Collateral

Hodně atmosférická záležitost připomene svým pojetím Nelítostný souboj a hudbou Insidera (mimochodem, hudba je NAPROSTO vynikající). Snímek se ani na minutu nezastaví a oba herci v hlavní úloze podávají, ač v jiných charakterech, než na jaké jsme u nich zvyklí, přesvědčivé výkony a jsou si důstojnými protihráči. Konečných 20 minut je sice krapítko klišé, ale i tak neskutečně napínavé. Vzhledem k tomu, jak je film perfektně natočený a jak moc se ve mně zapsala scéna s vlkem, nemohu jít pod pět hvězdiček... (09.09.2004)

Klíčem k filmu je vztah Maxe a Vincenta, v němž se střetávají zcela odlišné pohledy na svět. Přes svůj okázalý nadhled a cynismus je Vincent životem zklamaný nihilista, který útěchu nalézá ve velkohubých kecech, jež ho ale každému vnímavějšímu člověku prozrazují jako smutného losera, který (a ne Max) již dávno rezignoval na snahu riskovat a něco se svým životem podniknout a jehož řeči o bezvýznamnosti lidské existence jsou nikoli nezaujatým komentářem, ale hlubokou lítostí. Vincentova profesionální kariéra je pak logickým projevem psychického stavu (I do this for a living). Maxova relativní spokojenost v životě a schopnost jednat pramení naopak z neochoty si podobné existenciální otázky připouštět – jeho pozdější činy jsou motivovány jednak touhou dokázat Vincentovi, že nemá pravdu, jednak přáním neskončit jako on, a jednak (což se moc nezmiňuje) ho za jeho nesnesitelné žvásty nasrat. Rozdíly mezi Maxem a Vincentem Mann zprostředkovává velice jemně, nestydí se nás při našem hodnocení postav svádět na scestí a hrát si s našimi prvními dojmy – např. Vincentově charakterizaci Maxe coby „muže činu, ne slov“ se nejprve vysmějeme, později ji ale musíme uznat jako pravdivou (což nejlépe ilustruje úžasná scéna s vlkem: Vincent o životě jen mluví, Max mu činem vzdá hold). Konec nemůže překvapit, protože žít si zaslouží jen ten, kdo má k životu úctu. A navíc, jak pregnantně sdělí reklamní leták, life is too short for long names. (03.09.2010)

Bezmála dokonalý thriller, který spojuje lehkost a komplexnost nezávislé americké kinematografie a bezchybnou vizuální pompu hollywoodských filmů. Michale Mann našel naprosto dokonalý tón narace, který je úzce napojen na skvělý soundtrack – tu zádumčivě analyzuje nitra postav, tu dynamicky rozvíjí akční sekvence. Chvíli klip a chvíli velmi citlivá a svérázná studie dvou naprosto odlišných charakterů. Právě dvojice Cruise-Foxx je bezchybně předoucím motorem téhle podívané, cynický a machiavelistický zabiják versus idealista a průměrný snílek. Jejich vzájemná chemie drží film i tam, kde se jakoby chvilkově vytrácí jiskra příběhu, jejich vztah dovedně balancuje na černém ostří komedie a osobního dramatu. Po víceméně poklidném (snad až trochu moc) začátku a skvěle natempovaném středu přichází oslnivá finální gradace, kterou narušuje jen až příliš okatě signalizovaný twist. Dá se bohužel vytušit už v prvních minutách, ale to katarzi Collateral nijak nebrzdí. Brilantní práce kamery a brilantně napsané dialogy i vymyšlené postavy udrží tuhle podívanou v neskutečné rovnováze, kde jemnou psychologickou hru precizně vyvažuje adrenalin. Michael Mann vyrobil husarský kousek, strhující thriller s neodolatelným cynismem, skvělými postavami, přesahem k dehumanizované realitě dneška a nezaměnitelnou atmosférou spící a nezúčastněné megalopolis. Smekám. (29.03.2006)

Malinko zklamán. Mann je machr, jako režisér se nevtírá a myslí mu to. Ale tady se do hry až příliš často zapoujují nelogičnosti, ohraná klišé (natahovaný závěr mě neskutečně vytočil) i pár nelogičností (Jamie mohl párkrát utýct a neudělal to jen z vůle tvůrců, pak ale zariskoval naprosto nesmyslně...). Místy mě hodně rušila digitální kamera, která nepomohla vůbec ničemu a v kontrastu s obrazově lahodnými pasážemi na klasický film, zabíjela kouzlo některých okamžiků. A to se radši nebudu pozastavovat nad tím, že hrdinové filmu pořád dokola mluví o "velkém Los Angeles" a sedmnácti milionech lidí v něm, aby byl příběh nakonec založen na neustálém potkávání hlavních postav. Takovýhle sled náhod opravdu nesežeru. Naštěstí Cruise podle mého předvádí svůj životní výkon, naprosto přesvědčivou a cool studii "oscarových rozměrů" (a to ho nemám fakt moc v lásce), a Jamie Foxx nemá moc času kazit dojem svým neumělým a strojeným tichošlápkem, kterýmu jsem nevěřil ani ten průkaz taxikáře. A pak je tu Michael Mann, který neumí natočit vyloženě blbou scénu. Režisér, jehož mýtické souboje muži proti muži mají cosi hlubokého do sebe. Lehce zklamaných 70%, ale jináč fajn. (21.10.2004)

Tak tenhle taxík si s chutí stopnu ještě jednou.Ne že bych chtěl pokecat s Maxem,který pořád všechno odkládá a už vůbec bych se nechtěl setkat s Vincentem(zvlášt když má v šichtu :-)).Stopnu si ho hlavně díky Mannovi,který tento taxík uřídil dokonale.Jeho taxík má sice trochu pomalý rozjezd,ale pak už ho jen tak nezastavíte a napětí se ve vás bude vařit opravdu hodně dlouho,nebot Mann vás nenechá vydechnout(teda až na ten konec).Stejně výborní jsou i pasažéři,Cruise,Foxx a dokoce i Ruffalo.Cruise si zahrál svého zabijáka s velikou chutí a na výsledku je to znát.O Foxxovi ještě určitě hodně uslyšíme Raffalo mile překvapí.No a ke všem těmto kladům týhle nadupaný káry připočtěte ještě opravdu dost dobrou hudbu,která je ve všem tom stresu dost uklidnující.Tak Manne jaká bude tvá další šichta (06.11.2004)