Arrested Development

1. – 3. série – 85% - Uhozené téměř přes čáru, při větší divákově nepozornosti pravděpodobně nepochopitelné a díky gradujícím zápletkám a tvůrčí odvaze čím dál originálnější. Někdo si stejně jako já zamiluje rádoby důmyslného iluzionistu Goba, někdo chladný krk rodiny Lucille a někdo třeba věčně rozpačitého George Michaela. Tak jako tak je ale radost sledovat rodinu, kde ryze obyčejného člena aby pohledal. Některé scénáristické finty jsou u Bluthových pravými diamanty (průběžné vtipy v čele s chicken dance) a jediné, co mi kazí radost, jsou opletačky s uvězněním George staršího či Oscara a s tím související řešení nejrůznějších rodinných podvodů. Jinak jsou ale tyhle tři zbytečně krátké sezónky pravým pokladem pro všechny, kteří v sitcomech hledají něco dosud nepoznaného. 4. série – 70% - Vymodlený návrat, který určitě není pro každého. Koncept propletenosti je doveden na hranici divácké snesitelnosti, některé hlavní postavy působí spíše jako vedlejší (což v pozdějších epizodách nejvíc ubližuje mojí favoritce Lindsay) a Mitchell Hurwitz si pro jistotu rozehrává několik stop pro budoucí počiny. Nové sezóně tak proto chybí ucelenost starších dílů, ale neznamená to, že by s Bluth family nebyla legrace. Jen je zkrátka jiná a velmi, velmi specifická - a s fenomenální Islou Fisher jako novým, téměř již neoddělitelným novým charakterem. 5. série - 60% - Labutí píseň, u níž bylo nejvtipnější čekání na ni a neustálé ujišťování, že se co nevidět začne točit. Tedy to samé ujišťování, které nakonec trvalo několik let. Způsob jejího naservírování ve dvou částech se nakonec ukázal poněkud macešským rozhodnutím, ale to je ta nejmenší starost. Navazování na původní poetiku je totiž plné křeče, za kterou může jak spousta problémů v zákulisí z posledních let, které ani při největší snaze nejdou zcela odfiltrovat (chování Jeffreyho Tambora vůči Jessice Walter, rasista Cross, alkoholem očividně čím dál zničenější Will Arnett). Dlouhodobé linky jsou buď natažené příliš (Fakeblock, zeď, Lucille Austero) nebo zoufale nudné a mám chuť je přetáčet (bohužel víceméně cokoli s Tobiasem). Naštěstí ani tohle smutné trápení nedokáže zabít potenciál vděčných running joků (The Final Countdown je dokonalá, i kdyby byla použitá stokrát) nebo chemii hlavního ansámblu. O to víc mě mrzí násilně roubované flashbacky nebo nepřítomnost Lindsay a s tím související do očí bijící green screen. Arrested se tak loučí po svém rozhodně nejslabším období, které ale nedokáže zničit vzpomínky na původní koncept - a stejně tak nutí diváka posmutněle přemítat, kam až mohl seriál růst, kdyby při svých začátcích dostal takovou šanci, jakou dostat měl. (23.03.2014)

Arrested Development patří mezi tu hrstku seriálů, kterým ani není pořádně co vytknout, protože děj, postavy a jejich obsazení, to vše je na velmi vysoké úrovni - pro standardní sitcom snad nedosažitelné - a humor samotný se tu vyskytuje v opravdu mnoha podobách; od naprosto seriózně se tvářících bizarních situací i celých zápletek přes spoustu skrytých detailů a narážek či několik running joků až po vyloženě groteskní gradování některých epizod. A skvělý vypravěč k tomu! Je jen otázkou, jestli jednomu svým stylem sedne nebo ne, pročež doporučuji vyzkoušet prvních pár dílů, ze kterých se dá získat slušná představa, jaké to bude až dokonce (tedy s tím, že absurdita díl od dílu, série od série stoupá). Obsahem i formou každopádně jeden z nejoriginálnějších komediálních seriálů, jaký jsem kdy viděl (nezapomeňte koukat na "On the next..."). Justice is Blind, Afternoon Delight, Mr. F. 10/10 (06.05.2010)

Další nenápadné, avšak geniální dílko - nijak vtírávý, inteligentní a decentní sitcom, který nepotřebuje okatě a křečovitě tlačit na divácké bránice a přesto dokáže královsky pobavit. Síla AD tkví především v charakterech, jejich originalitě a různorodosti, každý je něčím výrazně specifický, avšak i při své ujetosti zůstává věrohodný a přirozený. O nejlegračnější momenty se určitě postará Tobias a k zahození není ani právník Barry jako předobraz Dr. Spacemana z 30 Rock. Dohromady se tato nezaměnitelná rodinka skvěle doplňuje, či naopak konfrontuje v neobvykle důmyslně vypointovaných scénách... 9/10 PS: Bohužel výše uvedené neplatí pro 4. a 5. řadu, které představují comeback spíše s hořkou pachutí v ústech... (07.11.2009)

Zdánlivě nevinný sitcom, který vám však po určité době naservíruje spousty geniálních zápletek v jejichž rozuzleních se většinou všechny dějové linie jednotlivých členů povedené Bluthovic rodinky (doopravdy tu není ani jedna nezajímavá postava) nějakým neuvěřitelně zábavným způsobem propojí. Mým osobním oblíbencem je asi Gob, což může a nemusí být způsobeno jeho hlasem, který rovněž propůjčil mému oblíbenému animovanému koni :) (02.04.2018)

Je to strašně - v tom nejlepším smyslu slova - debilní. Do absolutního extrému vyhnané zápletky plné neuvěřitelných kreatur, z nichž žádná z nich jednoduše nemůže být označena jako "normální", a to platí pro zápletky i kreatury. Spoustu hříček založených na podobné výslovnosti nebo různých významech slova, které bych za žádnou cenu nechtěl a ani nedoporučoval překládat do češtiny. Věci jako analrapist nebo anustart jsou pak jen třešničkou na dortu. Tři série si tak nějak jedou to svoje co se týče vývoje děje, ale návrat po letech do čtvrté řady s nejnechronologičtějším vyprávěním v historii videa donutí rezignovat na jakoukoli návaznost a brát to jen jako sled scének. Nedokážu si představit, že bych na to koukal jenom jednou tejdně, když jsem se ztrácel i při sledování několika dílů po sobě. (04.06.2014)