Hitler: Vzestup zla

Je až děsivé, jak dokázal jeden člověk zmanipulovat a zaslepit neuvěřitelné množství lidí. Jeden po druhém, s páskou na očích, zaslepeni vlastním strachem a vidinou lepší budoucnosti začali propadat davovému šílenství. A Hitler se svou vizí, ďábelským odhodláním a přesvědčením ve správnost své ideologie, za jejich (slepé) podpory začal vytvářet nové, lepší a hlavně čisté Německo. Tento film ukazuje, že ďábel byl pouze jeden a nikdo proti němu nic nezmohl. Jak bylo řečeno v jednom filmu: "Nejlepší obrana proti nám, je být s námi..." Na konci filmu, při zobrazení archivních záběrů a proslovu, mně skutečně mrazilo v zádech. Po tomto filmu si možná hodně z Vás bude říkat, jak se mohlo něco tak závažného a zlého přihodit tak lehce... (26.03.2008)

I géniové zla a arcizločinci se museli narodit, byli malými dětmi, měli své rodiče, sourozence, lásky i nenávisti, vzestupy a propady. Skutečnost, že Hitler byl (snad?) poloincestní dítě, krutý stařecký otec, který byl v jedné osobě i svéhlavým strýcem, rozpor mezi skutečnými schopnostmi a neúměrnými tužbami minimálně exaltovaného mladíka, to všechno jsou mateřské půdy pro zrod latentních psychotiků, polotovarových vzdělanců, koukolíkovských deprivantů, lidí, žijících s více či méně závažnými poruchami osobnosti. Poněkud překvapující je v této souvislosti poznání, že Hitler nebyl prvoplánovým zbabělcem ani skrznaskrz lží prosyceným rádobyhrdinou. Co zaráží mnohem více a co film zachycuje přesně, to jsou reakce jednoho z nejkulturnějších a nejvyspělejších, navíc největších evropských národů. Autorský tým se poprávu koncentruje na nosná období Hitlerova života: na události počátečního zakladatelského období NSDAP vrcholící mnichovským pučem i na dobu bezprostředně předcházející nečekanému převzetí moci a posléze noc dlouhých nožů; právě tady, v tomto místě a čase, se dotváří hitlerovský mýtus, jeho splývání s německými mocenskými světovládnými aspiracemi. (Vyhasne až během posledních výstřelů druhé světové války a v doutnajících uhlících přežívá neonacisticky pro některé z nás dodnes. Přes některé nedůslednosti a sporná místa chronologie prvního nacistického válečného zločince VZESTUP plní své poslání. Poslání varování a výzvy. Výzvy humanismu a úcty k lidským právům. (24.12.2010)

Carlyle je výborný herec, ale jeho "hitlerovské" hřímání (to mu paradoxně jde, tragický je v neřečnických scénách) jdoucí ruku v ruce s angličtinou s rádoby německým přízvukem má za důsledek, že jsem mu jeho postavu neuvěřil ani na vteřinu. Což vzhledem k tomu, že nesleze celé tři hodiny z obrazovky je celkem problém. Dojmům nepřidá ani scénář a jeho velmi, ale opravdu velmi, zjednoudušující pohled na Hitlera. Něco takového bych čekal hned po válce, rozhodně ne s takřka šedesátiletým odstupem. O Hitlerovi je tolik lepších filmů (v důsledku nečernobílého pohledu na něj mnohem působivějších a mrazivějších) a dokumentů, že není valný důvod se tímto zaobírat. Není to ovšem zlé a jako film mapující vzestup(y) a pád)y) fiktivního diktátora ve fiktivní zemi to bývalo mohlo dokonce i fungovat. (13.11.2004)

Historicky zhruba presná freska o nástupe jedného z najväčších tyranov v dejinách. Skutočnosť že ide o televíznu produkciu si ani nevšimnete Carlyle, vám to totiž nedovolí. Rise of Evil je jeho one man show, ktorú zvláda bravúrne ( nedáme anketu či bol lepší Hitler Trojan alebo Carlyle ? :-) ). Tento film je hlavne memento pre budúce generácie, aby nedopustili aby sa psychopatickí niemandi "s víziou" dostali k absolútnej moci . V tom spočíva jeho význam i miesto v kinematografii. Chvíľu som rozmýšľal o absolútnom hodnotení, avšak toho Hitlerovho súkromia bolo trochu viac než by som od filmu snažiaceho sa zmapovať dejiny očakával, v tomto za fenomenálnou Konferenciou vo Wansee Duguayov Rise of Evil zaostal. 9/10 (30.05.2006)

Přeceňovaný film, který se snaží nahradit odbornou literaturu, ale co se týče vykreslení postav, nepřekročil úroveň toho, co je schopný pochopit průměrný Američan. Každý, kdo se aspoň trochu zajímal o danou dobu a příběh Adolfa Hitlera, ví, že jeho služebnictvo mluvilo o tom, že v civilu to byl docela milý člověk. A pokud pozorně sledujete jeho projevy, zjistíte, že se při nich úplně ovládá a předvádí výkon hodný Oscara. Tady ho ovšem vidíme tradičně jako s nervy vybuchujícího manipulátora. Ve skutečnosti by byl Führerem někdo z jeho spolupravníků, kdyby to nebyl zrovna Hitler. Dolfi a jeho parta prostě jenom říkali to, co tehdejší Němci chtěli slyšet. Za všechno může Žid... (26.03.2008)