Vládce temnot

Výborná věc, která mě strašně bavila - už dlouho se mi nějaký horor tak nelíbil! A to především zásluhou perfektního soundtracku - hudba mě na tomto filmu dostala úplně nejvíc a skvěle vytváří celkovou atmosféru. Nadchly mě taky speciální efekty a kamera - vzhledem k době vzniku jsou ještě dělané pěkně postaru, bez všech těch novodobých digitálních orgií, což filmu v mých očích jen přidává ten správný retro punc starých dobrých osmdesátek (dle mě vrcholná éra hororového žánru). Herecké výkony už byly o něco slabší, a v některých scénách po mém soudu posouvají film až do nechtěné směšnosti. Zamrzelo mě rovněž to, že postavy se v některých momentech chovají ne příliš logicky. Celkově ale za mě obrovské nadšení - pro člověka, který tento film dokáže docenit, je to naprostá pecka. Strašidelný ten film sice není ani trochu, ale přesto disponuje zcela neobyčejnou a hutnou atmosférou, která permanentně graduje. Za mě Carpenterovi rozhodně palec hore! (02.03.2017)

Vládce temnot zůstal trochu přehlédnut v repertoáru Johna Carpentera, což je velká škoda. Je na něm krásně vidět pozvolný evoluční vývoj tohoto tvůrce, kdy se známá dějová linka z Věci (skupina lidí někde něco zkoumá, načež se situace začne pro ně vyvíjet nedobře) kloubí s jakýmsi duchovnem, čímž zápletka dostává hlubší rozměr, který potom Carpenter plně napálil ve Spárech šílenství. Celkově se Vládce temnot rodí velmi pomalu, ale o to víc působivě a nečitelně, takže v závěru je gradace doslova napumpovaná napětím (víceméně z neznámého). Celá stopáž snímku je podložená oldschoolovou hororovou hudbou, které je na můj vkus, hlavně ze začátku, až příliš, což mi i místy vadilo, ale k vypjatým scénám padne jako ulitá. Tohle je určitě pro horor fans povinnost. 85% (05.01.2013)

Od začátku režisér buduje skvělou atmosféru strachu. Hodně vám zahraje na nervy neustále se opakující hudební motiv. Čím se film blíží ke svému konci, tím víc vám začnou vadit různé věci. Například tupost všech postav, hloupé dialogy a i některé logické přehmaty. Vládce Temnot není špatný horor, ale Carpenter natočil už i lepší kousky. Film ocení asi hlavně skalní příznivci mistra a žánru. (02.06.2007)

Jen bych napsal to, co honajz2, tedy syn. Vlastně nakonec ani nedojde k nějaké pořádné akci, jak slibuje atmosféra, že se k něčemu schyluje, navíc jsem nějak nepobral ty plky o tom, že církev celou dobu tajila, že zlo skutečně existuje. To Carpenter v životě neslyšel nic o exorcistech, myslím těch skutečných, kteří mají dost zkušeností, že reálné zlo existuje? A když už zabředne do jin a jang všech částeček světa, tak proč dělá z Ježíše mimozemšťana? Co nebo kdo je teda potom podle něho protikladem? A proč z toho má tedy kněz trauma? Prostě to jde proti sobě ta tvrzení. (14.05.2022)

Prince of Darkness byl první z Carpenterových filmů pod hlavičkou Alive Pictures, ke kterým přistoupil ze znechucení s podmínkami velkých hollywoodských studií. S Alive uzavřeli dohodu, že na každý film dostane 3 mega a naprostou tvůrčí kontrolu. Tím se ocitnul prakticky ve stejné situaci, v jaké natočil filmy Halloween nebo The Fog. I u těch měl na výběr, že se buď vrhne do ambicioznějšího projektu za hodně peněz s producenty za prdelí nebo shrábne pár stovek táců a může si dělat co chce. Pro Alive Pictures to byl smysl dávající tah při vzpomínce na to, jak Halloween za 320 000 vydělal téměř osmdesát mega, obzvláště když Carpenter nejevil stále známky tvůrčího úpadku (jakkoli si tehdejší kritici, kteří ho mimochodem totálně pohřbili s The Thing, mysleli opak). Na Prince of Darkness lze docela dobře sledovat to režisérovo uvolnění, to zbavení se tlaku, který tak nesnášel. Bohužel pro diváka pak bohužel obsahuje mnoho chyb, které ho stály takovou námahu v The Thing eliminovat a lze odsud cítit tu lehkou deziluzi, že se nehodlá se zpracováním zkrátka tak srát jako tomu bylo v jeho etalonu, když to tehdy nikdo nedocenil. Zatímco v The Thing trávil měsíce přepisy scénáře, výběrem castingu, na tu dobu nezvyklými dvoutýdenními hereckými zkouškami i přetáčením scén a doplňováním situací, zde jde zkrátka vidět, že už tyhle elementy měl trochu na salámu a jel si zase metodu ze svých prvotin "hlavně že se už točí". Casting je pak příšerná sbírka osmdesátkových pacientů (pravý horor nastává kdykoli, co se protagonista usměje pod knírem), většina informací se předává během sezení v jedné místnosti a kdo v ní zrovna není, tak ten asi bloumá někde po jedné ze dvou chodeb, kde už na něj čeká transformace ve služebníka zla. Papírově ale stojí Prince of Darkness na vynikajícím, originálním a správně radikálním námětu, kde nejde o nic menšího než o vyvolání NegaBoha do čehož jsou zapletena stará bratrstva, cestování časem, zapomenuté jazyky, metasvěty či vesmírné anomálie. To je přece skvělý. Nějakej schopnej remake by nebyl? (02.10.2020)