Šinseiki Evangelion

Ako píše kiddo v komente k La Femme Nikita : „Status kultu má jednu obrovskou nevýhodu: v těch, kdo snímek neviděli, vzbuzuje často až přehnaná očekávání a po zhlédnutí obvykle následuje velké zklamání.” Na NGE som počul samé chvály, aký je to kult, aké sú prepracované postavy, aký to má haluzný a filozofický koniec a v neposlednom rade že sa jedná o povinné dielo. Z tých chýrov považujem za pravdivý len ten posledný. Na NGE totiž veľmi vidieť, že chcel byť zo začiatku niečím úplne iným, než čím sa postupom deja stal. Začína in medias res; hlavný hrdina Shinji je dovezený na základňu v Tokiu III, kde musí v útrobách Eva01 podstúpiť svoj prvý boj s Angelom – strojom či bytosťou snažiacou sa zničiť Tokio III. Pre mňa z nepochopiteľných dôvodov seriál pokračuje v mecha mlátičkách až do štrnástej časti, kde všetko doterajšie dianie zhrnie v kocke, čím urobí predošlých trinásť dielov absolútne zbytočnými. V dieloch 14-20 sa začne odkrývať akási mytológia spolu s hlbším obrazom o minulosti a charakteroch hlavných hrdinov. Časti 20-24 v tomto trende pokračujú ešte hutnejším spôsobom a na záver príde to “psycho” o ktorom neviem čo si mám myslieť. Totiž, je pekné a chvályhodné, že sa autor začal zaujímať o filozofickú literatúru, avšak nacápať dínom-dánom do dvoch dvadsaťminútových záverečných dielov prakticky väčšinu problémov filozofického idealizmu, ktoré načrtne, ale nenechá dôjsť záverečnej syntéze je prinajmenšom podvod na divákovi. Čo sa týka postáv, okrem Ayanami Rei a Misato Katsuragi mi žiadna z postáv neprirástla k srdcu, ani ju nepovažujem za prepracovanú. NGE pripomína rytmikou rapovú skladbu, ktorej na záver zaradíte opernú áriu nasledovanú jazzovou improvizáciou. Povedané inak rytmus ustúpi melódii s rytmom aby sa nakoniec úplne stratili v niečom čo nemá pravidlá. Takže, chápem že toto anime je kultové, i keď podobne ako u Cowboya Bebopa vidím ten status kultu skôr v tom, že je prístupnejší západnému mysleniu a pomerne známejší než iné anime svojho druhu. Hĺbku Serial Experiments Lain, ktorá vo svojej podstate rieši tiež vzťah individuálneho a univerzálneho vedomia však zďaleka nedosahuje. 7/10 Nowecki : Tak ako hovorí Idaho, plus, na tému sebaspytovanie vlastnej hodnoty teenagera je priamočiarejšie a omnoho lepšie napr. Mai-HiME. (07.08.2006)

O NGE už toho bylo napsáno spousta, ať už to bylo v pozitivní, negativní anebo vysvětlující rovině a tak se vyhnu velkým obloukem těm známým filozofickým a psychologickým tématům, protože by to jinak bylo z mé strany na několikastránkový referát. Pro mě ma seriál několik velkých problémů, které mi znepříjemnily podívanou: 1) Nelíbí se mi necitlivě drsná obrátka zhruba v polovině, kdy se z akční mechy stává psychologická poradna. Důležitost lidské psychiky hlavních postav v druhé polovině vůči celkovému dění naprosto zmuchlá a znehodnotí první polovinu. Nedokázal jsem se vyrovnat s pocitem, že první polovina až na základní informace mi vlastně nic nepřinesla. / 2) NGE špatně stárne. Co si budeme povídat, spousta pravidel a zákonů v NGE se řídí ultramocným zaklínadlem "because anime logic". Divák, který se snaží brát seriál vážně, nená šanci uniknout před mnohými otázkami: Proč 14tileté děti? Proč zrovna tyhle děti (když jsou tak nestálé?)? Proč, když na nich leží tíha a osud světa, tak se k nim každý chová jak ke kusu hadru a naopak je neuklidní/nepodpoří, aby svou práci odváděli v plné fyzické a psychické síle? Výpis by byl dlouhý. Spousta otázek zůstane pro změnu úplně neodpovězená. S věkem taky klesá náhled na kvalitu grafiky, která i po 20ti letech není špatná, ale není to nic extra. Všechny tyto body jsou evidentně méně markantní, pokud by mi bylo kolem 15ti a v době 90. let musel být NGE nechutná pecka. / 3) Postavy, což se ale vztahuje k 2. bodu. Není pravda, že by byly nezajímavé. Není pravda, že by neměly hloubku. Jenže jsou na facku a záměry některých z nich mi jsou neznámé/nepochopitelné. Shinjiho repetetivní "Budu pilotem! Nebudu pilotem! Budu pilotem! Nebudu pilotem!" způsobuje migrény a chování Asuky zvedalo mandle. Jedno přespání s kamarádem a miluju ho? /konec rantu. Z obecného hlediska jsem si ale Evangelion užil. Epičnost (podpořená hlavně alternativním koncem End of Evangelion), kterou podporují kolosální mecha-souboje a tíživost/naléhavost existencionality, z toho čiší na každém rohu. Napětí by se dalo krájet s tím, že seriál nemá výraznější hluchou pasáž až na prapodivnou brzdu v podobě posledních dvou dílů, nemá nejmenší potíže probouzet emoce (některé výkřiky jsou šílené, ale musím užnat, že fungují) a razit nepříjemně hustou atmosféru. Co celou dobu anime chce podat, tak se mu efektivně daří a naopak jsem toho názoru, aby se zbytečně hluboko nedumalo/nedolovalo něco, co v tom vůbec není (IMHO to je takový jednoduchý podvod na divákovi). Skrz ale výše zmíněné výhrady a poměrně vysoká očekávání odcházím mírně zaražený a nenaplněný. Silný 3*. (28.07.2017)

Prvých trinásť dielov mi to prišlo ako generické animé, ktoré má všetky atribúty jeho slávnejších predchodcov alebo nástupcov. Až ku koncu, kedy zápletka začala nadobúdať jasnejšie tvary, som si začal uvedomovať, že sa jedná o ďalšie filozofické animé s veľmi silnou myšlienkou, ktoré je dokonca natoľko inteligentné, že ju nevysvetľuje po lopate a necháva diváka nech sa so symbolizmom, motívmi a aj samotnou myšlienkou zoznamuje postupne a s vlastným úsilím. Čím bližšie sme koncu, tým viac sa z tradičných mecha súbojov a ecchi momentov presúvame do artovej roviny, ktorá je plná úvah a podobenstiev. Takže spokojnosť, hoci som sa k tomu dostal trošku neskôr a taký ten boom okolo toho ma výrazne obišiel. Stále mám radšej Ghost in the Shell. Ale určite si chcem pozrieť všetko, čo tento fikčný svet ponúka. Na nejakej, zatiaľ mnou nedefinovanej rovine, mi totiž ten svet prišiel v mnohom sympatický. (09.06.2022)

Totální pecka, kterou pořád nemohu s klidným svědomím rozdýchat. NGE je esencí všech předností, jež jsem měl (zatím) možnost v anime žánru poznat. Psychologická jízda, která nezná své meze, nepárá se s divákem a naprosto geniálně mu dávkuje potřebné informace ve vší své proměnlivosti. A i když zamrzí, že všechen děj jde ke konci stranou, přesto se je jeho nedořečenost stává tím nejvýraznějším plusem a zároveň přímo "obohacujícím" zážitkem. Jednoduše geniální. 10/10 P.S. Už vím, kde scénáristé Ztracených brali svou inspiraci :) (03.06.2010)

Tak tahle manga má vše, co si lze jenom přát... Ze začátku příběh, který vás nutí dívat se na další a další díly, abyste věděli, jak vůbec dopadne váš oblíbený hrdina a posledních pár dílů je to psychologické rozebírání jednotlivých postav, ve kterém se ze začátku člověk ztrácí, ale na konci je mu jasné jednání každé z hlavních postav... Vřele doporučuji... (18.08.2008)