžko hledá konkurenci. Už první epizoda se s vyprávěním nepáře: bez doprovodného smíchu představí celou rodinu Bluthových prakticky najednou, což jednoduchosti vůbec nepomáhá. Zbytek prvních tří původních sérií se sice poměrně umravní, ale autorský rukopis na nich jde pořád znát. Nelineární vyprávění je přesně v takové podobě asi ideální, kvanta flashbacků pomáhají prokreslovat postavy, a zároveň nijak nebrzdí samostatné epizody. Po náhlém ukončení produkce FOXem a následném návratu rodinky o několik let později pod křídly mnohem odvážnějšího Netflixu se však vypravěčské peklo rozjede na plné obrátky. Nové epizody jsou stejně jako ty předchozí promyšlené do posledního puntíku, jenže kvůli tomu, že se každý díl zaměřuje na jednotlivé postavy, přičemž se jejich akce prolínají, ať už v záběru nebo mimo něj, už AD není ani zdaleka tak odpočinkové jako bývávalo v televizi. Co je ale nejdůležitější, vtipu ani samotným postavám to neškodí, naopak. Pouze děti rodiny, tedy George Michael a Maeby, ztrácí na zajímavosti. Jak rád jsem jim věřil ty podivné pubertální výrostky, tak jsou jako odrostlí často až nesnesitelní (ano, Michael Cera byl před nějakými desíti lety dokonce i sympaťák!). Ostatní jedou naplno od začátku do konce. A to především mí oblíbenci GOB a Pop-Pop/Oscar. První, nejstarší syn rodiny, největší životní tragéd bez přátel a opravdového života, nejlepší jezdec na Segway, ale hlavně věčně mizející "velkolepý" mág a iluzionista. Druhý, otec rodiny, milovník žen, ale hlavně lhář a podvodník, který je vždy na útěku/jeho vždy zkouřené identické dvojče. Jejich epizody jsou v poslední řadě tím nejlepším, co se v celém seriálu vyskytne, ale i to jen těsně. Tato těžce nepovedená rodina si mě svým vyhnáním trapnosti sitcomového vtipu do absurdity a využíváním právě té trapnosti získala a s čistým svědomím můžu říct, že o ní nevznikla jediná špatná epizoda. Už aby byl film. (15.11.2013)

George Bluth (Jeffrey Tambor), hlava bohaté rodiny i rodinného byznysu, spáchal všelijaké podvody, jejich vinou tak rodina přišla o všechno. Její jediný svědomitý člen, syn Michael (Jason Bateman), proto nemá jinou možnost, než v zájmu rodiny i podniku převzít otěže. Jeho snahy ovšem (byť většinou neúmyslně) hatí barvitá sorta ostatních zábavných příbuzných, od matky, manipulativní alkoholičky a profesionální urážečky Lucille (Jessica Walter), přes sourozence – zakomplexovaný starší bratr, mág poloamatér a vášnivý řidič segwaye Gob (Will Arnett), rozmazlený dětinský mamánek Buster (Tony Hale), nejistá, líná a povrchní sestra-dvojče Lindsay (Portia De Rossi); přes rodinu Lindsay – její manžel, věčnými dvojsmysly mluvící neúspěšný herec a první světový analrapist Tobias (David Cross), jejich dcera, natvrdlá a přitom vyčůraná, o pozornost rodičů žadoníci Maeby (Alia Shawkat); až po jeho vlastního syna George Michaela (Michael Cera), který je sice zdánlivě vzorem ctnosti, zároveň ale tajně chová milostné city ke své sestřence Maeby. Charaktery jsou do jednoho pokřivené, sobecké a ve svojí podstatě nesympatické, což je paradoxně činí sympaticky upřímnými a lidskými. Herecky se potom jedná snad o tu nejnadanější sitcomovou sortu, Walter, Arnett, De Rossi či Cross předvádějí nezapomenutelné kreace, a ani takový Cera, kterého jsem nikdy neměl rád, za nimi v Arrested Development nijak výrazně nezaostává, zaryté seriálové a filmové fandy navíc potěší neobyčejně hvězdné obsazení vedlejších rolí či camea (výborná Liza Minnelli, Carl Weathers, Julia Louis-Dreyfus, Zach Braff, Charlize Theron). S čím ale AD stojí a padá, čím se odlišuje od ostatních, to je jeho koncept a humor. Sitcom jako žánr je všeobecně považovaný za učebnicovou definici odpočinkové podívané, sledující formulku „vypnout mozek, polechtat bránici“. AD ovšem bránici s největší pravděpodobností nepolechtá, dokud nebude mozek pracovat na plné obrátky. Slovní hrátky, fraška, satira, držkopády, dvojsmysly, trapasy, chicken dance, a hlavně přehršel odkazů a narážek na vlastní děj a dřívější vtípky, AD kombinuje všechny druhy humoru, nic mu není cizí, a nikdy nepřestává zahrnovat návalem nečekaných zvratů děje ani osvěžujícími pointami vtipů. Spolu s opakovaným sledováním tak nejeden vtip dostane další rozměr, je totiž jednoduše nemožné všechno stihnout napoprvé, byť se ostrovtipný vypravěč (Ron Howard) snaží diváka zuby nehty udržet v obraze. Zkrátka a dobře, Arrested Development nemá na seriálovém poli konkurenci jednoduše proto, že se jedná o tak specifický výtvor. Po třech komplet zopakováních seriálu jasná srdcovka. PS pokud neumíte výborně anglicky, tak se o to radši nepokoušejte, domnívám se, že by to celé vyznělo jako jeden velký neúmyslný trapas. (27.05.2008)

Další nenápadné, avšak geniální dílko - nijak vtírávý, inteligentní a decentní sitcom, který nepotřebuje okatě a křečovitě tlačit na divácké bránice a přesto dokáže královsky pobavit. Síla AD tkví především v charakterech, jejich originalitě a různorodosti, každý je něčím výrazně specifický, avšak i při své ujetosti zůstává věrohodný a přirozený. O nejlegračnější momenty se určitě postará Tobias a k zahození není ani právník Barry jako předobraz Dr. Spacemana z 30 Rock. Dohromady se tato nezaměnitelná rodinka skvěle doplňuje, či naopak konfrontuje v neobvykle důmyslně vypointovaných scénách... 9/10 PS: Bohužel výše uvedené neplatí pro 4. a 5. řadu, které představují comeback spíše s hořkou pachutí v ústech... (07.11.2009)