Riddick: Kronika temna

Keď tak pozerám po ostatných komentároch, väčšina užívateľov buď ešte v škole nemala alebo si už nepamätá predmet logika. Takže ak absentujem od základných postulátov fyziky (tepelná výmena), logiky (že jedným falošným cieľom zmagoríte najvyspelejšiu armádu vo vesmíre, že prebehnete 29,4 km skôr než iní vylezú výťahom) a od faktu, že na Crematoriu vzhľadom k extrémnym rozdielom teplôt prakticky nemohla existovať atmosféra, ktorá by umožňovala druhu homo sapiens sapiens dýchať kyslík, ostáva mi temná atmosféra, výborne zvládnutá výtvarná stránka a krásna, ale mierne prehrávajúca Thandie. Urban nie je herec, ale drevo (nechápem ako z neho vytrieskal Jackson Eomera) a Diesel je tak ultrahypermegacool až je to smiešne. Tož za dve. 3/10 (07.03.2005)

Napisem to hned na zaciatku a na plne usta. Chronicles of Riddick je pravdepodobne najlepsie fantasy/sci-fi co som kedy videl. Vynikajuci pribeh, nadvazujuci na Pitch Black, totalne vizualne a zvukove efekty, nadupana akcia a coolovy Diesel (ktoreho mimochodom inak ako Riddicka velmi nemusim). Ak sa to tu porovnava so Star wars, tak u mna jednoznacne vedie prave Chronicles. Treba vsak povedat, ze SW - som stale bral ako megalomansku rozpravocku, naproti tomu je pre mna Chronicles vynikajucou temnou akciou so skvele zakomponovanymi prvkami fantasy. (11.11.2004)

Nemůžu se zbavit dojmu, že spousta peněz zastřela mysl jak Twohymu, tak scénáristům (těm především). Riddick: Kronika temna je film natlakovaný touhou vytvořit starwarsovskou mytologii, ale v důsledku zbyde jen laciná pompa efektů a zatraceně řídký a obnošený nápad s ničiteli světů, navíc vedenými velmi uboze sehraným "Lordem Vůdcem" (český překlad zabíjí i vystihuje). David N. Twohy nedokázal udržet režijní invenci Černočerné tmy a doslova se utápí ve vizuálním obžerství. Film je místy až epilepticky nepřehledný a zmatený. Určité dialogy jsou daleko za hranicí béčkové debility, k níž se první Riddick ani zdaleka nepřiblížil. Atmosféra je řekněme chladně akademická, napětí nepříliš silné. Přesto je tohle scífko koukatelné. Jede na kvalitní Diesel. Nový americký hrdina už sice neudržel tu skvělou morální rozeklanost (scénář mu nedal příležitost), ale přesto je drsný jak křemen a s humorem typicky břitkým. Nejlépe vše odsýpá na planetě Crematoria, kde si skoro člověk říká, proč nezůstalo jen u téhle nápadité variace na Černočernou tmu. Nicméně po zkousnutí všech blbin a neoriginalit hlavní "epické" linie je Riddick: Kronika temna slušnou záležitostí pro nenáročné sledování. Proti prvnímu Riddickovu dobrodružství se ale jedná o pouhý "skoro-úspěšný" pokus. Co mu ale neodpustím je, že Riddick už zřejmě navždy zůstane "mužem na trůnu". Želízka mu slušela víc... (13.10.2006)

Udělal jsi tři chyby. První chyba, vzal jsi tu práci. Druhá, prišels nalehko. Proti mně čtyřčlenná posádka? To je urážka! Ale nejhorší chybu, cos udělal... to je ono, prázdný stojan na pušky...... Výprava a efekty sú prevažne naozaj dobre spravené a ten vysoký rozpočet je vidieť. Má to však veľa logických dier, atmosféra často chýba a scenár tiež nepatrí k tomu najlepšiemu. Vin Diesel je však cool a veľkým plusom je aj to, že na základe tohoto filmu vznikla veľmi podarená pc hra. (13.09.2011)

Tak jsem si uvědomila, že Vin Dieselův Riddick je v podstatě Eso Rimmer, protože každá jeho akce končí tím, že si zamilovaně řeknu: "To je frajer!" a přemýšlím, kde v tuhle dobu sehnat humrový koktejl. Nicméně je potřeba zmínit, že jsem se zamilovala do osekané kratší verze, která je postavená jako akční honička ve vesmíru okořeněná trochou fantasy mytologie kolem, kterou člověk snadno omluví, když odměnou je maraton o život po povrchu pekelné planety. Když jsem si chtěla po letech oživit nostalgii a (prakticky proti mojí vůli) spatřila prodloužený director's cut, vlasy mi hrůzou vstaly na hlavě. A moje vlasy mají průměrnou délku 70 centimetrů, takže to už něco znamená. Film se všemi flashbacky a magickými osudovými vložkami úplně markantně ztratí na tempu a i na většině cool-metrů padají ručičky směrem dolů. Jeden příklad za všechny je Riddickova poslední rozmluva s Purifikátorem: V kratší verzi je úsečná, mnohoznačná a správně navnazující (existuje toto slovo?), v té prodloužené je hloupě doslovná a rytmus jednotlivých záběrů zpomaluje a otupuje nástup cool inferna (cool inferno, muhaha), které následuje. A přitom se tam zase tolik nezměnilo, přidali jeden lacině vypadající digitální trik a mírně poupravili sled replik. Výsledný dojem je ale úplně jiný. V principu přidané scény dělají z potenciálně nadčasové jednoduché žánrovky domrvený pokus o space operu, který mnohem snadněji stárne a ztrácí jiskru. Nebo úplný konec: Ačkoliv nejsem skalní zastánce voiceoverových vypravěčů, tak závěr sestříhaný kolem ironického komentáře Judi Dench mi přišel mnohem údernější a trefnější než ten ve vážněji se beroucí rozmělněné director's verzi. A takhle bych mohla pokračovat i dál, ale tak budu raději předstírat, že si žádných variací nejsem vědoma, budu si pamatovat jenom to, co chci, budu si užívat famózní soundtrack a budu si představovat, že vyčesávám vesmírný popel z průměrně sedmdesát centimetrů dlouhých vlasů. (21.11.2016)